‚Panuje zde velký soucit,‘ říká starosta obce poblíž dolu ČSM. Sám podobné důlní neštěstí zažil
„Panuje zde velký soucit, naše obec je obcí hornickou,“ říká Ondřej Feber (ANO), starosta obce Stonava, která se nachází nedaleko dolu ČSM a na jejíž území důl leží. Sám je horníkem, i když Stonavu vede už od roku 1990. V minulosti se málem stal obětí důlního neštěstí, konkrétně v roce 1977 na Dole Československé armády. „Někteří kamarádi tam zahynuli,“ říká v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz.
Kdy jste se o neštěstí dozvěděl?
Dozvěděl jsem se o tom, když jsem byl v lese na čekané. Sám jsem horník a vím, o co se jedná. Je to před Vánocemi... je to ale vždy velmi nepříjemné pro celou společnost zde žijící, a obzvláště pro nás, protože tento důl leží na našem území.
Dotklo se to nějak vaší obce?
Obec nemá žádnou souvislost s tím, co se děje na dole. Je to otázka vedení dolů a práce záchranářů, když už se naštěstí stane.
Při výbuchu v dole na Karvinsku zemřelo 13 lidí. Koncentrace metanu byla čtyřnásobně vyšší
Číst článek
Co byste chtěl sdělit rodinám horníků, kterých se toto neštěstí dotklo?
Určitě velkou soustrast s těmi, kteří tam zahynuli. Panuje zde velký soucit, naše obec je obcí hornickou. My jsme závislí na hornictví, takže tyto věci sledujeme a není nám to lhostejné.
Může se toto neštěstí dotknout vaší obce nebo hornictví ve vašem regionu obecně?
Já předpokládám, že ne. Hornictví je zaměstnání, lépe řečeno průmysl velice obtížný. Má i svá úskalí, a co se týče rizika, tak je na jednom z čelních míst.
Pracoval jste jako horník. Zažil jste nějaké podobné neštěstí?
Ano, bylo to na Dole Československé armády v roce 1977, kdy došlo k výbuchu na desátém patře.
Vám se nic nestalo?
Mně se nic nestalo, protože jsem zrovna na směně nebyl. Někteří kamarádi tam ale zahynuli. Je to otázka, co bybylo, kdybych byl zrovna na směně, protože jsem zrovna v té době fáral. Nechci domyslet, co by mohlo být.
Neštěstí v roce 1977
K výbuchu metanu a uhelného prachu v roce 1977 došlo 22. března a Dole Čs. armády v Karviné. Zahynulo 31 horníků a patří k nejhorším neštěstím po druhé světové válce.
„U zásobníku vždycky býval chlap, který dával pozor, když se sype do zásobníku, kdyby třeba náhodou byl zaplněný, aby to zastavil. Tak toho chlapa výbuch vymrštil až úplně pod hajcmany nahoru pod strop. On se vypařil, ale představte si, fáračky a rukavice zůstaly,“ popsal před rokem a půl neštěstí bývalý báňský záchranář Jaroslav Minka.
