Štědrý hostitel, vnímavý posluchač: Zjistili jsme, jak ruský špion slídil v Praze

Kristýna Vašíčková mluví s Vojtěchem Gavriněvem z investigativní redakce Radiožurnálu

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

26. 8. 2024 | Praha

Vysoký, holohlavý muž s plnovousem. Pavel Rubcov. Nebo spíš Pablo Gonzáles? Špicl hlavního zpravodajského ředitelství ruského generálního štábu působil i v Česku. Na koho donášel? A proč ho nikdo neodhalil? Zjišťoval Vojtěch Gavriněv z investigativní redakce Radiožurnálu. Ptá se Kristýna Vašíčková

Editace: Kateřina Pospíšilová
Sound design: Jaroslav Pokorný
Rešerše: Miroslav Tomek
Podcast v textu: Tereza Zajíčková
Hudba: Martin Hůla, Damiana Smetanová

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Použité fotky:

Vojtěch Gavriněv | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Žanna Němcovová a Pablo Gonzáles v roce 2017 | Zdroj: Facebook / Žanna Němcovová

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jedním z Rusů, kteří se dostali na svobodu při nedávné velké letní výměně vězňů s USA a dalšími zeměmi, byl i Pavel Rubcov, alias Pablo González. Kdo to je?
Je to muž s dvojím občanstvím, jeho pravé jméno je Pavel Rubcov i Pablo González, podle článků, které se o něm dneska dají najít ve španělském tisku. Pochází z rodiny španělských komunistů, kteří utekli před Frankovým režimem, dostali se do Ruska a on se se svojí matkou v devíti letech vrátil z Ruska zpátky do Španělska. Tam zřejmě vystudoval vysokou školu a začal se živit jako novinář, který popisoval hlavně místa válečných konfliktů v postsovětském prostoru. Vystupoval jako slavista. Svoji ruštinu vysvětloval vysokoškolským vzděláním. O svém ruském původu mlčel. Všude se představoval jako Pablo González i na místech, kam jezdil. Zároveň od určité chvíle pracoval jako agent vojenské rozvědky GRU.

Agent Pablo v Praze. Ruský špion z nedávné výměny pronikl mezi akademiky filozofické fakulty

Číst článek

Když jsi zmiňoval místa v postsovětských územích, kde působil, tak můžeme některá jmenovat?
V roce 2014 se ocitl na okupovaném Krymu. Jezdil na Donbas, do Náhorního Karabachu, dostal se do Sýrie. Reportoval ale i z dalších míst, jako je hlavní část Ukrajiny, Polsko a tak dále.

Lektor letní školy

Ty jsi zjistil, že tento člověk se pohyboval i v Česku. Kdy to bylo? 
Víme o tom, že tu byl v letech 2018 a 2019, kdy se jako přednášející účastnil třítýdenního kurzu Letní školy žurnalistiky a sociokulturních studií Borise Němcova. Dostal se k tomu přes Nadaci Borise Němcova. Ruskojazyčný opoziční server Meduza to popisuje tak, že v roce 2016 na akci, kterou tato nadace pořádala při zasedání Rady Evropy, si Pablo González coby novinář domluvil rozhovor s Žannou Němcovovou, což je hlavní tvář té nadace. Seznámil se s ní, spřátelil a v dalších letech dostával pozvánky na všechny akce této nadace. Díky tomu se pak dostal i mezi hlavní postavy ruské politické opozice. 

No a co dělal v Praze – v první řadě vystupoval jako lektor na letní škole, takže měl nějaké přednášky, na kterých mluvil o tom, jak by se měl chovat válečný reportér v místech konfliktů, jak by měl třeba překračovat hranici. V podstatě to byly bezpečnostní rady, doporučení.

Takové neutrální vystupování…?
Jeho studenti to popisují tak, že jeho přednášky nebyly ani příliš zajímavé. Byly to spíš praktické rady. Někteří ale zmiňují, že při tom třeba relativizoval ten konflikt. Říkal, že není špatná a dobrá strana, že se válečných zločinů dopouští obě strany. Otázka je, nakolik tímto plnil nějaké zadání. Víme třeba z podobné akce ve Varšavě, kde přednášel jako novinář, tak potom, když napsal report svým řídícím důstojníkům GRU, tak doslova psal, že zasel semínko pochybností mezi euroatlantiky o tom, kdo je v tomto konfliktu na vině. Kromě toho se studenty i lektory rád chodil do restaurací, rád je zval. Popisují ho jako vnímavého posluchače, který si rád poslechl jejich příhody…

… Trápení, příběhy. 
Ano. A o tom všem potom psal reporty GRU. Údajně – podle ruských opozičních investigativců, kteří tu asi mají nějaký přístup do některých spisů – od chvíle, kdy ho začali vyšetřovat na Západě, tak například sepsal report o tom, že jeden z účastníků letní školy zřejmě spolupracuje se CIA. Prostě si ho vytipoval. Taky rád a dobře fotil, mimo jiné z dronů. Dělal skupinové fotky, selfíčka a dá se předpokládat, že všechny fotky a seznamy účastníků posílal do Ruska. Aktivně se podílel na organizaci letní školy, protože vybíral studenty, kteří se jí zúčastní. Prvních dvou ročníků se účastnilo asi třicet studentů, ale hlásilo se jich přes 400 a na druhý ročník asi 600. A on tedy byl jedním z několika málo členů komise, která studenty vybírala.

Takže nebyl sám, kdo se do toho zapojoval…?
Žanna Němcovová zveřejnila fotografii, na které sedí pět lidí, kteří těch třicet studentů vybírají. Je mezi nimi šéf německého zpravodajského serveru Deutsche Welle, respektive té oblasti pro Rusko, slavista Marek Příhoda z Filozofické fakulty, který je šéfem Akademického centra Borise Němcova na Filozofické fakultě, pak je tam Žanna Němcovová a Pablo González. Ještě je tam Olga Shorina, což je kolegyně Němcovové a spoluzakladatelka nadace.

Bavil ses i se studenty, kteří se s ním setkali? Co o něm říkají?
Nepracoval jsem na tom sám, ale s Kateřinou Gruntovou a Ondřejem Soukupem. A společně jsme se bavili s několika účastníky, od hlavních organizátorů přes dobrovolníky až po řadové účastníky z Česka i ze zahraničí. Nikdo z nich neměl žádné podezření, že by to měl být špion. Podle nich to naopak byl takový prototyp západního novináře, který ani neměl žádnou falešnou legendu, protože to byl skutečně aktivní novinář. Od asi devíti let vyrůstal ve Španělsku a popisovali ho jako svalnatého, charismatického. Popisoval své válečné zkušenosti, rád je zval a až zpětně jsme se dozvěděli, že ty účty platila GRU.

„Pablo na mě udělal dojem, hlavně díky svým zkušenostem z válek. Já jsem totiž sám chtěl být válečný reportér, takže jsem jeho historky úplně hltal.“

zahraniční účastník letní školy (Český rozhlas Radiožurnál, 22. 8. 2024)

„Byl chytrý, velmi komunikativní, jeden z nejvíce otevřených lektorů Letní školy.“

účastnice prvního ročníku (Český rozhlas Radiožurnál, 22. 8. 2024)

„Vysvětloval mi nejrůznější lifehacky, jak se chovat na checkpointech, jak rozlišit zvuk dělostřelectva a minometů, co si brát s sebou.“

zahraniční účastník letní školy (iRozhlas.cz, 22. 8. 2024)

„Dával praktické rady účastníkům. Zcela věcně, bez nějaké propagandy.“

Marek Příhoda, slavista (FF UK) (Český rozhlas Radiožurnál, 22. 8. 2024)

I ruští experti, novináři, kteří popisují působení ruských agentů jako Irina Borogan nebo Andrej Soldatov, popisují, že ani je nenapadlo, že by to mohl být špion, protože mají se špiony zkušenost. Když člověk stráví část života třeba vojenským výcvikem a je zvyklý vstávat ráno v šest na budík a podobně, tak se i nějakým způsobem chová. Ale tento člověk se prostě nechoval jako Rus, ani jako špion. Jeho krytí bylo v tomto směru dokonalé a zmátlo úplně všechny.

Zároveň je potřeba říct, že je to teď pro všechny účastníky velmi citlivé a i nebezpečné, protože od dubna 2024 je Nadace Borise Němcova v Rusku zařazena mezi zakázané organizace. Každý, kdo by s nimi spolupracoval, šířil jejich texty nebo jim poskytoval rozhovory a tak podobně, tak by se v očích ruských úřadů dopouštěl trestného činu. Jedna z organizátorek mi řekla, že to téma je pro ni opravdu nepříjemné. Spoustu lidí, kteří se škol zúčastnili, jsou stále v Rusku, je to pro ně komplikované a nebezpečné.

Dopad reportů

Rubcov alias González se v Česku stýkal i s ruskými opozičníky. S kým vším? A víme, za jakých okolností?
Je potřeba to brát tak, že on se díky tomu, že se dostal do prostředí nadace, dostal ke všem těmto opozičníkům. Ať už v Praze nebo jinde v Evropě dělal rozhovory třeba s Vladimirem Kara-Murzou, s Iljou Jašinem. Oba mimochodem teď byli v rámci velké výměny, v rámci níž byli propuštěni na svobodu, na Západ. Někteří s ním byli i v přátelském vztahu. Takže se všemi těmito lidmi se stýkal všude možně po Evropě. No a v Praze se stýkal i s Žannou Němcovovou, a to i mimopracovně, což sama dokládala fotkami na sociálních sítích. Dokonce je tam fotka před barem El Pablo v Praze. A samozřejmě víme, že i o ní psal hlášení GRU.

Víme něco o tom, jestli někomu z těch lidí, se kterými se stýkal a o kterých reportoval, nějak uškodil?
Po výměně o tom na tiskové konferenci mluvil třeba Ilja Jašin. Popisoval, že mu tato hlášení zřejmě příliš neuškodila, že se González pokoušel o sepsání nějakého psychologického profilu a že to zřejmě nebyly důležité informace. To je ale jeho pohled. Možná, že úlohu Gonzáleze úmyslně snižoval. 

Už jsem mluvil o tom, že Nadace Borise Němcova je na seznamu zakázaných organizací. Takže už jenom tím, že zprostředkoval seznamy účastníků, jim mohl ublížit. Mohou tím být vydíratelní oni i jejich rodinní příslušníci. Nevíme, kdo se mu s čím svěřil, s jakými citlivými informacemi, přes které jim teď ruská rozvědka může něco nabídnout nebo je vydírat. 

Chtěli jsme se zeptat Žannou Němcovovou i na toto, že tyto lidi tím, že zapojily Pabla Gonzáleze, ohrozili. Ona ale v tomto zachovává úplnou mlčenlivost a vůbec se k tomu nevyjadřuje. Dva roky od zadržení Pabla Gonzáleze odmítá jakékoliv rozhovory na toto téma a říká, že podepsala mlčenlivost. Zahraniční média to dávají do souvislosti s vyšetřováním Gonzáleze v Polsku, kde ho mimo jiné zadrželi s e-maily Borise Němcova, zavražděného opozičního politika a otce Žanny Němcovové. Není úplně jasné, jak se k těm e-mailům dostal. Žanna Němcovová k této otázce zřejmě vypovídala a zřejmě je skutečně vázaná mlčenlivostí.

Takže jste žádnou reakci od Žanny, Němcovovy dcery, nedostali?
Ne, odmítá se o tom bavit.

Jak na zjištění, na identitu Gonzáleze a jeho příběh, reaguje Univerzita Karlova?
Ptal jsem se na to Marka Příhody, ředitele Akademického centra Borise Němcova a člověka, který zastřešuje spolupráci mezi Filozofickou fakultou a Nadací Borise Němcova. Říkal, že tím byl zaskočen, že o špionech do té doby slyšel v podstatě z filmů a nepředpokládal, že by se letní škola měla stát terčem infiltrace ruského špiona. Říkal, že se škola stala obětí zpravodajské hry a že organizátoři neměli kapacitu ani pravomoci podrobně lustrovat lektory a studenty letní školy. 

Zároveň jsem požádal o stanovisko děkanku Evu Lehečkovou. Dostal jsem vyjádření za vedení školy, kde byla podobná formulace – že je to mrzí, ale že neměli kapacitu ani pravomoci k detailnímu prověřování lektorů.

Zároveň poznamenali, že univerzita v roce 2021 zavedla určitá opatření. Zavedla pozici manažerky proti vlivové bezpečnosti a síť koordinátorů na fakultách. Je k tomu ale nutné říct, že tato opatření byla vydaná nezávisle na případu, protože v roce 2021 Pablo González ještě pořád vystupoval jako freelancer a novinář a zadržen byl až v roce 2022.

Chvilku po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu. 
Ano, vlastně čtyři dny potom. Několik akademiků ale na bezpečnostní rizika upozornilo. Teď by bylo možná dobré říct, jak spolupráce mezi nadací a univerzitou funguje. Pět let od roku 2018 společně pořádaly Letní školu žurnalistiky Borise Němcova, a na to navázal studijní program Ruská studia Borise Němcova. Jedná se o plnohodnotný akreditovaný studijní program, jehož první ročník teď skončil. Byly tam nějaké akademické půtky kolem spuštění programu a několik akademiků to kritizovalo. Především to, že takový program zastřešuje a částečně dotuje soukromá organizace, zcela evidentně politická, která má i politika ve svém názvu. Fakulta i nadace tvrdí, že to je nepolitický projekt, nicméně akademik Ilja Lemeškin se obrátil na univerzitní reprezentaci. Jeho kolegyně Jana Kitzlerová dala podnět na Akademický senát, který se tím zabýval, tehdejší student Petr Savický dal podnět na etickou komisi. Oficiálním způsobem se tedy řešilo mimo jiné to, zda to není bezpečnostní riziko.

Stopy sahají dál

Pojďme se ještě podívat do zahraničí, protože česká stopa je jenom malá část toho, co González v Evropě dělal. Jak jeho česká mise zapadá do toho, co pro Rusko vykonával?
Navštěvoval různá místa – Krym, Donbas, Náhorní Karabach, Sýrii. Jezdil do Česka, do Polska, na Ukrajinu. Lítal i do Ruska, což se asi oficiálně nevědělo. Psal o tom reporty pro několik různých médií. V Polsku měl milenku, přestože ve Španělsku má ženu a děti. Dokonce si ve svých reportech řídícím důstojníkům pochvaloval, jak se mu díky milence podařilo dostat mezi novináře a politiky v Polsku. Takže to byla taková účelová věc.

Mimo jiné minulý týden vyšel článek o tom, co dělal v Arménii a Náhorním Karabachu. Tam měl velký rozhovor s premiérem. Dělal tam válečné reportáže, psal také třeba o plánu na stavbu jaderné elektrárny v Arménii. Z Ukrajiny zase existují fotky z fabriky na válečnou munici.

Napříč Evropou se stýkal s politickou opozicí, dělal s nimi rozhovory. Až po jeho zadržení se někteří lidé pozastavili nad tím, jak se on jako freelancer a novinář, který psal pro baskická média, dostal k tak drahé technice, nejnovějšímu MacBooku a dronu, jak platil útraty v hospodách, kam všechny rád zval, a jak se dostal na místa, kam se dostal. Pro západního novináře není jednoduché dostat se na Donbas, do Sýrie a podobně. Tyto otázky ale všechny napadaly až potom, co byl zadržen. Bohužel.

Připomenu, že Pabla Gonzáleze zadrželi v Polsku, pár dnů po ruské invazi na Ukrajinu. Co tam dělal?
Krátce předtím byl vyhoštěný z Ukrajiny, vlastně pár dní před zahájením plnohodnotné ruské invaze. Čtyři dny po invazi ho pak zadrželi v Polsku blízko ukrajinských hranic v Přemyšli. To bylo místo, kudy šel hlavní proud uprchlíků z Ukrajiny a byla tam řada novinářů, takže to samo o sobě asi nebylo nic zvláštního. Nicméně když ho zadrželi, tak podle velmi kusých zpráv, které máme z polských médií, u něj našli reporty pro jeho řídící důstojníky a také ty uniklé e-maily Borise Němcova.

Z čeho konkrétně ho Poláci obvinili?
To bylo trochu zvláštní. Drželi ho dva a půl roku ve vazbě, dokonce na samotce v takových poměrně drsných podmínkách, a vždycky po třech měsících soud vazbu posuzoval a prodlužoval. Formálně ho ale obvinili až po jeho vydání, letos 9. srpna. Obviněn je z toho, že mezi lety 2016 a 2022 v Přemyšli, ve Varšavě a na dalších místech poskytoval ruské vojenské rozvědce informace, které by mohly Polsku způsobit újmu.

Když jsme zmiňovali jeho rodinu, ani oni o jeho opravdovém životě nic netušili?
Těžko říct. Manželka vedla kampaň za jeho propuštění. Podařilo se zorganizovat podporu Amnesty International a Reportérů bez hranic. Tyto organizace neříkaly, že je nevinný, ale požadovaly spravedlivý proces i vzhledem k jeho velmi dlouhému zadržení v Polsku bez formálního obvinění. A mimo jiné i španělský ministr zahraničí letos v únoru apeloval na polskou stranou a požadoval pro něj spravedlivý a veřejný proces. Podporovala ho i jeho polská milenka, novinářka, která sama pracuje jako freelancerka a píše reportáže ze zahraničí. Cestovala i s ním a podle polských médií se zřejmě několik měsíců před jeho zadržením svěřila svým kamarádům, že má pochybnosti, že by Pablo mohl spolupracovat s ruskými tajnými službami. Osobně jsem to ale pochopil tak, že tomu možná sama nechtěla věřit.

Takže pro všechny lidi, kteří ho znali a podporovali, je to šok?
Pro řadu lidí je to určitě šok a šokující pro ně zřejmě byla scéna po příletu do Moskvy, kdy byl jedním z těch 16 vyměněných vězňů. Tam je vidět, jak se usmívá, třese si rukou s Putinem. Krátce si zřejmě vyměnili několik slov. Na tu příležitost si vzal tričko s motivem ze Star Wars s velkým nápisem „Impérium tě potřebuje“. To evidentně nebyla náhoda.

Když zmiňuješ Putina, víme, co s Pablem Gonzálezem bude dál, jestli je pro Putina užitečný?
Nevím, jakou cenu má pro Vladimira Putina prozrazený špion. Pokud vím, tak k tomu Rusko vydalo stanovisko, že těch 16 vydaných vězňů si teď užije krátký odpočinek, a pak se vrátí do práce. Ale co bude dělat Pablo González, to nevím.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z youtubového kanálu eitb.

Kristýna Vašíčková

Související témata: Vinohradská 12, špionáž, Žanna Němcovová, špioni, Rusko