‚Řopíky‘ na prodej. Ministerstvo nabízí bunkry z 30. let, ceny začínají na 90 tisících korun
Přesně před 87 lety dojednaly nacistické Německo, Itálie, Francie a Velká Británie takzvanou Mnichovskou dohodu. Na jejím základě Československo odevzdalo pohraničí bez boje Německu. Postupu nacistů měly původně bránit tisíce nově postavených pevnůstek označovaných jako „řopíky“. Po podpisu dohody byly tyto bunkry k ničemu, většinou se totiž ocitly na zabraném území.
Dodnes jich tisíce vlastní stát a postupně se jich zbavuje. Teď prodává třeba „řopíky“ v Šumicích u Brna nebo ve Stříbře na Tachovsku.
Bunkr na prodej je ve Stříbře, kousek od řeky Mže v Polní ulici. Na bunkr se tady díváme s vojenským historikem Petrem Petrem. „Je to zesílený objekt – vzor 37, typ A180. Byl dělaný, aby vydržel zásah dělostřelectvem ráže 150 milimetrů. Váží 190 tun, je největší z lehkých objektů. Je zachovalý, poškození nemá vůbec žádné,“ popisuje bunkr historik.
Z původních zhruba deseti tisíc bunkrů se některé nedochovaly. Do evidence ministerstva obrany jich přešlo přes 4500, z toho víc než polovina už má nového vlastníka.
„Ministerstvo obrany dosud převedlo celkem 2457 objektů stálého opevnění právnickým a fyzickým osobám, územně samosprávným celkům, ale i jiným organizačním složkám státu,“ vypočetla Magdalena Hynčíková z tiskového oddělení ministerstva obrany. „Minimální kupní cena na řopíku ve Stříbře je 90 tisíc korun,“ dodává.
Bunkr je na pozemku místní firmy, která na něj má předkupní právo. Firma chce podle jednatele Josefa Zemana bunkr koupit. Plány s ním zatím nemá. Podle Magdaleny Hynčíkové z ministerstva obrany nový majitel může s bunkrem naložit, jak potřebuje. „Může jej dle své vůle prodat, upravit i zlikvidovat, vždy však v souladu se zákonem,“ vysvětluje.
Muzea v bunkrech
Některé bunkry slouží už roky jako muzea. V okolí Stříbra je podle historika Petra Petra každých 100 metrů jeden „řopík“. Dva objekty otevírá Vojensko-historické sdružení Kladruby, jehož předsedou je právě Petr Petr.
„Ministerstvo obrany nám tyto objekty převedlo ve veřejném zájmu s tím, že to budeme provozovat jako muzeum pro veřejnost. Provozujeme ho od roku 2003. Objekt je vybaven přesně podle předpisu z roku 1938,“ popisuje historik u toho, co v bunkru zapaluje petrolejky.
Bývalý protiletecký bunkr v Hamburku se proměnil v hotelový komplex se střešní zahradou
Číst článek
„Tak to v době budování a mobilizace v roce 1938 bylo, osvětlení bylo petrolejovými lampami. Od samého začátku jsme se snažili o maximální autentičnost. Troufnu si říct, že to tu je v takovém stavu, jako kdyby vojáci na chvilinku odešli ven a zařízení zůstalo prázdné,“ dodává.
Bunkr je železobetonový, vyložený je dřevem, které izoluje zvuk a teplo. „Za 22 let tady bylo přes 15 tisíc návštěvníků. Chceme veřejnosti ukázat, že naši předci byli dostatečně odhodláni bránit svoji zemi a měli na to patřičné technické vybavení,“ říká Petr.
V prostorách „řopíku“ jsou také vystavené zbraně. „V lafetách jsou jako hlavní zbraně těžké kulomety. Už po dvanácti výstřelech by tady bylo nedýchatelno, hlavně kvůli oxidu uhelnatému. Proto je tady ruční ventilátor na kliku,“ ukazuje Petr arzenál bunkru.
Reportáž si můžete poslechnout v úvodu článku.
