Školáci by častěji potřebovali pomoc psychologa, je jich ale málo
Potřeba psychologů na školách roste. Je jich ale málo a školy nemají povinnost je zaměstnávat. V mnoha případech se děti nesvěří učitelům ani rodičům a ke školnímu psychologovi by tak měli hodně blízko.
Ondřejovi začali spolužáci ubližovat už na prvním stupni. Na druhém se to jen zhoršovalo.
Problémem nedostatku psychologů na školách se zabývala redaktorka Radiožurnálu Klára Bílá
“Bylo to horší a horší, už na mě třeba čekali před domem nebo v autobuse, mlátili mě, šlapali mi na ruce, kopali mě. Ostatní se začali přidávat,“ popisuje Ondřej svou zkušenost.
Rodičům ani učitelům se nikdy nesvěřil až do té doby, než něco prasklo. Mohl pomoci školní psycholog, který není z učitelského sboru a děti k němu mají větší důvěru. Jenže ten na škole nebyl.
Školy je samy nevyhledávají, potvrzuje i ředitelka pražské Základní školy Vodičkova Dagmar Zelená:
„Funkci psychologa po stránce důvěry, pochopení a pomoci u nás plní výchovná poradkyně, případně třídní učitel, někdy i já. Děti chodí s poměrně závažnými problémy a nebojí se přijít za námi.“
Psycholog je dětem bližší než učitel
K jinému řešení se rozhodli na Základní škole Bílá, kam psycholožka Renata Doležalová chodí jednou týdně. Děti prý frontu nestojí, ale s problémy chodí často.
„Psycholog je osoba, která nad nimi nemá žádnou moc, zatímco učitel jim dává známky a hodnotí je. Pokud získají důvěru, tak to může být pro ně mnohem snazší se svěřit psychologovi než svému učiteli,“ říká psycholožka.
Ředitelé škol si často myslí, že stačí výchovný poradce. Podle vedoucí Linky bezpečí Hany Petrákové to je ale špatně.
„Výchovný poradce bývá někdo z pedagogického sboru, někdo, kdo děti učí a musí k nim někdy z podstaty své funkce přistupovat autoritativně, někdy i represivně,“ podotýká Petráková.
Ze zákona školy mít psychology nemusí
A co na to ti, pro které by ve škole psycholog měl být? Podle jedné z žákyň šesté třídy by školní psycholog měl být v každé škole:
„Kdybych měla zavolat nějakému cizímu člověku, tak bych se strašně bála. Osobně jsem radši, když vidím, s kým mluvím, než někdo na telefonu, kde to může zvednout kdokoliv.“
Odborníci z Linky bezpečí by uvítali metodický pokyn pro školy, aby alespoň ty větší z nich měly svého psychologa.
Ze zákona tuto povinnost nemají, psychologové stojí totiž hodně peněz, a proto jich v celém školském vzdělávacím systému jen něco málo přes tři sta.
