Trauma doma i za hranicemi. Jaké překážky čekají na polské ženy, které se snaží v Česku podstoupit interrupci?

Aničko, ty ses věnovala dopadům zpřísnění polského zákona o umělém přerušení těhotenství a mapovala jsi, nakolik se dopady přelévají i za hranice Polska, konkrétně do České republiky. Co se ti povedlo zjistit?
Zjistila jsem, že počet žen cestujících do České republiky za interrupcemi stoupá. Zdá se, že se polští doktoři čím dále tím více bojí interrupce provádět, a to z jakýchkoliv důvodů. Tím pádem ženy čím dál tím častěji za interrupcemi vyrážejí do zahraničí.

Organizace, které jim v tom napomáhají, reagují na zvyšující se poptávku a postupně se profesionalizují. Tím pádem zvyšují své kapacity. Pomoc je efektivnější. Česká republika je jednou ze zemí, kam se Polky často vydávají. Jenže ne všechny kliniky a gynekologická oddělení v nemocnicích tomu jsou nakloněny. To je proto, že existuje rozpor ve výkladu našeho interrupčního zákona, který je z roku 1986 a praví, že potraty se nebudou provádět cizinkám, které se v České socialistické republice zdržují pouze přechodně.

Pojďme se na všechny věci podívat podrobně. Nejdříve tu věc možná pojďme popsat na konkrétním případu. Zachytila jsi jeden příběh jedné z žen, které se do Česka za umělým přerušením těhotenství vypravily. Můžeš nám ho popsat?
Je to případ 25leté Polky, která tu byla v roce 2017 na letní stáži u jedné firmy. Maria v té době zjistila, že je těhotná. Protože dítě mít nechtěla, tak začala řešit, co s tím. Dostala radu, že si může objednat potratové prášky na internetu. Jenže ty se posílají pouze do Polska a lze je vzít do 49. dne těhotenství, do sedmi týdnů.

Maria si prášky objednala na adresu své kamarádky. Ta kamarádka byla jediná, které o potratu v Polsku řekla. Jenže té kamarádce prášky nikdy nedošly. Místo toho jí přišel dopis od policie, že se má dostavit na stanici na jakýsi výslech. Kamarádka na policejní stanici nešla, ale prášky nikdy nedostala.

Nicméně Maria byla i nadále v Praze, byla už pár týdnů těhotná a nevěděla, co s tím. Pak našla informace o tom, že jako Polka má právo na potrat. Informace našla v jednom článku na serveru Expats.cz. Na základě tohoto článku se vydala ke gynekologovi, který jí potvrdil, že je těhotná, ale řekl, že jí nemůže pomoci, protože má v České republice jen přechodný pobyt. Tak se vydala k dalšímu gynekologovi, který jí řekl to stejné a ani jí nenasměrovali, kam dál má jít.

Za každou návštěvu zaplatila pár tisíc korun, což v té době bylo opravdu hodně peněz, protože to byla studentka, která tady byla na letní stáži, která nebyla moc dobře placená. Na konci skončila Maria ve Všeobecné fakultní nemocnici, kdy jí řekli, že potraty se provádí jen v pátek a že musí přinést platnou pracovní smlouvu, která dokáže, že tady má co do činění, že tady pobývá déle.

Tak Maria šla za svým šéfem a vymyslela si, že ji bolí břicho a že k tomu, aby jí doktoři ošetřili, tak potřebuje platnou pracovní smlouvu. Tento plán zafungoval, dostala smlouvu a vydala se do Všeobecné fakultní nemocnice na tzv. potratový pátek. Tam jí provedli miniinterupci. Popisovala to tak, že si sedla do čekárny plné slečen, které vypadaly zarmouceně a čekaly na potrat. Po zákroku dostal každý čokoládový pudink a byl poslán domů.

Celý tento zážitek byl pro Mariu poměrně traumatický, protože to ze sebe nikdy nedostala. Nikdy nikomu neřekla o tom, že na potratu byla, kromě té jedné kamarádky. Dusila to v sobě tak dlouho, že jí to způsobilo úzkosti, se kterými se potýká doteď. Říkala mi, že když by jí tenkrát místo čokoládového pudinku dali jedno posezení s psychologem, tak to mohlo být jinak, že její život mohl vypadat jinak.

Zmiňovala jsi, že je to případ z roku 2017. Okolnosti a to, jakým způsobem věci probíhají, to je ale relevantní i dnes?
To je relevantní i dnes. Maria mi dokonce říkala, že se na tu stejnou kliniku vracela kvůli jinému gynekologickému problému minulý rok, že tam shodou okolností přišla v pátek a že tam seděly dívky a jedly čokoládový pudink. Takže nepředpokládám, že se mnohé změnilo.

Pojďme připomenout kontext. V Polsku se během posledních let zpřísnila pravidla pro interrupce, což právě vede k tomu, že polské ženy hledají pomoc v zahraničí. Kdo a za jakých podmínek v Polsku teď může umělé přerušení těhotenství podstoupit?
Loni v říjnu došel polský ústavní soud k závěru, že umělé přerušení těhotenství kvůli poškození plodu porušuje ústavu. Tři měsíce poté se tento nález propsal do zákona.

To znamená, že od ledna 2021 lze podstoupit potrat jen v případě, že je těhotenství důsledkem trestného činu, to znamená znásilnění nebo incestu, anebo v případě, že je žena ohrožená na životě. To, že je plod poškozený, už neopravňuje interrupci ani v případě, že se předem ví, že plod nepřežije. Jinými slovy matka nemůže na potrat ani v případě, že předem ví, že se jí narodí mrtvé dítě. Právě poškození plodu bylo předtím nejčastějším důvodem většiny umělých přerušení těhotenství.

Momentálně je jedním z důsledků nové legislativy, že ženy mají často obavy, že jim doktoři o potenciální vadě třeba ani neřeknou. Opravdu v Polsku došlo k docela zásadnímu poklesu potratů. Koukala jsem se na statistiky z 80. let a tam se ročně provedlo nějakých 137 tisíc potratů. Toto číslo docela signifikantně kleslo v 90. letech, kdy se měnila potratová legislativa. V roce 2020 bylo kolem tisíce potratů.

Zpřísnění legislativy v Polsku je vyústěním několikaleté debaty, která nabrala na intenzitě poté, co nastoupila k vládě pravicově národovecká vláda pod vedením strany Právo a spravedlnost. Připomeňme, jaké postoje v tomto ohledu tato vláda dlouhodobě hájí?
Zpřísnění potratové legislativy je dlouhodobou iniciativou konzervativní strany Právo a spravedlnost. Snaží se zabránit tomu, aby vůbec nějaké potraty v Polsku existovaly.

Právo a spravedlnost je křesťanské strana, která hájí křesťanské hodnoty. K těm se hlásí podle průzkumů přes 90 procent polských obyvatel. Její lídr Jarosław Kaczyński je opravdu takový obhájce křesťanství. V roce 2019 třeba pronesl, že nezávisle na tom, jestli je někdo věřící nebo ne, tak musí křesťanství přijmout, protože polská kultura se z křesťanství zrodila.

Jedním z cílů této strany je také zvýšit porodnost v Polsku, která se dlouhodobě snižuje. OSN predikuje, že do roku 2050 by se polská populace měla snížit až o 14 procent, což je nějakých pět a půl milionu lidí. A to i přesto, že vláda zvyšuje kapacity školek, příspěvky na rodiny a má hodně konzervativní přístup k potratům.

Když jsem se koukala na průzkumy mínění, tak jsem našla, že v letech 2019 a 2020 se kolem 60 procent polské populace myslelo, že by potraty měly být v nějaké formě povolené. Před pár týdny se v Polsku také mluvilo o úplném zákazu potratů.

Návrh sice neprošel, ale podařilo se prosadit návrh o povinném registru těhotenství, podle kterého bude mít každý zdravotník povinnost zaregistrovat těhotenství své pacientky do národního registru. V praxi to bude znamenat, že když přijdete s bolestí hlavy a doktor zjistí, že jste těhotná, tak to zapíše do centrální evidence. Tím pádem bude vaše těhotenství monitorované. Kdyby se náhodou stalo, že po pár týdnech nebo měsících už těhotná nebudete, tak by se někdo mohl začít pídit po tom, proč tomu tak je.

Organizace hájící práva žen mají obavy, že registr těhotenství by mohl vést i k tomu, že budou ženy trestané za to, když půjdou na potrat, ale třeba i za to, když potratí samovolně. Když jsem mluvila se zástupkyní z jedné z organizací, tak ukazovala na případ z Oklahomy z jihu Spojených států, kdy žena nedobrovolně potratila. Byla obviněna z vraždy a musela jít sedět na čtyři roky.

To už se dostáváme k argumentům organizací, které hájí práva žen a práva žen na interrupci. Jak jsi zmiňovala, debata vedla k poměrně vyhrocenému postoji ve společnosti, k rozsáhlým protestům – to se dělo loni na podzim po rozhodnutí ústavního soudu. Tehdy přišly do ulic tisíce lidí, které protestovaly proti konzervativním opatřením vlády. Jaké další argumenty organizace hájící práva žen na interrupci zmiňují?
Rostoucí počty organizací hájící práva žen hledají skulinky v zákoně, jak mohou ženám pomoci. Tím může být například objednávání prášku online, psychologická pomoc nebo právě zprostředkování cest do zahraničí.

Mluvila jsem se zástupci z jedné takové organizace, která pomáhá v České republice, jmenuje se Ciocia Czesia, v českém překladu jako Teta Češka nebo Teta Češa.

Vysvětlovali, že s polskými ženami cítí velkou solidaritu. Spojili síly poté, co v lednu prošel protipotratový zákon. Dohodli se, že chtějí dělat více, než jen vycházet do ulic a projevovat svůj nesouhlas.

Proto začali ve volném čase poskytovat poradenství a začali shánět finance na podporu ženám v nesnázi. Jsou to Polky, které mají to privilegium, že žijí v zemi, kde jsou potraty legální. Měli šanci poznat jiný kontext a chtějí pomoci těm, kteří to privilegium neměli.

Kde všude takové organizace v tuto chvíli fungují?
Narazila jsem na organizace v Rakousku, Německu, Belgii, v Holandsku a v České republice. Česká republika se inspirovala právě rakouskou iniciativou. Zástupci z české organizace z Tety Češky mi říkali, že Česko je atraktivní zemí pro potratovou turistiku i proto, že máme třeba podobný jazyk.

Teď si představte, že jste v situaci, kdy jste těhotná, doma máte tři děti, víte, že další dítě si už nemůžete dovolit a že se musíte vydat do zahraničí, abyste situaci vyřešili. Teď je tam nějaký časový pres a třeba neumíte anglicky. V takové situaci může i taková blbost, že se v zemi, kam se vydáváte, mluví podobným jazykem, dost pomoci.

Když jsi zjišťovala, jakým způsobem pomoc ženám, které chtějí podstoupit interrupci v zahraničí, funguje, tak co všechno cizí státní příslušnice potřebují, aby těhotenství mohly ukončit v České republice?
V České republice už existují čtyři kliniky, které spolupracují s iniciativou Teta Češka. Když se žena vydá na jednu z těchto klinik, tak tady musí být v den potratu, což zní logicky, ale zároveň během lockdownu to nebylo až zas tak jednoduché. Protože to také znamenalo podstoupit sérii PCR testů, bylo méně spojů a celá věc se komplikovala.

Pak je potřeba za potrat zaplatit. Pro mnohé z žen, které se sem vydávají nebo vlastně naprostou většinu, už je moc pozdě na farmakologický potrat. Tím pádem musí podstoupit chirurgický potrat. Ten je možné podstoupit do dvanáctého týdne, pokud pro to neexistuje nějaký medicínský důvod. Po dvanácti týdnech lze jít na potrat, pokud lékař vyhodnotí, že existuje riziko pro ženu nebo pro plod. To znamená, že Polky často jdou na chirurgický zákrok, který stojí přibližně dva tisíce zlotých, nějakých jedenáct tisíc korun.

Problém ale je český potratový zákon, podle kterého musí mít člověk podstupující interrupci trvalé bydliště v České republice. Lékaři často vyžadují, aby tu žena měla stálý pobyt, jako to třeba bylo v případě Marii, která musela prokázat, že tu má práci a musela ukázat platnou pracovní smlouvu.

Řekli ti představitelé nevládních organizací, jaké toto má konkrétně dopady? Stává se, že jsou polské ženy odmítnuty, které chtějí ukončit těhotenství v Česku?
To se určitě stává. Musí pendlovat od jednoho gynekologa k druhému. To vlastně popisovala i Maria, že obešla snad dva nebo tři gynekology, než se konečně dostala na kliniku, kde se s ní vůbec chtěl někdo o potratu bavit.

Je to legální praxe, nebo je to praxe, která je nějakým způsobem na hraně zákona? Jak je to právně vykládáno?
Podle § 10 našeho interrupčního zákona se umělé přerušení těhotenství neprovede cizinkám, které v České republice pobývají jen dočasně. Jenže k zákonu pak existují tři zásadní výklady, a to je stanovisko ministerstva zdravotnictví, stanovisko ombudsmana a České lékařské komory.

Ministerstvo zdravotnictví a veřejný ochránce práv, ombudsman, se shodují na tom, že zákaz provedení umělého přerušení těhotenství se nevztahuje na cizinky, které mají povolení k pobytu na území České republiky podle některé z mezistátních dohod. Takovou mezistátní dohodou je i třeba Smlouva o fungování Evropské unie.

Jinými slovy se shodují na tom, že občanky ze zemí Evropské unie, jako je třeba Polsko, mohou v České republice legálně podstoupit potrat. A to i v případě, že by do země přicestovaly pouze za tímto účelem a strávily tu jen několik málo dní.

Česká lékařská komora si zákon interpretuje jak?
Poslední prohlášení od České lékařské komory je z letošního listopadu. Prohlášení jsem našla v časopisu Tempus Medicorum. Milan Kubek, prezident České lékařské komory, tam říká, že není v zásadě proti, aby čeští lékaři prováděli potraty cizinkám, ale varuje před možnými právními následky.

Říká, že kdyby se někdo rozhodl doktora provádějícího interrupci žalovat, tak Česká lékařská komora nemůže zaručit, jak by soud rozhodoval, jestli by rozhodl v jeho prospěch. On sice stanovisko ministerstva zdravotnictví a ombudsmana zná, ale říká, že je to pouze nějaký výklad zákona a není právně závazný. Také usiluje o to, aby se potratový zákon novelizoval, aby chránil doktory, kteří by potraty potenciálně prováděli.

Je taková možnost ve hře? Existuje nějaký náznak, že zákon o potratech z roku 1986 by se mohl změnit, že by se mohl novelizovat?
Z toho, co jsem pochopila, je už delší dobu v medicínské obci debata o novelizaci. Konkrétně jde o odstranění celého § 10, který reguluje poskytování interrupcí cizinkám, pokud u nás mají pouze přechodný pobyt. Vedle vyjasnění právního stavu by novela přinesla také rozšíření přístupu k interrupcím i pro cizinky mimo zemí EU. Jestli se to opravdu stane, zatím nevíme. Zatím je to na úrovni nějakých debat právě mezi lékaři.

Zmiňovali jsme, že trend přijíždění polských žen do České republiky s cílem ukončit tady těhotenství legálně, sílí. Můžeme možná zmínit ještě pár čísel a na základě toho, co ses dozvěděla od nevládních organizací, zmínit, co se očekává do budoucna, jestli tato tendence bude ještě sílit?
Nevládní organizace Teta Češka očekává, že do České republiky bude jezdit stále více žen, protože čím dál tím víc doktorů se bude bát potraty provádět v jakémkoliv případě. To znamená, že i ženy, kterým by třeba hrozilo zdravotní riziko nebo které by třeba kvůli těhotenství mohly zemřít, tak na potrat nepůjdou, protože se buď budou bát ony, anebo proto, že lékaři jim zkrátka potrat neposkytnou.

Tím pádem bude potřeba, aby se zvýšil počet lékařů a klinik, které jsou nakloněny tomu potraty cizinkám poskytovat. K tomu, aby se toto stalo, je potřeba, aby česká lékařská obec přistupovala k provádění interrupcí cizinkám jednotně a aby zde existovala právní shoda na tom, co je legální a co ne. Aby se potraty neděly v šedé zóně, ale aby byl jasný postup toho, co má žena, která má jiné než české státní občanství, dělat, když se v takové situaci ocitne.