Přítomnost Nikulina v Česku bylo velké bezpečnostní riziko, byl tu zájem, aby byl převoz zmařen, říká Pelikán
„Rozhodnut jsem byl už několik týdnů, čekal jsem na splnění odkladných podmínek,“ říká v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán (ANO) k vydání údajného ruského hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Jeho přítomnost na našem území bylo podle jeho slov z pohledu tajných služeb „velké bezpečností riziko“, nebyl tak prý důvod rozhodnutí protahovat.
Proč jste nepočkal na to, až Nikulin vyčerpá všechny možné opravné prostředky? Jeho právní zástupce Martin Sadílek upozorňuje, že je v běhu stále kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu proti neudělení azylu.
Čekal jsem, až budou splněny zákonné podmínky pro mé rozhodnutí. A ty splněny byly. Ono je potřeba říci, že v celém azylovém řízení je podruhé zkoumána stejná otázka jako už předtím v řízení extradičním. To, co ještě nebylo vyčerpáno, nebyla už ani správní žaloba proti zamítavému rozhodnutí v azylovém řízení, ale dokonce právě kasační stížnost proti zamítnutí řízení o správní žalobě.
Tajné jednání: hradní kancléř Mynář se sešel s advokátem hackera Nikulina
Číst článek
Takže myslím, že se panu Nikulinovi, respektive jeho zájmům dostalo ochrany měrou vrchovatou. Koneckonců i Ústavní soud přezkoumával postup a shledal ho zcela řádným a zákonným. Nebyl proto důvod dále čekat. Zároveň je potřeba říci, že přítomnost pana Nikulina na našem území v postavení, v jakém byl, byla hodnocena ze strany našich tajných služeb jako velké bezpečnostní riziko. Proto jsem nechtěl tu situaci dále protahovat nad nezbytně nutnou dobu.
Můžete toto riziko alespoň trochu přiblížit?
Obávám se, že nemohu zacházet do detailů. Řekněme ale, že se zdálo, že je tu velký zájem na tom, aby to vydání do Spojených států bylo zmařeno. To je asi všechno, co k tomu mohu říci.
Čekání na Ústavní soud
Vy jste tedy vyloženě čekal na rozhodnutí Ústavního soudu a pak jste chtěl urychleně jednat?
Jednak na rozhodnutí Ústavního soudu, jednak na rozhodnutí městského soudu o správní žalobě. Tam zákon stanoví, že musím čekat na rozhodnutí o správní žalobě. U kasační stížnosti to zákon takto nestanoví.
„Z bezpečnostních důvodů bylo vhodné, aby o tom, že bude pan Nikulin transportován na letiště, vědělo co nejméně osob.“
Robert Pelikán
Stížnost Nikulina Ústavní soud odmítl jako „zjevně neopodstatněnou“ minulé úterý, rozhodnutí účastníkům rozeslal ve čtvrtek. Poté jste tedy okamžitě přistoupil k vašemu vlastnímu rozhodnutí vzhledem k tomu, že Nikulin byl ještě v ten samý den v noci vydán do Spojených států?
Přesně tak. Asi neprozradím žádné tajemství, když řeknu, že obsahově jsem byl rozhodnut už několik týdnů. Skutečně jsem čekal, až budou splněny odkladné podmínky, které tam byly. Pak už nebyl důvod to dále protahovat.
Vylučujete tedy, že by načasování vydání na noc před svátky bylo účelové? Šlo skutečně o nejbližší možný termín?
Byl to nejbližší možný termín. Tak to prostě vyšlo.
O vydání svého klienta se právní zástupce Sadílek podle svých slov dozvěděl až z médií. Proč jste ho předem neinformoval?
Právní zástupce pana Nikulina je skutečně právní zástupce, není to jeho opatrovník, není to někdo, koho bychom se chodili ptát před tím, než učiníme nějaké opatření, které máme právo učinit. Nevidím na tom nic divného.
Nebyla potřeba z vašeho pohledu informovat právního zástupce předem?
Absolutně ne. Zároveň je nutno říci, že z bezpečnostních důvodů bylo vhodné, aby o tom, že bude pan Nikulin transportován na letiště, vědělo co nejméně osob.
Zmiňoval jste, že jste byl o vydání Nikulina rozhodnutý už několik týdnů. Konzultoval jste své stanovisko s někým z vedení hnutí ANO, například přímo s premiérem v demisi Andrejem Babišem?
Ne. To byla skutečně moje pravomoc a moje zodpovědnost. Zároveň jsem věděl, jaké stanovisko k tomu má premiér i ministr zahraničí. To je logické.
Výroky úředníků z Hradu
Po vydání Nikulina přišla z Hradu poměrně ostrá reakce, jak si to vykládáte? Kontaktoval vás třeba posléze někdo z kanceláře prezidenta a žádal vás o vysvětlení?
Nikdo mě nekontaktoval. Chápu to jako soukromé výroky úředníků z Hradu, protože pan prezident se k tomu nevyjádřil. Upřímně, ani mi nepřipadá, že by se to jakkoli dotýkalo kompetencí pana prezidenta.
Jevgenij Nikulin
Česká policie Nikulina zadržela předloni v říjnu na základě amerického zatykače. Podle amerických vyšetřovatelů se dopustil útoků na sociální sítě LinkedIn a Formspring a webové úložiště Dropbox. Po převozu do USA Rus u soudu v San Franciscu uvedl, že se cítí být nevinen. Spekuluje se o možné souvislosti případu s údajným vměšováním do předloňských prezidentských voleb v USA. Rusko Nikulina žádalo kvůli údajné internetové krádeži z roku 2009 v řádu desítek tisíc korun.
Na začátku roku vás ale prezident Miloš Zeman dvakrát požádal, abyste Jevgenije Nikulina vydal do Ruska.
To byla trochu jiná situace, protože pan prezident se mě v souvislosti se svými zahraničními cestami tázal na nějaké možnosti dalšího postupu. V té fázi jsem to bral jako něco, co s úřadem prezidenta souvisí. Ale teď je jiná situace. Teď tu bylo vydáno rozhodnutí, které bylo v mé pravomoci. Nevidím skutečně žádný legitimní důvod, proč by se k tomu měl vyjadřovat Hrad.
Posléze vás na toto téma kontaktoval také kancléř Vratislav Mynář. Proč jste na schůzku přistoupil?
K panu Mynářovi jsem vždy přistupoval jako k prodloužené ruce pana prezidenta, takže když mě žádal o schůzku, bral jsem to tak, že si to přeje pan prezident. A tato debata nevybočila z rozsahu kompetencí pana prezidenta.
Vy jste už dříve uvedl, že návštěva třetího muže Spojených států Paula Ryana v Česku na vaše rozhodnutí vliv neměla, že jste se s ním ani nesetkal. Lobboval podobně jako Ryan někdo z oficiálních míst v Rusku?
Jak jste sama správně řekla, mě pan Ryan nekontaktoval. Takže nemohu říci, zda někdo podobně lobboval.
Měla jsem tím na mysli veřejné prohlášení Ryana ohledně žádosti o vydání do Spojených států. Byl někdo takový z Ruska?
U mě osobně nikoli. Chtěl se se mnou setkat ruský velvyslanec, ale z časových důvodů to tehdy nebylo možné, přijal ho náměstek.
Šlo tedy o schůzku na téma vydání Nikulina?
Ano, týkalo se to tohoto tématu. Ale jak říkám, není to nic, co by stálo za velkou pozornost.
Ústavní soud: Žádost o vydání Nikulina byla dobře podložená, nic nenasvědčuje politické motivaci stíhání
Číst článek
Hrály při vašem rozhodování roli i dřívější případy vzájemného vydávání pachatelů trestných činů? Například Spojené státy do Česka v minulosti vydaly Kevina Dahlgrena, v kauze Fajád se zase šlo proti americkým zájmům.
Ne. Dělá se z toho něco velkolepého nebo zvláštního, je ale potřeba říct, že my provádíme extradice poměrně běžně a chováme se v tomto způsobem, který je v civilizovaných zemích standardní. Zásadně to bereme tak, že všichni v mezinárodním společenství národů mají společný zájem na tom, aby pachatelé běžných trestných činů, ze kterých jsou podezřelí, byli souzeni, a pokud se jich skutečně dopustili, tak také odsouzeni.
Z toho vyplývá, že když nás některá země požádá o vydání někoho, kdo je na našem území zadržen a kdo je podezřelý ze spáchání běžného trestného činu, tak jej zásadně vydáváme, ledaže nám v tom brání nějaké okolnosti. Ty se buď týkají dané země, to znamená, že se obáváme, že by tam neproběhl spravedlivý proces - to ve Spojených státech dáno není - nebo se týkají daného trestného činu, to znamená, že to není běžný trestný čin. To se týká třeba politických trestných činů, tak to také není tento případ. Protože případ Nikulin se týká počítačového napadení a zneužití údajů soukromých firem.
A potom někdy může nastat výjimečná mezinárodně politická situace, která nám zabrání ve vydání pachatele. Co tím ale chci říci: normální je vydávat. A my vydáváme, vydáváme třeba i do Ruska. Naposledy jsem podepisoval před několika týdny extradici, myslím, že ruského občana do Ruska, který tam byl podezřelý z rozsáhlých podvodů. Takže za to, že jsme vydali, nemusel nikdo moc lobbovat. Ta žádost byla normálně, kvalitně zpracována, nebyl žádný důvod jí nevyhovět.
