Šest milionů srdcí vyletělo komínem. Jejich odkaz ale stále žije
Lidé nejen u nás, ale i ve světě si dnes připomínají Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. 27. leden byl symbolicky vybraný k výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim. V Česku se pořádá k tomuto datu několik spíše pietních akcí.
„My jsme zvažovali, jestli bychom neměli spíše zvolit 8. březen, respektive noc ze sedmého na osmého března, kdy v Osvětimi byl vyvražděn takzvaný rodinný tábor. Případně, jestli si nepřipomínat přímo osvobození Terezína, v našich podmínkách tedy 8. května,“ vysvětluje okolnosti výběru symbolického data tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus.
Mezinárodní den památky obětí holocaustu vyhlásilo Valné shromáždění OSN v listopadu roku 2005, tedy až 60 po 2. světové válce.
„Souvisí to do značné míry s dědictvím studené války, která dlouhou dobu utlumovala nějakou hlubší reflexi vyrovnání se jak s dědictvím 2. světové války, tak s dědictvím holocaustu. I když třeba v 60. letech to bylo lepší. Reflexe se potom zintenzivnila od 90. let,“ vysvětlil na Rádiu Česko Michal Frankl, historik z pražského Židovského muzea.
Dnešní připomínka je podle něj také symbolem společné paměti mezi Západem a dříve komunistickým Východem.
„Je také pravda, že to co vidíme od 60. let a potom znovu od 90. let, je skutečnost, že je více pozornosti věnováno židovskému a romskému holocaustu a také osudům běžných lidí, že téma není jen politické,“ soudí.
O vyvražďování v koncentračních táborech, i když bez bližších detailů, se podle historika vědělo už ve 30. letech 20. století. O systematickém vyvražďování od roku 1942.
„Už ve třicátých letech se vědělo, že Dachau a další tábory jsou velmi nebezpečné. Vědělo se, že od roku 1939 či 1940 polští Židé umírají ghettech. Co se týče systematického vyvražďování, zprávy začaly proudit na Západ od roku 1942,“ přiblížil.
Vzpomínkové akce v českém Senátu
Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti dnes od 10 hodin uctili účastníci vzpomínkové akce v senátu, kde se při této příležitosti sešli politici spolu s lidmi, kteří hrůzy druhé světové války přežili.
„Toto setkání je určeno zejména těm, kteří přežili holocaust a kteří stále jsou mezi námi. Ten slavnostní sál rytířský je limitován počtem míst, který se pohybuje kolem sto dvaceti,“ říká Tomáš Kraus z Federace židovských obcí v ČR, která spolu s Nadačním fondem obětem holocaustu akci pořádá, a dodává že sál bude zřejmě zaplněný.
Kulturní náplní vzpomínkového pořadu budou klavírní skladby v přednesu mladého umělce Lukáše Kránského.
Nezapomínat na oběti zhruba šesti milionů židovských obětí za 2.světové války považuje první místopředseda Přemysl Sobotka za absolutně nutné.
„To, že je to na půdě senátu, vidím jako velmi pozitivní, protože právě senát by měl být tím klidným prostředím, kde tyto akce budeme připomínat,“ říká Přemysl Sobotka a dodává, že dnešní vzpomínkový den se neváže na otázky víry, ale především na pojem lidskosti a na význam lidských obětí.
„Bude to několik úvodních projevů, pak to bude proloženo jakýmsi kulturním vstupem a pevně věřím, že se to dotkne i toho, co je dnes jako určité motto po akci, která se odehrála v Brně. To znamená, že se tady objeví petice proti tomu, aby v daném okamžiku se znovu osočovali Židé za něco, za co nemohou,“ vysvětluje náplň dnešního setkání v senátu Přemysl Sobotka.
‚Stolpersteine‘ přimějí chodce poklonit se obětem nacismu
Číst článek
Na setkání byla i předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová. K zamyšlení ji přiměl osud města Třebíč, kde židovské město, tedy celá čtvrť města byla vyhlášena památkou UNESCO, ale přesto v ní člověk nenajde jediného původního obyvatele nebo jeho potomky. Původní genius loci tak pomalu mizí.
Miroslava Němcová připomíná také osud židovské synagogy ve Velkém Meziříčí, kde se donedávna prodávalo vietnamské zboží. „Protože ti, kteří by o ni s láskou pečovali, zmizeli v komínech krematorií,“ dodává Miroslava Němcová.
Důvody, proč je třeba připomínat období holocaustu, připomněla pro Rádio Česko předsedkyně poslanecké sněmovny Miroslava Němcová
„Mně z toho vyplývá jednak to konstatování o tom, jak je to nenahraditelná ztráta. Můžeme si říkat cokoli o tom, že čas ji zacelí. Nezacelí,“ hodnotí Miroslava Němcová a dodává, že se nesmí setrvávat pouze u konstatování tragičnosti událostí holocaustu, ale je třeba si z toho vyvodit nějaký úkol pro sebe.
Lidé, kteří přežili holocaust, často mluví o štěstí
Číst článek
Němcová se v minulém roce zasadila o prosazení projektu o holocaustu do všech základních i středních škol. V současné době s tímto projektem objíždí Českou republiku a setkává se se studenty. Z těchto setkávání vzchází naděje, že naše životy mají smysl.
Součástí projektu je také promítání filmu Nickyho rodina, skutky a činy sira Nicolase Wintona. „Říkám jim, tady máte příklad člověka: normální člověk v nenormální době dělal to, co mu velelo srdce a zdravý rozum. A tak se na něj dívejte a vezměte si ten příklad. I v těch normálních dobách se dají dělat důležité věci,“ uzavírá Miroslava Němcová.
Lidé si památku obětí holocaustu připomínají také ve Vsetíně, kde se uskuteční pietní akt u pomníku židovské synagogy a na další místech republiky, nebo v Domě OSN na pražském Smíchově, kde je ode dneška otevřena mezinárodní výstava studentských plakátů vyrobených na toto téma.
