Nižší důchody pro prominenty bývalého režimu či postavení propagace komunismu a nacismu na roveň. Zákony, na jejichž vzniku se podíleli i odborníci z Ústavu pro studium totalitních režimů. „Nikomu z nás nejde o pomstu. Jsme historici, ne soudci, jde nám o spravedlnost. A na tu nikdy není pozdě,“ říká jeho šéf Ladislav Kudrna. Co čeká od nové vlády a jsou Češi vyrovnaní s národní historií? I na to odpovídá v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.

Rozhovor Praha 13:00 9. listopadu 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V říjnových volbách do Poslanecké sněmovny neuspělo hnutí Stačilo! jehož zástupci otevřeně prohlašovali, že by Ústav pro studium totalitních režim zrušili. Ulevilo se vám?
To ano. My se samozřejmě nikdy nezapojujeme do politického dění před volbami ani po volbách, jsme apolitická instituce. Ale pokud na nás někdo útočí, jako útočili komunisté, respektive hnutí Stačilo!, tak jsme se museli ozvat.

Já jsem rád, že ústav je důležitá paměťová instituce, která dělá zásadní práci ohledně vyrovnání se s komunistickým režimem. Takže útoky, které na nás nastaly, s tím mají pochopitelně spojitost.

Před volbami jsem dělal i velký rozhovor pro týdeník Respekt, kde jsem říkal, že snad není pět procent populace, která by volala po návratu k bývalému režimu. A to se, díky bohu, vyplnilo.

Hnutí Stačilo! byl za mě úplný extremismus, a to nejen vůči naší instituci. Ústav má kromě zákonné agendy i řadu dalších úkolů. Zásadně jsme se podíleli na vzniku nových zákonů, které vedou k vyrovnávání se s komunismem. Řešili jsme důchody prominentů (komunistického řežimu), které se podařilo snížit a od ledna 2027 nastane druhá vlna tohoto snižování.

V neposlední řadě jsme se podíleli na vzniku, respektive novelizaci trestního zákoníku, který nabude platnosti od ledna roku 2026 a jímž bude 36 let po revoluci ideologie komunismu postavena na roveň nacismu. Nikomu z nás nejde o pomstu. Jsme historici, ne soudci a nejde nám o pomstu, ale o spravedlnost. A já říkám, že na tu nikdy není pozdě.

Nová vláda

A co pravděpodobná budoucí vláda? Očekáváte tam nějaké potíže?
Já doufám, že nikoliv. Já bych chtěl, aby u nás nastala situace, jako je třeba v Polsku, co se týká paměťové agendy, respektive přístupu k minulosti. Tam je v podstatě jedno, jestli je u moci Tusk nebo Kaczyński, protože pohled obou jinak politicky nesmiřitelných táborů na období komunismu je naprosto stejný.

Proč ne Bryks nebo Toufar, ptá se ÚSTR. ‚Komunistu‘ Olbrachta v názvu stanice metra D nechce

Číst článek

Každý rok předkládám do Sněmovny závěrečný účet naší kapitoly před ústavněprávní výbor. Letos byl poprvé v historii ÚSTRu schválen jednomyslně. Za práci, kterou děláme, nám děkovali jak poslanci z koalice Spolu, tak z hnutí ANO. To vidím jako první vlaštovku toho, že bychom se mohli shodnout jako společnost na tom, jak přistupovat právě k naší minulosti.

Takže to vnímáte jako dobrou zprávu i pro budoucnost vaší práce?
Pro mě to byla skutečně první vlaštovka. Myslím si, že by v tom mohla být naděje. Já si třeba myslím, že i odborná veřejnost se shodne na tom, že Robert Plaga (za ANO) byl velice kvalitní ministr školství a měl vize a plány, které si myslím, že by bylo dobré realizovat.

Vy jste zmínil jak dobrý příklad vyrovnávání se s komunistickou minulostí Polsko. Proč si myslíte, že jsou v tomto dál?
Tam nedochází k relativizování minulosti nebo historickému revizionismu jako u nás. Polský národ měl navíc úplně jinou válečnou zkušenost než my, a i za komunistů v podstatě platilo, že v první řadě byl každý Polák, potom katolík a až poté komunista nebo antikomunista.

To platí i v dnešní době, kdy Poláci vůbec nepochybují o tom, že komunismus byl zlo, stejný přístup mají i k Sovětskému svazu, respektive k dnešní Ruské federaci.

‚Selhání historické obce‘

A Češi o tom pochybují? Proč?
Tady to vidím i jako selhání historické obce, včetně mě, třebaže jsem nastupoval na fakultu až v roce 1998. V 90. letech tu bylo obrovské nadšení a lidé byli doslova opilí svobodou. Ale razilo se tu heslo: Nejsme jako oni. Lidé si tehdy opravdu mysleli, že bývalí prominenti režimu se napraví a polepší.

A hlavně fungovala autopsie společnosti, všichni měli ještě komunismus zarytý pod kůží. Každý věděl, co byl režim zač. Kdyby v té době někdo chtěl vydávat knihy, které by bagatelizovaly naši minulost, tak by je asi těžko někdo vydal. A pokud by politik kandidoval s myšlenkami jako dnes hnutí Stačilo!, tak by pochopitelně neuspěl.

Dnes vidíme, že vycházejí knihy, které minulost relativizují. Jsou tady názory, že normalizace byla v podstatě normální doba, nazývá se to období pozdního nebo státního socialismu. Už se moc nemluví o násilí a vytváří se falešný obraz, jak byla většina společnosti sociálně saturována, všichni byli spokojeni a nikdo neprotestoval.

Vy jste zastáncem myšlenky, že se měla komunistická strana po revoluci zakázat?
Ano jsem. Hnutí Stačilo! jsou komunisté, jen pod jiným názvem.

Vy jste se s Ústavem pro studium totalitních režimů teď nově zabydleli v Paláci Archa. Přesto se ale musím zeptat, jestli pro vás není vzpomínka na bývalé sídlo, které skončilo jako ruina a letos se prodalo, trouchu bolestná.
Je. Já jsem tam prožil úžasný čas. Ze stavby, respektive torza jsem si odnesl i cedulku, která oznamuje zahájení rekonstrukce.

Ta ale bohužel dopadla fatálně. Jsme rádi, že jsme už konečně všichni pod jednou střechou. Plánujeme tady krásnou velkou knihovnu a badatelnu a zároveň chceme vybudovat unikátní expozici, která bude reflektovat období nacismu a komunismu.

Kde byste řekl, že se s budovou ústavu stala největší chyba. Proč to takhle dopadlo?
V podstatě celá rekonstrukce byla naprosto zpackaná. A je pro mě šokující, že tehdejší vedení mělo od února 2018 jasné stanovisko z ministerstva financí, ať zastaví veškeré stavební práce, ale neuposlechlo. Tak se dospělo se k tomu, že zůstalo pouze torzo.

Nejenom, že jsme přišli o barák, který mohl mít hodnotu jedné miliardy, ale kvůli tomu, jak fatálně selhalo předchozí vedení při rekonstrukci, jsme postupně obdrželi pokuty ve výši 100 milionů korun. Je to smutná minulost, už se s tím nedá nic dělat. Konečně jsme skoro po 10 letech pod jednou střechou a já to beru jako velký restart a výzvu.

Marie Starostová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít