Buddhistický klášter zachránil mnoho lidí před cunami, poskytl útočiště i naději
Před deseti lety udeřila v Indickém oceánu vlna cunami. Přírodní katastrofa si vyžádala desetitisíce obětí, miliony dalších přišly o střechu nad hlavou. Mnozí z nich našli útočiště v chrámech a klášterech, kde jim mniši poskytli nejen přístřeší a jídlo, ale i naději.
Vystoupáme-li po schodech k pahorku, nalezneme tam malou buddhistickou svatyni. Její zadní část je doslova zasazená do skály a z útrob svatostánku se ozývá hlas mnicha i modlitby věřících.
Po pravé straně stojí socha buddhy v červeném rouchu a bílá stúpa. Klid a mír posvátného místa pak dotváří prastarý strom Bódhi, pod jehož košatou korunou sedí další buddha.
Kolem právě prochází malý klučina, který toho ovšem o buddhismu či převtělování zatím moc neví. A stejně tak ani o smrti, která si před deseti lety ve městě Galle vybírala nejvyšší daň.
Robert Mikoláš navštívil buddhistický klášter, který zachránil mnoho lidí před tsunami
Jeho děda jí však hleděl přímo do tváře: „Všude kolem nás se valila obrovská vlna, pohltila náš dům a odnesla mou matku. Nebylo jí pomoci. My ostatní pak utíkali do vnitrozemí. Po půl hodině přišla další vlna a naší jedinou šancí, jak se zachránit, bylo utéci na kopec do kláštera Yatagala“, vzpomíná 60tiletý Nilanjan a pokračuje:
„Mniši nám dali najíst, dostali jsme čaj, rýži. Tísnili jsme se v hlavní budově kláštera, ale hlavní bylo, že jsme byli v bezpečí a měli střechu nad hlavou. Já tu s rodinou strávil dva týdny.“
Tři mladíci mohutnými údery do hudebních nástrojů zavěšených u pasu vítají nejstarší a nejváženější mnichy, kteří se poté spolu s ostatními vydávají do hlavního chrámu.
Dnešní modlitby jsou totiž zasvěceny jejich někdejšímu představenému, který zemřel před osmi lety. Právě on se totiž po cunami v prosinci 2004 snažil maximálně pomoci obětem katastrofy a vléval jim do duší i do žil naději.
„Buddhismus je pro nás vším. Je to naše víra, náš život. A pomoc jsme před deseti lety našli právě tady, v buddhistickém klášteře,“ říká Nilanjan a odchází se modlit spolu s ostatními. Pevně totiž věří, že do svatyně si už vždy bude chodit jen pro duchovní útěchu.
