Coby člen neformálního „politického kabinetu“, kde zasedali nejvýznamnější ministři koaličních stran, se účastnil mnoha klíčových jednání v mimořádně náročné době léta a nastupujícího podzimu 1938.
Národní traumata vznikají dvojím způsobem. Buď se národu nějakým přičiněním stane nějaká tragédie. Anebo se společnosti rozhodnou, že určitou událost budou vnímat jako neodčinitelnou katastrofu.
V pohledu na minulost a události ze září 1938 ale Češi tak jednoznačný názor nemají. Že se Československo tehdy mělo bránit, se domnívá sedm lidí z deseti.
Přesně před 85 lety se svět přiblížil druhé světové válce. Zástupci Itálie, Německa, Velké Británie a Francie v Mnichově rozhodli o odevzdání československého pohraničí Německu.
„Otázkou je, jestli bylo přijetí mnichovské dohody správné, nebo ne. Z mého pohledu by zůstalo stejně nesprávné, i kdyby proběhlo podle ústavy,“ myslí si politolog a historik Stanislav Balík
Zelenskyj narážel na slova bývalého amerického ministra zahraničí Henryho Kissingera, který na Světovém ekonomickém fóru v Davosu uvedl, že Ukrajina by měla přijmout ruskou okupaci Krymu.
Po urputné obraně Ukrajiny proti přesile Rusů se myšlenky řady lidí v Česku musely obrátit i k naší historii a ptát se: Proč my jsme se v podobné situaci v roce 1938 na rozdíl od Ukrajinců nebránili?
15. března 1939 německá vojska začala obsazovat zbytek Československa. Dovršila tak mnichovskou zradu ze září 1938. Šest let nacistické diktatury je jedno z nejtemnějších období českých dějin.
Když 17. listopadu před 30 lety vyšli studenti z pražského Albertova na Národní třídu, navazovali na události ještě o půl století starší. Dá se o událostech roku 1939 ještě zjistit něco nového?
Mnichov je v naší historii symbolika pro bezmoc, zradu, kapitulaci a ústupky. Výsledky tzv. Mnichovské dohody znamenaly nejen konec první republiky. Kdo koho tedy zradil?
Pověst Josefa Menčíka jako rytíře sahá do roku 1911, kdy vyhořela část dobršské tvrze. Tehdy Menčík spáleniště koupil od rodu Schwarzenbergů a snažil se na místo vrátit rytířský život.
Ostrovní magazín shrnuje průlomové sondy do dobové mentality. Například tři cesty britského premiéra Neville Chamberlaina za Hitlerem tehdy Britové vnímali jako projev obrovské osobní odvahy.
Od uzavření osudové mnichovské dohody uplynulo osmdesát let. Moskva tehdy jednání pečlivě sledovala. Přes 200 dobových listin v těchto dnech vystavuje ruský federální archiv.
„Evropskou unii někteří rádi kritizují, ne vždy a ne na všem se shodneme, ale sedíme všichni u společného jednacího stolu, kde jsou jasně dána pravidla. Rozhodujeme kompromisem, ne diktátem,“ řekl.
Přečtěte si plné znění takzvané mnichovské dohody, jejíž text vznikl na konferenci 29. září 1938. Zástupci Německa, Itálie, Francie a Velké Británie ji ale podepsali až po půlnoci, tedy 30. září.
Přesně před 80 lety se sešli představitelé čtyř evropských mocností na konferenci v Mnichově, kde se domluvili na odstoupení pohraničních oblastí Československa nacistickému Německu.
Nenápadnou, ale zajímavou zprávu je možné najít v archivu v Jihočeských listech z 14. září 1938. Hovoří se v ní o šesti letadlech, která pro československou armádu koupili místní obyvatelé.
80 let uplynulo od podpisu Mnichovské dohody, hořká pachuť kapitulace ale podle mnohých dodnes nevyprchala. Mělo se Československo vzepřít mnichovskému diktátu, nebo by byly následky příliš kruté?
Před 80 lety demonstrovalo Československo odhodlání bránit se hitlerovskému Německu. Vláda vyhlásila mobilizaci a pohraniční pevnosti obsadily tisíce vojáků. Německo hrálo o Sudety a stupňovalo tlak.
Veřejnoprávní média k 80. výročí Mnichovské dohody připravují řadu speciálních pořadů. Česká televize nabídne pořad Dnes před 80 lety, Českýho rozhlas pak bude vysílat speciál z Ústí nad Labem.
Osm let prožil Bruno Schreiber v České Lípě. Bezstarostné dětství vzalo za své podpisem mnichovské dohody – rodina se totiž hlásila k Čechům a otec byl židovského původu.
Čechoslováky vyhnané před válkou z Německem zabraného pohraničí připomíná nový pomník u plzeňské věznice Bory, jehož vznik inicioval Český svaz bojovníků za svobodu. Podle některých odhadů po podpisu Mnichovské dohody odešlo ze svého domova do vnitrozemí až čtvrt milionu lidí. Jejich osudy vtěsnal kameník do pískovcového monumentu, který stojí vedle borské věznice. Sudetoněmecká krajanská sdružení v Rakousku a Německu pomník kritizují.