Poslední fáze soudního sporu o to, zda Andrej Babiš byl, nebo nebyl agentem Státní bezpečnosti, se odehrávala ve spěchu. Obhájci historického ústavu, který Babiš žaloval, si dali jenom pár desítek hodin na to, aby reagovali na rozhodnutí nejvyššího soudu, který dal koncem letošního ledna v sporu za pravdu českému politikovi.

Zatímco šéf ÚPN Ondrej Krajňák tehdy pro ČTK říkal, že o dalších krocích bude jeho ústav uvažovat po obdržení rozhodnutí, vznikala na pozadí strategie jak zabezpečit, aby poslední pokus před ústavním soudem proběhl za co nejférovějších podmínek, popsal nyní pro iROZHLAS.cz Pavel Poláček, právní zástupce ÚPN.

„Pro nás bylo velice důležité, aby o tom opravdu rozhodoval senát, který je přidělen automaticky, nezávisle, aby do toho nikdo nezasahoval. Tak jsme si řekli, že by bylo dobré, abychom udělali vše proto, aby to tak bylo. Ústavní stížnost jsme podali po třech nebo čtyřech dnech od vynesení rozsudku, což je velmi brzo. Standardně je na to lhůta dva měsíce,“ říká Poláček.

Kromě neobvyklé rychlosti se právníci snažili i neupozorňovat na to, že se jedná případ Andreje Babiše. „Když jsme stížnost podávali, nikde jsme v ní jméno pana Babiše nezmiňovali ani jsme k stížnosti nejprve nepřiložili žádné dokumenty a rozsudky, ze kterých by vyplývalo, jaké věci se tenhle spor týká,“ říká Poláček.

Cílem obou snah bylo zabránit „nedorozuměním“, jak říká právník, a zabezpečit, aby byl u ústavního soudu případu přidělen senát bez znalosti toho, že jde o politicky citlivou kauzu.

Podle Poláčka šlo o preventivní opatření. „Vypadalo to, že systém je velice dobře nastavený, ale víte, každý systém lze nějakým způsobem obejít. Je to nakonec celé o lidech. My jsme si řekli, že tomu chceme předejít, i kdyby ta možnost byla jenom teoretická nebo minimální.“

Osm argumentů

O tom, zda nižší soudy rozhodovaly jinak kvůli tomu, že se v případu objevoval výrazný politik a podnikatel, Poláček spekulovat nechce. 

„Co by udělaly a neudělaly, to jsou teoretické dotazy, když se ale podíváme na pochybení, které například nejvyšší soud udělal, tak to není tak, že můžeme diskutovat o jiném právním názoru. Ta pochybení byla velice vážná a soud úplně porušil základní procesní předpisy a principy, co by podle mě dělat neměl. A když se něco takového stane, měli bychom se ptát, co soud vedlo k tomu, že porušuje zákon,“ říká právník.

Poláčkova závěrečná řeč ještě z roku 2014 obsahuje větu, že „žalobce neunesl své důkazní břemeno“ a seznam osmi argumentů žalobců, které jeho strana s pomocí historiků z ÚPN vyvrátila. 

Je jím například tvrzení, že spolupracovník Státní bezpečnosti nemohl být převeden z kategorie důvěrník přímo do kategorie agent - podle žaloby by něčemu takovému musela předcházet kategorie kandidát tajné spolupráce.   

„To jsme vyvrátili jako úplnou hloupost. Doložili jsme další svazky, kdy byli lidé přímo převedeni z kategorie důvěrník do kategorie agent. Tenhle postup potvrdili i příslušníci, kteří vypověděli v prospěch Andreje Babiše, i historici, kteří vypovídali u soudu.“

Lhala nebo prezentovala zavádějící informace před soudem žalující strana? „Když si vezmeme jejich jednotlivé argumenty, nebyly pravdivé a my jsme dokázali, že pravdivé nebyly. Takže ano, svými zavádějícími tvrzeními mátli soud i veřejnost,“ odpovídá Poláček. 

Server iROZHLAS.cz se s těmito tvrzeními pokusil konfrontovat jak právní zastoupení Andreje Babiše, tak i samotného Babiše. Ani jeden z nich na položené dotazy ani po opakované urgenci do uzávěrky textu neodpověděl. 

Eva Mošpanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít