V Brně začíná fungovat ‘továrna‘ na výrobu a množení lidských buněk
V Brně bylo otevřeno supermoderní tkáňové centrum. Jde o laboratoře pracující s lidskou kůží, kostmi a buňkami určenými pro nemocné pacienty. Tkáně bude Národní tkáňové centrum dodávat nemocnicím v celé republice.
Reportéra Radiožurnálu Petra Sehnoutku provedla laboratořemi Národního tkáňového centra lékařka Eva Matějková. V úvodu prohlídky upozornila na důležitost barevných dveřních futer: „Modrá část znamená, že vše patří tkáním a žlutá část patří buňkám.“
V šestém patře nové kancelářské budovy by laboratoře s lidskými buňkami, kůží nebo kostmi málokdo čekal. Brněnskému tkáňovému centru jedno patro stačí. Zatím je tam ale jen vybavení bez lidského obsahu.
Na návštěvu Národního tkáňového centra v Brně pozval posluchače Ranního Radiožurnálu reportér Petr Sehnoutka.
„Nakoukneme jen do některých laboratoří, protože ony jsou víceméně stejné,“ říká doktorka Matějková a popisuje místnost, kde budou skladovány lidské tkáně:
„Za námi jsou velkokapacitní mrazáky, kde je teplota minus 86 stupňů Celsia. Je to vlastně nutnost, aby si tkáně uchovaly svoji vitalitu. Ty mrazáky jsou opravdu velkokapacitní, protože naše produkce je očekávána jako obrovská.“
Vybavení laboratoří přišlo na více než 400 milionů korun a jde o společný projekt českého státu a soukromé firmy. Proti původním laboratořím v bohunické fakultní nemocnici to tu je mnohem prostornější. A tak se dá čekat, že výroba lidských částí tady poběží ve velkém.
Hostem Světa o třetí byl šéf dozorčí rady Národního tkáňového centra Michal Zahradníček.mp3
„Tkáňové transplantáty jsou z buněk dárců. Jsou to dárci zesnulí a my z nich odebíráme tkáně kostní, oční či kožní. Do zásoby. To znamená, abychom byli připraveni, když někdo akutně potřebuje pro pacienta, my to hned obratem posíláme,“ vysvětluje lékařka.
„Takže vyrábíme takzvaně na sklad, tedy pro aktuální potřebu, anebo vyrábíme speciální štěpy, které jsou na objednávku, na které se čeká,“ dodává.
Při procházení kolem žlutých dveřních futer doktorka Matějková upozorňuje, že se tam zpracovává třeba pupečníková krev, která se potom zamrazuje. „Tady máme speciální podlahu, která vydrží nízké teploty - minus 190 stupňů Celsia a níže, které tekutý dusík má,“ upřesňuje.
Důležitá tu jsou i futra zelená, kde se zpracovávají a kontrolují léky. A ti, kdo už se těší domů, musí vyhledat fialové rámy dveří. Tam jsou šatny a umývárny.
Případ zřízení Národního tkáňového centra sleduje redaktor Radiožurnálu Petr Sehnoutka.mp3
Podle šéfa dozorčí rady Národního tkáňového centra Michala Zahradníčka centrum stojí mimo systém dnešního tkáňového bankovnictví v České republice.
„Bude zpracovávat živou tkáň, což žádná banka v České republice zatím nedělá. Dokonce si myslím, že takové pracoviště jako vzniklo v Brně, je jedno v Evropě.“
Za vznikem pracoviště stojí akciová společnost a v té má většinu soukromý vlastník. Státu patří jen 24 procent akcií v hodnotě kolem 3 milionů korun.
„Národní bankovní centrum může vzniknout jakkoli bez účasti státu. Jde v podstatě jen o podnikatelský záměr, založený na vysokém stupni inovace a ke své činnosti v žádném případě nepotřebuje stát,“ říká Zahradník.
Ministr zdravotnictví Leoš Heger věří, že projekt bude výhodný:
„Řekl bych, že je to experiment, který je docela bezpečný po hospodářské stránce. Stát vložil zhruba 3 miliony korun, nedává nějaké příliš velké garance na případné půjčky a podobné věci. Jenom se tím usnadnil vstup kapitálu Evropské unie a různých rozvojových projektů.“
S ministrem Hegerem ale nesouhlasí někteří odborníci. „Vadí jim poměr toho, nakolik je ve firmě zastoupen stát, že tam má minoritu, necelou čtvrtinu. Bez státu by do společnosti těžko nateklo 200 milionů z evropských fondů. A také poskytl do centra odborníky,“ říká redaktor Českého rozhlasu Petr Sehnoutka.
