Jsem přesvědčen, že jsou Redlovy zdravotní posudky účelové, říká bývalý elitní detektiv Tichý
Exdetektiv Karel Tichý před 20 lety vyšetřoval kauzy kolem Radovana Krejčíře. V té době se setkával i s Michalem Redlem, podle kriminalistů jednou z hlavních postav případu údajné korupce na pražském dopravním podniku. „Jeho role v této kauze mě překvapila,“ říká Tichý v rozhovoru pro Radiožurnál. Kromě toho se bývalý elitní policista rozpovídal třeba o posudcích, díky nimž Redl z Krejčířových případů vyvázl. Považuje je za „účelové“.
S Redlem jste se setkával před lety, když jste vyšetřoval kauzy kolem Radovana Krejčíře. Tehdy mu bylo kolem dvaceti let. Jak na vás působil?
Bylo to v letech 2002 a 2003. Tehdy jsme v rámci vyšetřování Krejčíře přišli na kauzu Technology Leasing. Tam jsme zjistili – to jsem měl od svých informátorů a lidí, kteří se v tom prostředí na Zlínsku pohybovali – jméno Michal Redl. Naskytla se možnost s ním mluvit a komunikovat. Proto jsem se s ním měl setkat v hotelu Luleč.
Kdo vám schůzku domluvil?
Bylo to přes Jana Gottvalda, což je drnovický podnikatel a tehdy majitel fotbalového klubu Petra Drnovice. Ten se kauzami prolínal, ale byl spíš obětí. Domluvilo se, že dorazím do hotelu, tam přijde Redl, a uvidíme, jak se to vyvine. Rozhodli jsme, že tam nepojedu jako Karel Tichý z protikorupční policie, ale jako Koudelka, pracovník Bezpečnostní informační služby (BIS).
‚Klobouk dolů před Petrem, že to jakoby umlátil.‘ Jak měli Hlubuček a spol. obsazovat klíčové posty
Číst článek
Redl byl tehdy hubený tmavovlasý hošík. Koukal jsem na něj a říkal jsem si: ‚Kruci, tak tohle je hlavní pachatel v kauze Technology Leasing.‘ Začali jsme se bavit, ale nejdřív mluvit nechtěl, protože bylo vidět, že se Krejčíře strašně bojí.
Pak se vám ho ale rozpovídat podařilo?
Ano. Pak přiznal, že byl nějakým způsobem oslovený. Krejčíř ho dosadil – s vědomím Honzy Gottvalda – do fotbalového klubu. Pak to ale Krejčíř začal tunelovat, prodával hráče. V tom všem Redl jel. Postupem času mi začal věřit a povídal nějak víc. Tak jsem říkal, že (jako BIS – pozn. red.) spolupracujeme s policisty, kteří to vyšetřují, a možná by bylo dobré, kdyby spolupracoval také.
A Redl vás poslechl?
Tehdy tam chodil ještě s nějakým tamním advokátem – jejich rodinným právníkem. Tomu se to také pozdávalo a říkal, že z toho moc úniku nebude. Další schůzky ale probíhaly v Praze a Redl přišel s jiným advokátem. Už věděli, kdo jsem, přesto proběhla ještě další jednání. Nový právník nakonec souhlasil i díky tomu, že to dozorují lidé, které osobně zná, je to pro něj záruka seriózního a solidního jednání.
Domluvilo se, že proběhne první výslech, kde Redl vše vypoví, že mu předložíme důkazy, které máme, a on se k tomu nějakým způsobem vyjádří. Měl reálnou šanci figurovat v kauze jako svědek. V den výslechu byl ale jeho advokát v jedné renomované pražské advokátní kanceláři. Když pak přišel, prohlásil, že Redl neřekne nic, nebude vypovídat. A dali na nás různé stížnosti a oznámení. Tehdy jsem s Redlem mluvil naposledy. I o tom píšu ve svojí knize Lovec mafiánů.
Skoro jako společník
Říkal jste, že v roli Koudelky se vám podařilo Redla rozmluvit. Řekl vám třeba, jak se ke Krejčířovi dostal?
Zřejmě přes jejich otce, kteří se znali. Redl vystupoval jako specialista na DPH. Na ty úplné začátky už si nevzpomínám, ale vyprávěl mi, že k němu přišel, Krejčíř mu nabídl funkci v Drnovicích (fotbalovém klubu Petra Drnovice – pozn. red.) a pak ve firmě Technology Leasing.
V jakých kauzách Redl figuroval?
Michal Redl podle policie v roce 2002 přes úvěr poskytnutý firmě Technology Leasing tuneloval s Krejčířem Českou spořitelnu. Podílet se měl i na půlmiliardovém daňovém úniku firmy M5. Podle potvrzení lékařů je ale tak nemocný, že není schopen vnímat trestní řízení. Někteří policisté to považovali za účelovou výmluvu z trestního stíhání.
Už v jiných rozhovorech jste zmínil, že byl v roli Krejčířova bílého koně. Jak to v té době vnímal on?
Byl to klasický bílý kůň. I tak, jak jsem ho poznal. Ale on si o sobě myslel, že je nějaký Krejčířův společník nebo téměř na jeho úroveň postavený obchodní partner. Když jsem s ním mluvil, tak to nebyl žádný blázen. Mě by v životě nenapadlo se na něj dívat jako na někoho, kdo má papíry na hlavu. Choval se naprosto normálně. Nebyl sice vzdělaný v právu nebo v něčem takovém, ale velice dobře uměl počítat.
Krejčíř fetoval a Redl tam tomu možná přišel na chuť. A možná pochytil i kódované telefony. Všechno se to vrací. Dostal tam nějakou základní školu, a protože není blázen, tak si to pamatoval a teď to jen rozvinul.
Napadlo by vás v té době, že nakonec bude figurovat v tak velké kauze?
Překvapilo mě to. Přestože jsem byl v roce 2007 odejitý, měl jsem o něm čas od času informace. Třeba o tom, že si kupuje bentley nebo nemovitosti. A já jsem si říkal: Jak je tohle možné?
Ještě ke všemu by mě nenapadlo, že se to celé bude dít právě v Praze. Možná bych to pochopil na Zlínsku, ale tady na magistrátu? To jsem byl opravdu v šoku. Ale říkal jsem si, že s tím už nemůžu nic dělat, když už nejsem policista.
Něco jste ale přece jen dělat zkusil, před Redlem jste varoval dnes již bývalého ministra školství Petra Gazdíka (STAN).
Mně to nedalo. Starostové byli nová politická strana a vypadali sympaticky. Tak jsem se je na to snažil upozornit, přestože s jinými politiky jsem měl velice špatné zkušenosti. Šel jsem za Gazdíkem do sněmovny, kde jsem mu to říkal. A on na mě koukal tak, že skoro nevěděl, kdo Redl je. Já jsem mu to řekl.
Pak jsem se tam zastavil ještě dvakrát, ale to už jsem byl jen s jeho asistentem. Dokladoval jsem nějaké věci o tom, co je Redl zač. Gazdík řekl, že „to všechno (nynější europoslanec Stanislav) Polčák“, a poděkoval mi s tím, že to vyřeší. A výsledek? Teď tu sedíme, řešíme, co se od minulého týdne děje, a já se tomu směju.
Už jsme zmínili Redlova otce, který hnutí STAN finančně podporoval. Zajímali jste se i o něj?
Samozřejmě jsme se zajímali, protože naprostá většina schůzek a obchodních jednání byla ve zlínském hotelu Moskva. Patřil nebo možná ještě patří právě Petru Redlovi. Konaly se tam i různé stranické sjezdy. Tehdy jsme chodili jen okolo, ani jsme tam neinstalovali žádnou techniku, ale přes nějaké kontakty jsme vše monitorovali.
Když jsme spouštěli akci Technology Leasing a tu skupinu zatýkali, tak jsme dělali prohlídku nebytových prostor v tomto hotelu. Kolegové, kteří tam byli, jednali i s majitelem. Byl to člověk, který měl podle nás i politické a obchodní kontakty, které potom podobně jako u Krejčíře a jeho otce převzal ten, dá se říct, nepovedený syn. A překlopil to do zločinu.
Účelové posudky?
Myslíte tedy, že zdravotní posudky Michala Redla vznikly účelově?
O tom jsem naprosto přesvědčen. Z mého jednání s ním je vyloučeno, že by nechápal smysl trestního řízení. Všechno chápal velice dobře. V jeho prvním výslechu, který dělal státní zástupce, když se ho ptali na jeho zdravotní stav, odpověděl, že je naprosto v pořádku, nikde se neléčí a žádné psychické problémy nemá. To je i dohledatelné.
Vizitky s číslem 508 pro ty, kteří jsou ochotni zaplatit. Jak konspirovala skupina v kauze kolem Hlubučka
Číst článek
Když pak zjistili, že jde do tuhého a nezbaví se nás, začali vyrábět dokumenty speciálně pro tyto dva – Redla a Krejčíře. U Redla se to uplatnilo, u Krejčíře se to neuplatnilo jen díky tomu, že utekl. Kdyby to vyndali dřív, tak ani nic nebylo. Prý to velice kvalitně zpracovali a Krejčíř by nám z toho býval utekl úplně stejně, jako potom museli státní zástupci vynechat Redla.
Proč měli posudky v té kauze připravené jen pro tyhle dva?
Díky konexím, díky jejich otcům. A hlavně kvůli tomu, že to byli hlavní pachatelé a měli nejvíc peněz. O Krejčířových miliardách se tady ani bavit nemusíme, ale když jsme sdělovali Redlovi, tak jsme mu zabavili i více než 10 milionů korun.
To mu někde leželo?
Někde to leželo, ano. Ty peníze tam byly a byly zmíněné třeba i v motácích (zprávách posílaných z věznice ven – pozn. red.), co Krejčíř posílal z vazby. Vynášeli je zejména advokáti. Potom se nám dostaly do rukou. Krejčíř tam detailně popisoval svou trestnou činnost. V několika z nich byly i finanční částky pro doktory. Takže „posudek doktor milion“, „znalecký posudek dva miliony“, „neschopen vazby čtyři miliony“, „bonus pro doktora sedm milionů“. Takové částky se tam pohybovaly. Byla to jen otázka advokátů, kteří to dokázali zorganizovat, a peněz. Mě by strašně zajímalo, kteří doktoři to nakonec napsali.
V květnu mu nicméně podle informací Deníku N prodloužili nesvéprávnost o další tři roky. Chce to ale nechat prověřit ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS).
Hlavně ať koná.
