Nadávky a šikana kvůli věku. Škola se musí omluvit a zaplatit odškodné za diskriminaci asistentky
Přehnaná kontrola, nadávky, křik. Marie Wolfová zažívala v uplynulých letech jako zaměstnankyně Vysoké školy báňské od vedoucích pracovníků katedry ponižování a šikanu. Po neúspěšných pokusech řešit problém s vedením školy se rozhodla, že se spravedlnosti domůže soudní cestou. A Okresní soud v Ostravě se jí po čtyřech letech zastal.
Jako kompenzaci za nerovné a vulgární zacházení vysoudila Wolfová 50 tisíc korun a veřejnou omluvu. Případů úspěšných antidiskriminačních stížností je v Česku přitom zatím minimum.
Za šikanu vysoudila bývalá zaměstnankyně od vysoké školy omluvu a padesát tisíc korun. Příspěvek Zdeňky Trachtové.
„Zadávání dehonestujících úkolů, útoky, nabádání ostatních kolegů k izolaci, k nepřátelskému chování vůči mně. Bylo toho hrozně moc,“ vzpomíná pro Radiožurnál dvaašedesátiletá Marie Wolfová na těžké chvíle, které jako odborná asistentka zažívala na stavební fakultě Vysoké školy báňské.
Nerovného zacházení se podle soudu dopouštěli dva tehdejší vedoucí pracovníci Katedry pozemního stavitelství: Pavel Vlček a Darja Kubečková. Vulgárně pak s Wolfovou podle soudu jednal tehdejší vedoucí katedry Karel Kubečka, který už dnes na škole nepůsobí.
Jak reagují aktéři
Darja Kubečková k prohlášením Marie Wolfové uvedla: „Já osobně jsem nikdy nikoho nediskriminovala z důvodu věku, na nikoho nekřičela, nešikanovala, vulgární slova jsem nepoužívala, žádné tyranii nebyla paní Wolfová z mé strany vystavena.“
Karel Kubečka jako nadřízený Marie Wolfové uvedl: „Není pravda, že paní Wolfová byla šikanována, a už vůbec nebyla šikanována kvůli věku. Paní Wolfové nebyla prodloužena pracovní smlouva na dobu určitou, což bylo v souladu se zákoníkem práce. Kontrola práce byla u všech zaměstnanců stejná, a to podle kritérií pro hodnocení ve vědě a výzkumu.“
Když situace začala být neúnosná, snažila se Wolfová problém řešit s odbory a vedením školy. Neúspěšně. Za pravdu jí dal až inspektorát práce a také ombudsmanka Anna Šabatová. „My jsme ten případ prozkoumali a zdálo se nám, že je dostatek důkazů o tom, že s ní opravdu bylo zacházeno rozdílně. My jsme to klasifikovali jako diskriminaci z důvodu věku. Všem starším zaměstnancům prodlužovali smlouvy jen na jeden rok, zatímco mladším na delší dobu.“
Wolfová se nakonec rozhodla se školou soudit. „Já jsem opravdu čekala na šetření inspektorátu práce. Domnívala jsem se, že když nezávislý orgán prokáže nerovné zacházení, tak že veřejná instituce vysoké školy to vezme na vědomí a udělá nějaké opatření. Pak mi nezbylo nic jiného než soud.“
'Nevnímal jsem to jako diskriminaci'
Mluvčí univerzity Petra Halíková upozorňuje, že v historii ústavu byl spor s Wolfovou jediným svého druhu. „Univerzita respektovala výrok okresního soudu, kterým bylo žalobkyni částečně vyhověno. Nicméně je třeba říct, že celou věc vnímáme jako ojedinělý případ, na základě jehož není třeba provádět v rámci celé univerzity nápravná opatření.“
Mladí Češi častěji dostávají smlouvy na dobu určitou, firmy je berou už při studiu
Číst článek
„Já jsem to nevnímal jako diskriminaci. Já si myslím, že napětí mezi těmi lidmi vyplývalo z toho, že celá řada z nich vnímala to, že paní nepodává výkony, jaké by měla,“ říká Vondrák a dodává, že informace o případu dostával jen zprostředkovaně od tehdejšího děkana.
Hlavní je omluva
Wolfová původně jako odškodné požadovala sto tisíc korun, soud jí ale přiřkl jen padesát tisíc. Podle Šabatové by částka měla být mnohem vyšší.
Zaměstnanci mohou rychleji stoupat v kariérním žebříčku. Nahrává tomu nízká nezaměstnanost
Číst článek
„Já se domnívám, že to není příliš odpovídající sankce, protože ona žila rok dva ve velkém stresu. Je to tak nízká sankce, že nemusí vést k tomu, aby ten subjekt přestal diskriminovat.“
Wolfová je ovšem spokojená, protože hlavní je pro ni prý omluva. Tu musí fakulta prvního října zveřejnit na stránkách školy a mailem rozeslat všem zaměstnancům fakulty. Prokázaných případů diskriminace a nerovného zacházení na pracovišti je v Česku zatím minimum.
Podle Šabatové je obvykle obtížné shromáždit důkazy. Například v loňském roce přišlo veřejné ochránkyni práv sedmdesát stížností na nerovné zacházení, potřebné důkazy se ale podařilo najít jen ve dvou případech.
