Není to emancipace, ale boj o vlastní budoucnost, říká o stížnostech členů hnutí ANO na Vysočině Dolejší

V uplynulých dnech jsme se dozvěděli, že část členů vládního hnutí ANO na Vysočině kritizuje změny na krajské kandidátce pro sněmovní volby, protože se na ní najednou po zásahu centrály ocitla jiná jména. Co se tam seběhlo a jak důležité to je z hlediska předvolebního dění v ANO?
Na prvním místě mě překvapuje, že jsou členové hnutí ANO překvapeni, že do toho zasahuje vedení. Přece jsou dobrovolně členy hnutí, které má nějaké stanovy, kde je napsáno, že vedení, předsednictvo – Andrej Babiš, majitel toho hnutí, stoprocentní vlastník, do těch kandidátek může zasahovat. Pravda je, že on si to tam přidal tuším někdy v roce 2016 nebo 2017 poté, co hnutí ANO tehdy docela výrazně uspělo v komunálních volbách. Ale ukázalo se, že lidé, kteří vyhráli a měli by být jako starostové nebo primátoři buď neloajální, anebo nějaké neřízené střely, byli nespolehliví a vyhráli jen díky tomu, že tehdy ANO a Babiš byla velmi úspěšná značka a vylítli nahoru. Já jsem se tehdy sešel před krajskými volbami v roce 2016 s Jaroslavem Faltýnkem. To je tedy člověk, který z pozice prvního místopředsedy hnutí, šéfa poslaneckého klubu, toho nejdůležitějšího člověka, který ve skutečnosti to hnutí řídí, protože Andreje Babiše to vůbec nebaví, dělat tyto vnitrostranické nepříjemnosti a věci. Byl tehdy naštvaný právě na ty lidi a říkal: „Sakra, my před krajskými volbami budeme muset dávat těm lidem psychotesty, aby se nám tam nedostali prostě nějaký…“ no on to řekl hodně pejorativně. A já jsem se tomu divil. Říkal jsem, no tak to naposled dělaly Věci veřejné. Není to na politiku ulítlé? On říkal, že ne: „Prostě to ve velkých firmách se takto dělá. Takto se vybírají manažeři. Já jsem také podstoupil psychotest v Agrofertu. Podívejte se, to trvá čtyři, pět hodin, na konci ani nevíte, jak se jmenujete, jak je to složitý a vyčerpávající.“ A říkal, že vlastně ti kandidáti na hejtmana jsou tak trochu také manažery, pokud by byli hejtmany. Tak mu to přišlo oprávněné. Ale nakonec tento jeho nápad ve vedení neprošel, protože se asi hnutí ANO nebo jeho marketingoví poradci báli reakce veřejnosti. Asi by to bylo zesměšňované. Ale nakonec tedy to dopadlo tak, že alespoň změnili stanovy v tom smyslu, že vedení, tedy Andrej Babiš, může do kandidátek jakkoliv kdykoliv zasahovat.

Šéf jihlavské oblastní organizace Zdeněk Faltus, který o celé této věci mluvil ve 20 minutách Radiožurnálu a jehož se to dotklo, protože ho to sesunulo z dvojky na jiné místo na krajské kandidátce na Vysočině, mluvil na jednu stranu konstruktivně. Říkal, že respektuje, že o místo na kandidátce přišel, ale na druhou stranu si stěžoval, že mu vůbec nikdo nevysvětlil, proč ho nahradili jiní. Že to respektuje, ale že vidí chybu v komunikaci. Když se podíváme na to, jakým způsobem probíhá ve straně ANO komunikace, jak vypadá a je to ze strany členů organizace v Jihlavě překvapivé, že si na ni stěžují?
Důvodů, proč k tomu došlo, je asi více. Ale na prvním místě je určitě ten, že hnutí ANO má velmi málo členů. Ony všechny české politické strany, ale tady je to extrém. Když jsem poslouchal váš rozhovor, tak když v okresech se jedná o deset, dvacet, třicet, čtyřicet členů...

…je to taková skupinka, kde si to ti lidé dohodují nějak mezi sebou. A nemůžeme mluvit o tom, že nějaká široká členská základna vybírá, kdo bude kandidátem do voleb, a kdo ne.

Takže bod číslo jedna: ta strana se vymyká i tím, že je prostě menší v regionech.
Má málo členů. Jsou to asi fanoušci Andreje Babiše, kteří tam vstoupili, že ho obdivovali, pak možná nějací zhrzení členové tradičních stran. A pak tam samozřejmě bude i skupina lidí, kteří cítí, že když nastoupí na ten parník ANO, kde je kapitánem Andrej Babiš, tak že je to bez jakékoliv námahy doveze do přístavu, kde budou první a budou tam „inkasovat“ zisky v podobně křesel. Mluvím o tom proto, že se to nestalo loni po krajských volbách, kdy hnutí ANO počítalo, že se to stane, že opět vyhrají suverénně. A oni vyhráli velmi málo, byly často odsunuti do opozice. Lidé v krajích, členové hnutí ANO, nezískali vysněná místa v krajských úřadech. A proto si myslím, že letos při sestavování kandidátek jsme v některých krajích, nejvíce na té Vysočině, pozorovali jakousi emancipaci. Tito lidé vlastně odsunuli velmi často stávající poslance, přece jen známější tváře hnutí ANO, dozadu na těch kandidátkách, aby sami měli šanci uspět. A když to nevyšlo ani v krajských volbách, získali letos alespoň ty poslanecké mandáty. No a hnutí ANO seshora, nebo Andrej Babiš, zasáhl.

Když mluvíme o nějaké možné emancipaci nebo o tom, že se v rámci hnutí proměňuje situace, co to pro to samotné hnutí znamená, je to překvapivý vývoj?
Překvapivý není. Vždy když strany začnou klesat a ne úplně se daří, což tady můžeme říct, protože hnutí ANO se úplně nepodařily loňské krajské volby – vyhrálo těsně a nezískalo místa ve vedení krajů, bylo odsunuto do opozice – tak ti lidé se pak začnou bouřit a mají pocit, že na těch schůzích jsou zbytečně a že už by si také zasloužili nějakou zajímavou funkci. Myslím si, že emancipace je tam spíš z tohoto důvodu. Kdyby to byla emancipace, že by čtyři roky kritizovali stávající poslance, že třeba uhnuli moc doleva, že přece vznikli jako spíše pravicové hnutí a teď otočili, tak by to bylo podle mě trochu věrohodnější. Ale takto mám pocit, že ti lidé bojují o nějakou svou budoucnost, tuší, že už s hnutím ANO to vypadá, že nebude pořád tak suverénně vyhrávat volby.

Takže to není výsledek nějakého vnitřního ideového tříbení a toho, že by se v té straně dělo něco strukturálního, namířeného dovnitř politiky a dovnitř toho, jaký vzkaz vůbec voličům chce ANO přinášet? Je to prostě jiný způsob vnitrostranické bitvy o pozice v rámci hnutí?
Abych hnutí ANO nekřivdil, tak jak kde. Na Vysočině to vypadá, jak to popisuješ. Zatímco třeba v Jihomoravském kraji, tam jsou vlastně výhrady spíš ve smyslu, že ty tváře, které to doposud vedly, tak se zapletly v různých korupčních případech.

Takže členové hnutí ANO tam říkají, pojďme dát do čela jiné, „čisté“ tváře. Třeba v Moravskoslezském kraji je velmi silná dvojice hejtman Vondrák a ostravský primátor pan Macura, kteří dlouhodobě, čili konzistentně, upozorňují na to, že právě hnutí ANO uhnulo až moc doleva, že už je to jen o rozdávání dárečků, přidávání na penzích nebo na platech a zradilo ty původní myšlenky.

Přesto zůstávají, ale opakovaně na to upozorňují, dokonce se snažili změnit směřování na posledním sněmu hnutí ANO, neúspěšně. Ale jsou v tom, řekněme, konzistentní.

Ty jsi narazil na jméno druhého nejvýznamnějšího muže hnutí ANO, Jaroslava Faltýnka, předsedy poslaneckého klubu ANO, který v příběhu té jihlavské, potažmo vysočinské organizace, hraje, alespoň to tvrdí pan Faltus, údajně také nějakou roli. Pan Faltus tvrdí, že nebyl brán ohled na demokratická usnesení, na tajné hlasování, a naznačil, že změny na té kandidátce mohou být důsledkem toho, že ANO na Vysočině na konci května nezvolilo do čela té kandidátky Jaroslava Faltýnka, šéfa poslaneckého klubu ANO. Existují nějaké náznaky, důkazy nebo svědectví, že by tomu tak mohlo být?
Já je nemám. Tím nejsilnějším svědectvím jsou slova pana Faltuse.

Ale tipoval bych, že to tak bude, protože to musí být opravdu zrazené ego Jaroslava Faltýnka, když si uvědomíme, že to je opravdu člověk, který to hnutí řídí a jehož se ostatní bojí a snaží se vlísat do jeho přízně. A když ho ani jedna okresní organizace nenavrhla jako kandidáta na Vysočině do voleb do Poslanecké sněmovny, tak to je něco neuvěřitelného. Nemám pro to příměr v žádné jiné straně. To je svým způsobem vzpoura, ale vidím za tím důvody, o nichž jsem mluvil. Jaroslav Faltýnek se samozřejmě tváří jako takový bodrý strýc, jemuž to jako nevadí a který pořád opakuje tu větu: „Pokud mě nebudou chtít členové, tak v politice být nemusím. Uživím se i jinak.“ Ale tak, jak ho znám, tak on umí takové to zákulisní domlouvání, teď to myslím pozitivně, způsobem jako nikdo jiný. A muselo ho ranit, že si to nedokázal pohlídat a zařídit.

A bylo to překvapivé, že ta „rebelie“ proti němu nastala?
Mě to překvapilo. Do té doby jsme my novináři, kteří sledujeme politiku v celostátním kontextu, neslyšeli o jediném členovi hnutí ANO z Vysočiny, který by měl nějaké problémy, který by upozorňoval na to, že v čele ANO nemůže být Jaroslav Faltýnek, za nímž jsou nejrůznější skandály a problémy. Zapletl se do mnoha kauz. Není to tak, že ti členové z Vysočiny to říkali dva tři roky permanentně, a teď by to vyvrcholilo tím, že ho nezvolili na kandidátku. Takže je to pro mě to nevěrohodné, ale zároveň překvapující, mě to doslova šokovalo.

Na druhé straně, nenarostly ty problémy, kterými byl Jaroslav Faltýnek obklopen, do té míry, že už to mohlo být neakceptovatelné i pro ně? A teď samozřejmě mluvíme hypoteticky.
Je to možné. Ale oni o tom vlastně nemluví ani teď v těch rozhovorech, když jsou zklamaní. Oni neříkají věty: Není možné, aby Jaroslav Faltýnek se svými problémy a kauzami byl nadále poslancem, členem vedení ANO a tak dále. Oni o tom takto nemluví. Takže já bych jim tyto čisté motivace úplně nepřipisoval. Ale takto, myslím si, že Jaroslav Faltýnek tu situaci podcenil. Že si byl patrně tak moc jistý, možná přirozeně, že je tak silná figura, že nemusí jet někam do Třebíče nebo do Žďáru nebo do Telče se představit a domlouvat si podporu a koupit jim tam pivo a guláš, říct kluci a holky, tak mě tady musíte zvolit. Asi se na to vykašlal a pak se divil.

Pan Faltus také naznačil, že existují u kandidátek a jejich výstavby dohody mezi centrem a regiony, kdy v čele toho regionu potom stane politik, který s ním nemusí mít až tolik společného. Jsou tyto věci, přehrávání v rámci regionů atp., běžnou praxí, když se ty kandidátky sestavují?
Ano a samozřejmě to dělají i ty ostatní strany, že se do čela kandidátek snaží dát výrazné osobnosti, kterých na politickém trhu není úplně dostatek. Proto dochází k přesunům a není to vlastně nic nového. Když si vzpomeneme na 90. léta, tak Václav Klaus tuším úplně poprvé kandidoval na severní Moravě –tehdy se se ten kraj ještě jmenoval Severní Morava, ne Moravskoslezský. A v dalších volbách tam pak šel proti Miloši Zemanovi. Ačkoliv oba z Prahy, tak si šli ten souboj užít právě na severní Moravu. A takových příkladů je celá řada. Takže se to tak úplně nebere, že by se těm lídrům říkalo: hele, ty tomu našemu kraji nerozumíš, proč tady kandiduješ? Neznáš naše problémy. V těchto sněmovních volbách, v krajských by to samozřejmě bylo něco jiného. Ale hnutí ANO myslím doplácí na to, co už se mnohokrát probíralo, a sice, že už není dostatek osobností. Došly ty skvělé tváře, které byly dříve na billboardech, nejčastěji je uváděn Martin Stropnický. Takže nejsou. A myslím, že marketingový tým hnutí ANO, jejich poradci a lidé, kteří čtou průzkumy, to museli skládat jako puzzle, aby jim to dalo nějaký výsledek a aby hlavně ty klíčové a poslední tváře měli v těch velkých krajích. Proto se zaměřili asi na ty čtyři velké milionové kraje, kde se rozděluje polovina mandátů. Trochu bych řekl, že rezignovali na Prahu, při vší úctě k Patriku Nacherovi. Ale hnutí ANO to tady má těžké a on tady bude mít souboj s trojicí velmi silných žen. V Prze to bude zajímavý souboj. Ale ve středních Čechách nasadil Karla Havlíčka Andrej Babiš, na jižní Moravě Alenu Schillerovou. A právě v Moravskoslezském kraji přemluvil tamního hejtmana Ivo Vondráka, kterému se moc kandidovat nechtělo, který má mnoho výhrad k tomu, jak hnutí ANO funguje a že se přesunulo zprava doleva. Ale přesto – nevím, co mu Andrej Babiš slíbil – nakonec bude kandidovat, což je pro ně důležité, protože pan Vondrák tam dělá výsledky suverénně vždy přes 30 procent.

Přetahovaná kolem míst na kandidátkách se netýká samozřejmě jen vládního hnutí ANO. Podobná diskuze se objevila i v jiných stranách. Byly tu problémy ohledně kandidátky ČSSD. Jak ten výběr a sestavování funguje? Přišla některá strana na nějakou magickou formuli, jak to udělat nejlépe ku spokojenosti všech?Myslím si, že ne. Problém je, že ty strany jsou velmi slabé co do počtu členů, takže to nakonec negeneruje až takové zázračné tváře. A řekl bych, že i ty tradiční strany už dlouho řeší jako velké dilema, že na jedné straně je ta posvátná, neustále opakovaná a vzývaná vnitrostranická demokracie. To znamená, že se sejdou nějaké místní výbory, okresní organizace, nakonec krajské, a ty si navrhnou a schválí podobu kandidátky. Lidé v té straně, kteří chtějí být poslanci nebo poslankyněmi, si tak dopředu uvnitř strany dělají kampaně, objíždějí ty členy, zvou je možná na pivo, na kafe a přesvědčují se navzájem. Jenže se v minulosti ukázalo, že to ne úplně fungovalo. A že různí kmotři a mafiáni v takových těch dobách, kdy se tady rozdělovaly velké evropské dotace, se to snažili ovlivnit nákupy členů, kteří nakonec ovlivnili tu kandidátku.

Je slavný příběh z roku, tuším, 2008, kdy v Ústeckém kraji, který je levicový, mezi sebou bojovali pánové Aleš Řebíček a Petr Gandalovič. Oba, respektive jejich spojenci – nebo na rovinu, kmotři – tehdy začali nakupovat lidi. A je taková slavná příhoda, kdy v prosinci v Teplicích v zahradní restauraci, tuším, že se jmenovala U pramene, tak tam přijelo najednou 300 lidí v montérkách z nějaké stavby. A kdo řekl heslo „velrybář“, dostal zadarmo veškeré pití, guláš a pak jen podle pokynů hlasovali. To bylo myslím ve prospěch pana Gandaloviče. Pak tedy v čele těch kandidátek se objevovali lidé, za nimiž stáli nejrůznější kmotři, a pak od nich asi něco chtěli. Vím, že Mirek Topolánek tehdy právě tuto praxi kritizoval, mluvil o tom, že on není předsedou ODS, ale šéfem jakési konfederace 14 krajských organizací, a on do toho nemůže mluvit. Tehdy ty tradiční strany začaly také upravovat stanovy, že jejich vedení může ty krajské kandidátky také měnit. Myslím, že to je logické, protože předseda nebo předsedkyně strany je nakonec zodpovědný za to, jestli ta strana uspěje, nebo ne. Takže by mohl spolurozhodovat nebo mluvit do toho, kdo bude lídr v jakém kraji, aby se tam nedostali úplně třeba nějaké záporné, kontroverzní, negativní tváře. Ale rozdíl oproti ANO je, že předsednictva těch stran, které nakonec schvalují kandidátky u tradičních stran, mají 30–40 členů. Zatímco v hnutí ANO je to Andrej Babiš se svými poradci. Čili to rozhoduje sám.

Letošní volby jsou specifické i tím, že do nich jdou dvě velké koalice: Spolu, kterou tvoří tři tradiční strany – ODS, TOP 09, KDU-ČSL. Pak jsou tu Piráti a Stan. Jak se s těmi kandidátkami poprali oni? Porovnali se navzájem při ebatování o tom, kdo a kde bude lídr, kolik lidí tam bude, na jakých místech?
Samozřejmě to skřípalo, ale nakonec to obě koalice dokázaly. I když musím říct, že jsem před dvěma roky věštil, že se nakonec ty strany nedomluví, že vzájemné rozpory, ale hlavně takové ty křivdy z minulosti, kdy si leccos vyčítají, že kvůli tomu to nebude možné sestavit. Svým způsobem jsem překvapen, že se to povedlo. Dokonce třeba koalice Spolu, což je tedy ODS, lidovci a TOP 09, tak dříve, než udělala program, se domluvila na kandidátkách, aby byl klid, pokoj, čistý stůl a mohli se bez zábran bavit dál. Takže se dohodli na tom, že ODS má lídra v devíti krajích, lidovci ve třech a TOP 09 ve dvou. Legrační třeba na tom bylo, když se hledal ten druhý kraj pro TOP 09. Protože se řeklo: Praha, dobře, toto je vlastně jediná vaše poslední bašta, nikde jinde TOP 09 moc nevolí, co vám dáme jiného? Tak dlouho jezdili prstem po mapě, nevěděli. A nakonec tedy se zastavili na Pardubickém kraji, protože zjistili, že tam nějakého velkého lídra nemá ani ODS, ani lidovci. Nakonec Topce připadl Pardubický kraj, kde je společným lídrem do voleb pan Svoboda, což je tam tuším šéf místní filharmonie. No a pak už se domlouvali nějak na tom zipu, kdo bude na jakém místě. Podobně to proběhlo u té druhé koalice Pirátů se Starosty, kde Starostové mají čtyři lídry a Piráti deset. Také se tam složitě domlouvali. Například ve Zlínském kraji by člověk čekal, že společným lídrem bude docela výrazná postava Starostů, Petr Gazdík, který byl dříve předsedou hnutí Starostové a nezávislí. A on nakonec ustoupil, je dvojkou. Na jedničce je pirát. A ustoupil z toho důvodu, že to vyměnil za to, že tam bude zip, jedna, jedna, jedna, jedna, že tam budou mít Starostové více míst v čele kandidátky, neboli že tam asi dostane do Sněmovny ve Zlínském kraji více Starostů. Takže Petr Gazdík potlačil své ego, aby tam bylo více Starostů. Třeba v Olomouckém kraji se takto nedomluvili. Takže v čele je Starosta, který si to vymohl, ale další Starosta je tam, tuším, až na pátém nebo šestém místě. Tak jen na tomto popisuji, co všechno rozhoduje o tom, kdo má jaké místo.

Když už jsme u těch regionálních aspektů, velkou pozornost vyvolalo to, že se ti hlavní dva de facto lídři voleb, premiér a předseda ANO Andrej Babiš a předseda opozičních Pirátů Ivan Bartoš, utkají v Ústeckém kraji, že to není Praha. Jak to je překvapivý vývoj a jaká strategie zatím může být?
Mě to překvapilo. Ale teď tedy rád odpovídám, že nevím, jestli to tak je z pohledu těch dvou lídrů a jejich stran správně, nebo špatně. Jsou na to opravdu rozdílné názory. Mě to překvapilo z toho důvodu, že – jak jsem tady mluvil o těch čtyřech krajích, které mají přes milion voličů a rozděluje sami více mandátů, tedy v Praze, středních Čechách, jižní a severní Moravě – tak bych čekal, že ta největší esa, nejsilnější figury stran budou v jednom z těchto čtyř krajů, kde se bojuje tak o 25 mandátů. A oni jdou do Ústeckého kraje, který je střední velikosti. Minule se tam rozdělovalo jen 13 křesel ve dvousetčlenné sněmovně. Tak mě to překvapilo. To jejich vysvětlení, kterému někteří političtí marketéři rozumí, je to, že Ivan Bartoš tam jde z toho důvodu, aby ta strana Pirátská přece jen trošku potlačila tu nálepku, že je jen pro mladé lidi z Prahy, z velkých měst, pro lidi úspěšné, kteří mají tu nejmodernější techniku a vyznají se v dnešním světě. Takže jde do regionu, který je, jak známo, strukturálně postižený, kde je spousta problémů – exekuce, nezaměstnanost, vysoká rozvodovost, kriminalita atd. Ivan Bartoš tím ukazuje nějakou odvahu: jdu tam, kde mimochodem minule Piráti neuspěli. Tam Piráti a Starostové dohromady v minulých volbách získali jeden mandát. Byli to Piráti, Starostové nic. Takže on si myslí, že tam může určitě něco udělat. Asi neporazí Andreje Babiše, ale že ten zisk oproti minulým volbám tam může být vysoký, takto o tom mluví Ivan Bartoš, ten přírůstek. Zatímco kdyby byl v Praze nebo ve středních Čechách, tak bez ohledu na to, jestli tam je Ivan Bartoš nebo ne, v těchto regionech ta podpora, on se domnívá, bude vysoká tak jako tak. Takže tam jde. A zároveň tam chce upozorňovat na to, že všechny ty problémy toho regionu, o nichž jsem mluvil, tak že vlastně sliboval Andrej Babiš, že je vyřeší a neudělal to. No a Andrej Babiš, on to vykládá tak – což asi tak lidé mohou, kteří se tím nebudu zabývat do detailu, chápat – že to je vlastně frajeřina, že si to jde jako na férovku rozdat s tím Bartošem a budou na tom stejném kolbišti, že to je skvělé. Mně přijde, že trochu utíká ze středních Čech, kde byl minule lídrem, kde loni v krajských volbách skončilo hnutí ANO až na třetím místě, takže Andrej Babiš by nechtěl prohrát. No a jde do regionu, kde mělo hnutí ANO minule 37,5 procenta. Je to jejich nejsilnější bašta, nejsilnější region. Je to tím, že tam vyluxovali úplně všechny ty levicové hlasy. Dřív tam výrazně vítězila sociální demokracie a komunisté.

A může se to vyplatit i třeba z hlediska povolebních vyjednávání nebo nějaké budoucí strategie?
Prezident Miloš Zeman ponoukal Andreje Babiše veřejně k tomu, aby šel proti tomu Bartošovi do Ústí, tak pravděpodobně tím, že asi všichni čekáme, že tam Andrej Babiš zvítězí nebo bude mít více hlasů než Ivan Bartoš, tak je možné, že to prezident bude říkat, že v přímém souboji vyhrál Andrej Babiš, i když volby jsou celostátní. To je samozřejmě možné.