Střelba, rachot tanků a hymna
Poslechněte si srpnové vysílání
z osmašedesátého

V kritických srpnových dnech k posluchačům promlouvaly například hlasy Vladimíra Fišera, Evy Kopecké, Věry Šťovíčkové, Jiřího Dienstbiera, Ondřeje Neffa a dalších redaktorů Československého rozhlasu. Hlasatelé vyzývali ke klidu a tichému odporu vůči okupantům i ve chvílích, kdy byla ve vysílání slyšet střelba a rachot tanků... Unikátní záznamy vysílání, které se podařilo dochovat, si teď můžete poslechnout i vy, takřka hodinu po hodině.

21. 8. 1968, 1.55 hodin

"Vážení posluchači, zůstaňte u svých přijímačů," vyzval krátce po půl druhé ráno hlasatel Vladimír Fišer obyvatele Československa. Rozhlas běžně končil ve dvě hodiny ráno, ale tentokrát tomu bylo jinak. V 1.55 ráno se ozvala slova, která se řadě lidí navždy vryla do paměti: "Vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky překročila státní hranice...".

Po několika prvních větách se Fišerův hlas na hlavních vysílačích ztratil, protože je spoje na příkaz svého ředitele Karla Hoffmana vypnuly. Celé prohlášení tak bylo slyšet jen v rozhlase po drátě. Znovu se vysílače podařilo "najet" až po několika hodinách.

21. 8. 1968, asi mezi 2.00 a 3.00 hod.

"My, pracovníci rozhlasu, stojíme zcela za prezidentem republiky a legální vládou," znělo z Vinohradské, zatímco nad budovou rozhlasu přelétávala sovětská letadla. O něco později byla slyšet i ve vysílání na pozadí slov hlasatelů, vyzývajících k zachování klidu a nástupu do zaměstnání.

21. 8. 1968, po 5.00 hod.

Československý rozhlas začal průběžně upozorňovat na nelegální vysílačku Vltava, která špatnou češtinou a slovenštinou hájila okupaci. Rozhlas se od ní distancoval, varování před poslechem této stanice zaznělo toho dne ještě několikrát. Hlasatelé legálního rozhlasu nabádali občany, aby zkoušeli diskutovat s okupanty a vysvětlovat jim, že u nás žádná kontrarevoluce není.

Posluchačka z Prahy-Malešic upozornila rozhlas, že letadla nad Prahou shazují tištěné letáky, prohlašující za hlavu státu Antonína Novotného, předchůdce Ludvíka Svobody. Z Ostravy přišla informace, že Vítkovické železárny obsadila sovětská armáda.

21. 8. 1968, po 6.00 hod.

Zprávy o obsazení dalších objektů, například krajského výboru KSČ v Brně. Okupační armády vtrhly také do rozhlasu v Brně, kde zůstali jen dva pracovníci, do studia v Ostravě, v Českých Budějovicích začal neznámý zdroj silně rušit vysílání legálního rozhlasu. Brnem postupovaly okupační jednotky k hlavnímu nádraží. Přišla zpráva, že Košice obsazovaly maďarské a sovětské posádky už ve 23 hodin. "Snažte se chránit cizince, aby se jim u nás nic nestalo. Je nebudeme do našich potíží zatahovat," apeluje hlasatelka. Rozhlas také začal svolávat předsednictvo Národního shromáždění.

21. 8. 1968, mezi 6.41 a 7.00 hod.

V pražském Karlíně kráčeli obyvatelé hlavního města s trikolorami proti tankům. Hlasatelé vyzývali ke klidu, aby okupanti nedostali záminku k zásahu. "Vysvětlujte těm devatenáctiletým, dvacetiletým hochům, že v této zemi byl klid - až do tohoto okamžiku," radil Jiří Dienstbier, jak se chovat k mladým sovětským vojákům. Vyšlo zvláštní vydání Rudého práva. Československá televize se postavila za Alexandera Dubčeka, stejně učinili redaktoři brněnského rozhlasu.

21. 8. 1968, mezi 7.00 a 7.20 hod.

Stále se čekalo na projev některého ze státních představitelů. V ostravském rozhlasu vojáci sebrali klíče od hlasatelen a odřízli telefony, jediné, co nenašli, byl dálnopis. Československá televize začala vysílat. Novináři Igor Kratochvíl a Jiří Ruml vyzvali k okamžitému svolání sjezdu komunistické strany. Bratislavský rozhlas podpořil představitele státu. "Budova ÚV KSČ je obsazena. Tím se vysvětluje, proč dosud nemohl nikdo z vedoucích představitelů promluvit ve vysílání našeho rozhlasu," oznamují hlasatelé. Rozhlas vyzval demonstranty na Staroměstském náměstí, aby šli raději domů. K budově na Vinohradské se blíží tanky.

21. 8. 1968, mezi 7.20 a 7.40 hod.

Moderátoři vyřizují vzkaz od Alexandera Dubčeka, aby občané nesli situaci důstojně. Před rozhlasem začalo jít do tuhého. "V ulici Vinohradská stojí šest tanků, se kterými diskutují naši občané," popsali hlasatelé situaci. Jen o pár minut později sovětské jednotky začaly pálit ostrými náboji a přiblížily se k rozhlasu na několik desítek metrů. Směrem od Václavského náměstí se postup vojáků snažily zdržet stovky lidí, na protějších budovách byla rozstřílená omítka, do rozbitých oken dopadaly desítky nábojů. Zazněla zpráva o zadržení Čestmíra Císaře. Před půl osmou se objevila u rozhlasu kolona s pěchotním dělem v čele. Hlasatelé opakovaně vyzývali ke klidu: "Na hození kamenem se může odpovídat dávkou ze samopalu," varovali posluchače. Z vysílání zazněla hymna.

21. 8. 1968, mezi 7.40 a 8.00 hod.

Naléhavé výzvy ke klidu šířili rozhlasáci i místním rozhlasem a s pomocí tlampačů. Střelba do vzduchu nakrátko ustala, desítky lidí se rozběhly do horní části Vinohradské proti obrněným vozům. Ze záznamu zazněl hlas člena předsednictva Národního shromáždění Aloise Poledňáka, který dění přirovnal k 15. březnu 1939. ČTK ohlásila, že její budova je obklíčena, ale vojáci do ní zatím nevtrhli. Na Vinohradské mezitím lidé prchali před palbou z kulometů a samopalů, střelbu a rachot tanků mohli slyšet i posluchači u přijímačů. Střílelo se už i na dvoře rozhlasu, znovu zazněla hymna. Po ní následovalo ještě několik rychlých informací, například o obsazení Černínského paláce a výzvě předsednictva Národního shromáždění, žádajícího okamžité stažení vojsk.

21. 8. 1968, mezi 8.00 a 9.00 hod.

Záznam, který nemáme k dispozici. Podle dobových pramenů vysílání pokračovalo ještě po osmé hodině ráno, ale mluvené slovo bylo silně rušeno střelbou, stejně tak hymna. Vysílán byl také záznam projevu prezidenta Ludvíka Svobody, natočený z Československé televize. Po delším znělkování (opakované zařazování znělky stanice Praha) se Československý rozhlas odmlčel. Netrvalo to však dlouho.

21. 8. 1968, zřejmě kolem 11.00 hod.

Záznam není k dispozici. Rozhlas se znovu ozývá, první hlášení obstarávají technici z obrněného pohotovostního pracoviště v Jeseniově ulici na pražském Žižkově. Studia na Vinohradské byla až na jednu výjimku vyřazena z činnosti. Technikům se podařilo uchovat v provozu studio 7, které se nachází ve skryté části budovy. Asi po hodině improvizovaného vysílání ze Žižkova se ozvalo vinohradské studio 7 a z něj Jiří Dienstbier.

Filip Rožánek