Svoboda není zadarmo, říkával generál Sedláček. Lidé se s ním loučili na Vítkově
Armáda i veřejnost se dnes loučí s legendou - generálem Tomášem Sedláčkem, který zemřel minulý týden ve věku 94 let. Známe ho jako muže, který při všech vzpomínkách na zesnulé kamarády vynikal červeným baretem a slunečními brýlemi. Odlišoval se na první pohled a výjimečný byl i jeho osud.
Když se torzo Československa v roce 1939 stalo Protektorátem, bylo Tomáši Sedláčkovi 21 let. A jako voják tělem i duší tomu nechtěl nečinně přihlížet.
Odešel na Západ, bojoval ve Francii a v Anglii a později na východní frontě. Absolvoval Dukelskou operaci a pomáhal Slovenskému národnímu povstání. Už tím si vysloužil uznání a úctu, ovšem poválečný komunistický režim hrdinům tohoto typu nepřál.
V roce 1951 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí. Tomu předcházely týdny mučení:
„Nejdřív jsem si nesměl sednout. I když jsem nebyl u výslechu, tak jsem musel furt chodit. Někdy i celý den a celou noc. Spočítal jsem to, že to musí být desítky kilometrů, přes čtyřicet kilometrů, že jsem za ten den a za tu noc musel na tom malém prostoru nachodit. A moje heslo bylo vydržet. Chodil jsem ode zdi ke zdi a říkal si vydržet, vydržet, vydržet.“
Pak následovaly věznice Mírov, Leopoldov a práce v uranových dolech. Z vězení vyšel Tomáš Sedláček v roce 1960 a plné rehabilitace se dočkal až po roce 1989. Byl pak jedním z nejaktivnějších válečných veteránů a také předsedou obnovené Československé obce legionářské.
Jeho aktivitu v armádě nezastavil vysoký věk, ani ztráta zraku, o které dokonce často vtipkoval. Setkával se s mladými vojáky i se studenty, vyprávěl jim o svých zkušenostech a připomínal:
„Aby si uvědomili, že svoboda není zadarmo, že oběti byly obrovské, utrpení obrovské. A že svoboda není zaručena, že není zaručené, že někde nějaký blbec nevyleze a zase tady někoho nezfanfrní, jak se nám to stalo. A v nynější době, takové té globalizace, že jestliže je porušovaná svoboda v nějaké tramtárii, že se to týká i naší svobody.“
Generála Tomáše Sedláčka mnozí nazývali hrdinou a vážili si ho pro jeho statečnost v boji proti nacizmu a komunizmu. On sám dával přednost skromnosti a stačilo mu vědomí, že byl vždy především dobrým vojákem.
Poslední rozloučení s generálem Sedláčkem proběhlo dopoledne na pražském Vítkově. Ve tři hodiny odpoledne pak bude rodinný pohřeb ve Strašnicích.