Poskytovatelé sociálních služeb píší Drábkovi, bojí se nedostatku peněz a zániku
Půl miliardy korun chybí poskytovatelům sociálních služeb na další fungování. Jejich zástupci proto dnes podepsali v Praze dopis adresovaný ministru práce a sociálních věcí Jaromíru Drábkovi (TOP 09). V něm poukazují na to, že některá zařízení budou kvůli nedostatku financí muset pravděpodobně skončit, a to už za pár měsíců.
Případný kolaps sociálních služeb by nejvíc pocítili senioři, lidé bez domova nebo mentálně postižení. Ohrožené jsou třeba některé azylové domy pro matky s dětmi nebo sociálně terapeutické dílny.
Mezi klienty, kterých by se to mohlo dotknout, patří i Sandra Kukwiszová. V současné době bydlí v azylovém domě v Prachaticích spolu se dvěma malými syny.
Problémy poskytovatelů sociálních služeb se zabývala redaktorka Eva Rajlichová
„Pravděpodobně by se ze mě stal bezdomovec a náš sociální systém by zařídil věci tak, že moje děti by putovaly někam do ústavu a vypadalo by to s nimi za pár let úplně stejně jako se mnou, protože já jsem z dětského domova. Bez zázemí a bez nějakých dalších šancí,“ říká.
Hlavním problémem jsou bezprostředně chybějící peníze. Třeba organizace Naděje, která působí ve 20 městech a obcích v republice, loni dostala od státu na provoz něco málo přes 60 milionů, letos to bude asi o 15 procent méně. Podle ředitele Ilji Hradeckého to bude mít vliv na provoz už za několik měsíců.
Ředitel občanského sdružení Naděje Ilja Hradecký ve Stalo se dnes Radiožurnálu
„Jeden z našich domovů pro seniory ve Vysokém Mýtě je už od loňska ohrožený. Spotřebovali jsme všechny úspory a letos to znamená, že by mohl fungovat do srpna a pak by skončil,“ upozornil Hradecký.
I kdyby se nakonec peníze našly, podle zástupců neziskových organizací by problémy neskončily. Všichni volají po tom, aby financování sociálních služeb bylo vyřešené systémově, zákon z roku 2007 tohle podle jejich názoru neřeší.
Řešením by mohla prý být takzvaná sociální pojišťovna, míní Pavel Dušek z České rady sociálních služeb. „Je to model financování sociálních služeb, který je běžný třeba v německy mluvících zemích. Modelů je v Evropě víc, ale sociální služba musí být naceněná, musí být objektivizovány její náklady, službu musí někdo objednat a někdo ji musí podle obvyklých cen zaplatit,“ zdůraznil Dušek.
