Ponorka z vyšetřování orlických vražd. Lidé si ji mohou prohlédnout v Hornickém muzeu v Ostravě
Hornické muzeum v ostravském Landek parku dočasně vystavuje miniponorku, která se využívala při objasňování takzvaných orlických vražd z 90. let minulého století. Ponorka měla v sobotu předpremiéru v expozici báňského záchranářství. Na speciální samostatnou prohlídku se návštěvníci mohou těšit příští sobotu.
Kromě speciální prohlídky bude ponorka součástí zážitkového okruhu „S haviřem na šichtě!“ i klasických prohlídek. V muzeu bude umístěna do 10. září. Příští sobotu bude prohlídku ponorky komentovat dlouholetý profesionální potápěč ostravských báňských záchranářů Dalibor Tekiela, který se přímo podílel na pátrání a našel dvě oběti takzvaných orlických vrahů.
Lidé se tak budou moci dozvědět nejen technické informace o ponorce, ale i zajímavosti ze samotné akce. Tekiela bude hovořit i o dalších zásazích, při nichž byl stroj využit nejen v České republice, ale i v zahraničí.
Ponorka byla před 28 lety nasazena až po nálezu první oběti orlických vrahů. Báňští záchranáři ji tehdy čerstvě získali z Ameriky. „Přímo na odhalení sudů s těly obětí se ponorka nepodílela, protože tam byly tak špatné viditelnostní podmínky, že ponorka nenašla nic. Byla to ale nová věc a mohli jsem tam na ní vychytat, jak se říká, všechny dětské nemoci,“ uvedl Tekiela. Ponorka je podle něj dodnes funkční.
Ponorka z Ameriky
Při hledání těl měl právě Tekiela z potápěčů nejvíce ponorů, celkem 18, a ponořil se až do hloubky 66 metrů. „Ten ponor byl maximálně extrémní, v té době se tady nikdo tak nepotápěl... z hlediska pracovního potápění tady nebyla skupina, která by ten ponor udělala,“ řekl Tekiela.
55 let přehrady Orlík: Porovnejte si letecké snímky krajiny před napuštěním nádrže se současností
Číst článek
Na samotnou práci pod vodou měli potápěči asi čtvrt hodiny, celý ponor ale kvůli nezbytným dekompresním zastávkám trval zhruba hodinu. Jejich tehdejší práce si kolegové potápěči cení dodnes. „I dneska potápěči, kteří jsou opravdu špičky v republice v technickém potápění, oceňují, že jsme to v té době a s tou technikou, kterou jsme měli, byli schopni udělat. Takže to potěší.“
Miniponorku si potápěči z Hlavní báňské záchranné stanice v Ostravě pojmenovali Columbo One. A to právě pro její zapojení do objasňování orlických vražd, kde měla svou premiéru.
„Stroj americké výroby má dva pontony, které se podílejí na vytváření vztlaku plavidla a také umožňují větší stabilitu a případné připojení přídavných zařízení, například mechanické ruky,“ uvedla mluvčí muzea. Připomněla, že ponorku s výkonnými halogenovými světly ovládá operátor z hladiny a může se pohybovat až v hloubce 304 metrů.
„Rádi bychom upozornili, že samostatná komentovaná prohlídka Columba One, ale také celý okruh ‚S haviřem na šichtě‘, nejsou vhodné pro děti do 12 let. U prohlídky ponorky doporučujeme, a to i s ohledem na známé okolnosti jejího použití na Orlíku, návštěvu spíše až od 15 let,“ doplnil ředitel Hornického muzea Ján Hlobil.
Třicet let od vražd
Takzvané orlické vraždy patří k jednomu z nejzávažnějších kriminálních případů české polistopadové historie. Pět pachatelů mělo na svědomí pět obětí. Kauzu orlických vražd začali vyšetřovatelé rozplétat v roce 1993. Shromažďování důkazů trvalo zhruba dva roky, ale bez těl obětí nebylo možné případ uspokojivě uzavřít.
V polovině července 1995 zavedla výpověď jednoho z podezřelých kriminalisty na Orlickou přehradu. Po několika dnech pátrání se potápěčům podařilo v hlubině pod Žďákovským mostem nalézt zaletovaný sud, v němž bylo rozřezané a louhem poleptané lidské tělo.
Po několika týdnech se na přehradu vrátili vybaveni právě speciální miniponorkou, z bahnitého dna vyzvedli druhý barel s rozčtvrceným tělem a později ještě mrtvolu zabalenou do kovového pletiva. Na dně přehrady skončily tři z pěti obětí. Další dva lidé byli pohřbeni přímo na místě, kde zemřeli.
