„Nejvíce ohroženou skupinou jsou pracovníci ve vrcholových řídicích profesích a profesích, které jsou obecně spojené s vysokou odpovědností," připomněl v Radiožurnálu psycholog Radek Ptáček z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Mluvil ale o manažerech obecně.

U politiků je to jinak. Vládní a armádní špičky jsou naopak méně stresované než jejich podřízení, jak zjistili před několika lety vědci z Harvardu. Lídry uklidňuje vědomí, že mají moc a mohou ovládat druhé lidi. Ovšem to je zároveň důvod, proč se v nejvyšších funkcích tak často objevuje psychopatické chování, všímá si kanadský badatel a spisovatel Stefan Verstappen.

„Mají potřebu přímo vám říkat, co máte dělat. Považují za svou starost říkat vám, co máte dělat se svým životem. Osobně bych vám řekl, že dokud nikomu a ničemu neubližujete, můžete si dělat jednoduše, co chcete: pít, kouřit, souložit, nic z toho není moje starost. Nezajímá mě, kam chodíte, s kým se scházíte. Ale psychopaté mají potřebu stále lidi přesvědčovat, aby dělali to, co si přejí oni," řekl Verstappen v rozhovoru pro Global Research TV.

Když se takový člověk dostane na politický vrchol, cítí se jako ryba ve vodě a stres na něj nedolehne. O to více ale dolehne na lidi o patro níže. Britský psycholog Ashley Weinberg ve svém výzkumu sledoval řadové poslance. Zejména nově zvolení poslanci jsou ohroženi stresem a syndromem vyhoření. Podobně jako lidé, kteří nastoupili do nového zaměstnání.

„Syndrom vyhoření je velmi vázán na osobnostní charakteristiky. Více vyhoření vykazují osoby mladší, což souvisí pravděpodobně i s konfliktem ideálů, se kterými mladí lidi vcházejí do profese, a po konfrontaci s realitou," popisuje docent Ptáček.

Psychopaté v politice po tisíciletí

Nově zvolení poslanci podle britské studie vstupují do funkce plni ideálů, jak změní fungování státu. Pak na ně ale dolehne tíha rozhodování a zodpovědnosti. Poklesne jim sebevědomí, začnou je svírat úzkosti a poruchy spánku. Tím pádem v politice nadělají více chyb, veřejnost a média si toho všimnou a takový politik ztratí šanci na kariérní postup. Mezitím ho přeskočí jeho kolega, který se chová nezodpovědně a překračuje pravidla.

„Představte si, že s někým hrajete partii šachu. Hrajete podle pravidel. Ale po každém tahu se obrátíte k šachovnici zády. Když váš soupeř mezitím přeskládá figury, tak nemáte šanci vyhrát. Tenhle příklad můžeme přenést do každé situace v životě, kdy s někým soupeříte. Podvodníci mají vždycky navrch. Lidé, kteří jednají nemorálně, neberou ohledy na pravdu a čest, budou určitě ve výhodě oproti lidem, kteří hrají podle pravidel," dodal Verstappen.

To, že se takoví lidé často vyskytují v politice, ovšem není žádná novinka. Lidstvo takhle funguje dlouhá tisíciletí. „Když se podíváme do historie, všichni velcí vladaři, císaři, šógunové, králové a královny, bývali ti nejhorší z nejhorších. Když třeba byli v královské rodině čtyři bratři, kteří bojovali o následnictví trůnu, byl to ten nejhorší z nich, který měl největší šanci stát se králem," uklidňuje Stefan Verstappen.

Podle něj hýbou společností psychopatické rysy, jako překračování pravidel nebo manipulace druhými. Tyto vlastnosti mohou mít ale i kladné stránky, protože takový člověk je odolnější vůči stresu. Psycholog Radek Ptáček nedávno ve vysílání Českého rozhlasu uvedl, že schopnost manipulace lidmi může být i prospěšná, pokud je vyvážená zdravou empatií a zodpovědností.

Martin Srp Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít