Demonstrace v Arménii pokračují. Protestující ve středu zablokovali hlavní tahy na Jerevan i křižovatky v metropoli. „Lidé se postavili proti klientelistickému systému založenému na korupci,“ říká v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz analytička Tereza Soušková, která v Jerevanu momentálně žije. Popisuje i situaci v kavkazské metropoli, kde se zastavila doprava i normální život.

Rozhovor Jerevan 14:42 2. května 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V Arménii se mluví o sametové revoluci. Proč? Je tu paralela s rokem 1989 u nás?
Název vzešel od vůdce opozice Nikoly Pašinjana, který s odkazem na Československo vyhlásil sametovou revoluci. Znamená to, že revoluce probíhá bez jakéhokoli násilí, lidé se pokojně scházejí na ulicích, blokují je. Násilí nepoužívá ale ani policie nebo úřady.

Jakou formou tedy demonstranti protestují?
Na středu vůdce opozice Pašinjan vyhlásil kompletní blokádu celé země, to znamená nejen přehrazování ulic, ale i blokádu vládních budov a univerzit. Vyhlásil také, že lidé mají zablokovat i přístupové cesty na letiště v Jerevanu. Nejdou do škol, nejdou do práce a blokují ulice – vytáhnou lavičky, popelnice, auta, maršrutky, kterými přehradí silnice a ochromí provoz.

A jsou ty blokády účinné?
Známí mi psali, že nejdou do práce, protože se tam nedostanou. Nefungují školy, protože rodiče tam nemají své děti jak odvézt a učitelé se tam nemají jak dostat. Celé město je ochromeno. Zavřená je zhruba polovina obchodů, v závislosti na jejich dostupnosti.

V Jerevanu je auto hlavní dopravní prostředek, hromadná doprava tu nemá takové pokrytí. Když se zablokují hlavní ulice, paralyzuje se celé město a lidé se nedostanou do práce. Je tu jen jedna linka metra s devíti stanicemi, v té je teď asi pětinásobně víc lidí než obvykle. Opera, která je v centru města, zrušila představení, nehraje.

Jaká se v té souvislosti dá očekávat reakce policie, pořádkových jednotek?
Blokáda vládních budov probíhala i v minulosti a jediný případ, kdy došlo k většímu střetu, byl hned zkraje protestů, kdy demonstranti chtěli obsadit budovu parlamentu, kde probíhala volba premiéra. Policie v současnosti stojí na místě, je připravená, policisté ale stojí, koukají, pokuřují.

V úterý bylo na náměstí v Jerevanu na 150 tisíc lidí a další desítky tisíc po celé zemi, kdyby vláda dala pokyn rozehnat je násilím, situace by eskalovala velmi rychle. Arménie má okolo tří milionů obyvatel, i jediná smrt tu je velká věc a to si režim nemůže dovolit. K excesům ze strany demonstrantů nedochází, sedí, hádají se mezi sebou, občas jim někdo nafackuje, když nějaký řidič potřebuje projet.

Jerevan je tedy centrum protestů, jak je na tom zbytek země, přelily se i do regionů?
Demonstrace probíhají i v menších městech, obrovská demonstrace se sešla v Gjumri nebo ve Vanadzoru (druhé a třetí největší město, pozn. red.). Minulý týden jsem trochu cestovala po Arménii, byli jsme v obci Martuni, která je na břehu jezera Sevan, a tam také byla blokáda. Autobusem jsme projeli z jihu, a než jsme se stačili dostat zpátky, cestu zablokovali a uvízli jsme v jedné ulici. Protestuje se tedy i v menších městech.

Kdo vlastně protestuje? Studenti, obyvatelé měst nebo celá společnost?
Začalo to jako studentské protesty proti udržení se Serže Sargsjana u moci, vyvolala to bezostyšná situace v zemi, kdy byla Arménie ochromena vládou Sargsjanovy Republikánské strany.

Prezident, kterému končil mandát, původně oznámil, že nebude kandidovat na premiéra, nakonec ale slib nedodržel a kandidoval – to byl impulz pro studenty, kteří začali na přechodech blokovat ulice. Teď už na náměstí protestují i matky s kočárky, lidi v produktivním věku i důchodci. Na lavičce sedí IT pracovník s počítačem a vedle něj stará paní o holi.

Opozičník v maskáčích a kšiltovce

Jakou roli v organizaci protestů hraje opoziční lídr Nikola Pašinjan? Jde o protesty proti režimu, nebo za Pašinjana?
Hlavním impulzem byl protest proti režimu, proti autoritářství, které ztělesňuje Sargsjan. V arménském autoritářském režimu dominuje jedna politická strana, Sargsjanovi republikáni.

Sargsjan koncentroval moc, vznikla tu politicko-oligarchická struktura. Opozice byla v různých obdobích víc připuštěna, někdy míň. Když se Sargsjan dostal před deseti lety k moci, pokusil se opozice zbavit. Dnes jsou v parlamentu čtyři strany: republikáni, kteří mají většinu, a Blok Carukjana, což je domluvená opozice na oko. Jediná opoziční strana je Yelk, jehož předsedou je Pašinjan.

Arménský režim je založený na korupci, všichni vědí, kde jsou hranice, svoboda slova tak nějak funguje – jsou menší média, která píšou o stavu v zemi, ale novináři mají velmi omezený přístup k informacím a úřadům. Šikanují je finanční kontroly, dochází i k fyzickému násilí. Korupce se tu týká úplně všech struktur společnosti, bez korupce a klientelismu tu nic nejde.

S Pašinjanem se tedy spojuje naděje na změnu?
Je to opozičník, kterého v 90. letech z politických důvodů vyhodili z univerzity, šel pak do politiky a dlouhodobě se vymezuje proti Republikánské straně, upozorňuje na korupci a podvody při volbách. Jeho strana má v parlamentu 6 křesel ze 105, to může být nižší popularitou i volebními podvody. Vzhledem k tomu, že je to jediná skutečná opozice, postavil se později do čela spontánních protestů. Charakteristický je maskáčovým oblečením a kšiltovkou.

Co se bude dít dál? Má Pašinjan pevný scénář?
Nikdo tu nečekal, že ulice vyhraje, že Sargsjan odstoupí, chyběl další plán, všichni se tu soustředili na protest, který nebyl jen vyjádřením nesouhlasu s politickou situací, ale obecně s životem v té zemi: zvedají se ceny energie, základních potravin, lidé s nižšími příjmy mají co dělat, aby vyžili. Okolo nich přitom jezdí luxusní auta kamarádů režimu, kteří neplatí daně ani pokuty. Pašinjan se dostal do čela protestů, protože je kontinuálně jediná reálná opozice.

Filip Harzer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít