Kde jsme vás zastihli?
Momentálně jste nás zastihli na cestě z Dolní Moravy do Lázní Lipová, kde máme dnes pomáhat při vyklízení mateřské školy a základní školy. Vyrazili jsme z Dolní Moravy, kde jsme přespávali, v asi čtyřech vozidlech, celkem kolem dvaceti lidí. Další kolegové z ostatních oblastí jsou již na místě nebo se věnují činnosti v jiných lokalitách, například v Bělé nebo v Níhově.

Co je vaším hlavním úkolem, až přijedete na místo?
Zapojit se do řad dobrovolníků, kteří pomáhají. Od koordinátora dostaneme přesné instrukce. Dnes pojedeme do školy, kde předpokládáme nánosy bahna a úklidové práce, takže jsme na to dostatečně vybaveni.

Tímto se zabýváme už od úterý. Naše parta čítá zhruba 40 profesionálů, zítra by nás měli vystřídat dobrovolníci, kteří přijedou z různých oblastí, a jejich počet bude opět kolem 50. Budeme se zde střídat ve vlnách, abychom mohli co nejlépe pomoci.

Vy jste si stihli vzít z vašich rodných Krkonoš nějaké nářadí nebo prostředky, které pak používáte?
Cestou jsme to nakoupili. Přiznám se, že tolik lopat na horách u nás nebylo, takže jsme nakoupili lopaty, kolečka a další prostředky, abychom mohli pracovat a být platní při činnostech, které jsou potřeba.

Co vás vedlo k tomu, že jste se do Jeseníků vydali ne jako záchranáři v uvozovkách, ale jako obyčejní dobrovolníci s nakoupenými lopatami?
Jde o to, že když je člověk záchranář duší, je jedno, jestli zrovna zachraňuje někde v horách a někoho hledáte, nebo jestli pomáháte člověku, který se dostal do nouzové situace z jiného důvodu.

Máme to asi všichni takhle nastavené v hlavách, takže pokud je potřeba, vyrazíme kamkoliv. Naše spolupráce s integrovaným záchranným systémem nás mnohokrát zavádí i do míst, kde hledáme lidi, kteří se ztratili v terénech, jež nejsou výhradně horské.

A hodí se vám při těchto činnostech v Jeseníku i něco z vašich zkušeností člena Horské služby?
Jednoznačně se hodí to, že všichni máme poměrně slušnou fyzickou kondici, takže vydržíme a jsme schopni pomáhat dlouho.

Máte řadu zážitků z hor, které zahrnují záchranu životů, zdraví i majetku. Jak na vás působí to, co tam vidíte?
Asi to není tak, že by to námi otřáslo. Všichni záchranáři se musí řídit heslem, že pomáháme, ale ty příběhy, které prožíváme, tak nejsou naše, abychom se zvládli vypořádat mnohokrát i s náročnými situacemi. Pochopitelně to všichni vnímáme jako lidskou tragédii, ale snažíme se pomoci a trošku se vnitřně odosobnit od toho problému – dělat to, co je potřeba, a dělat to co nejlépe.

Zůstává vám v hlavě nějaký film nebo obrázek, kterou budete jen obtížně vytěsňovat? 
Pochopitelně. Jsou to lidské tragédie. Lidé přicházejí v podstatě o všechen majetek. Nevím v kolika případech se při těchto povodních jednalo o lidské životy. Zaplať pánbůh ty situace, se kterými jsme se potkali, se obešly bez zranění a bez obětí na životech. Majetek se dá nahradit, ale často vidíme starší lidi, kteří jsou pochopitelně vyčerpaní a smutní z toho, že to, co celý život budovali, bylo zničeno během pár minut. To jsou věci, které člověku zůstávají v hlavě a pak je vděčný za to, že se mu podobná situace nepřihodila.

Jak vypadá spolupráce záchranných složek na místě?
Pochopitelně je vždy v takovýhle situacích ta spolupráce komplikovaná, objevují se drobné problémy, ale myslím si, že prostřednictvím koordinátorů, které mají jednotlivé složky integrovaného záchranného systému a případně místní samosprávy, se nakonec vždy dobereme nějakého cíle a jsme schopni efektivně spolupracovat a pomáhat.

Stačíte se dívat na informace například z Krkonoš o tom, co říkají lidé ze správy Krkonošského národního parku, kteří vyrážejí do terénu, aby tam začaly s likvidací škod po deštích a následných povodních?
Přiznám se, že jsme s kolegy včera jen velice letmo o tom mluvili. Zjišťovali jsme si to, Víme, že největší problémy momentálně napáchá podmáčená půda, vyvracení stromů a tak dále.

Jan Pokorný, ank Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít