Jedním z hlavních cílů summitu bylo stanovit společný postoj evropských zemí k Ukrajině. To se evidentně nepodařilo. Nebo ano?
Myslím, že jsme slyšeli opakování známých pozic a samozřejmě to téma, ke kterému se asi ještě vrátíme, bylo vyslání ozbrojených sil. Ale je to prostě další z debat, těch debat poběží ještě mnoho a Česko a česká diplomacie se jich aktivně účastní. Čili ten český hlas je v těch debatách slyšet a bude slyšet i nadále.

Proč ale do Paříže Česká republika nebyla přizvána? Přece jenom v podpoře Ukrajiny jsme aktivní.
My jsme v pomoci Ukrajině velmi aktivní, byli jsme mezi prvními, pomáháme muniční iniciativou a hostíme velké množství ukrajinských uprchlíků.

Pozvaní jsme nebyli, nicméně díky nizozemským a dánským partnerům ten český hlas v té debatě byl slyšet. My víme, o čem se tam mluvilo, a podobně na tom byly i země typu Švédsko, Finsko a pobaltské země, které se taky neúčastnily. Takže my pracujeme s našimi spojenci v rámci EU i NATO a pochopitelně se těch debat dál budeme aktivně účastnit.

Jenom připomenu, že schůze se zúčastnili šéfové vlád Německa, Británie, Dánska, Nizozemska, Polska, Itálie a Španělska. Takový formát jednání ale vyvolal kritiku některých evropských zemí. Ale vy už jste vysvětlil stanovisko Prahy. Jak se narychlo konaná schůzka organizovala a jakým způsobem česká diplomacie komunikuje s jejími účastníky?
Takové schůzky se pochopitelně organizují narychlo, my jsme se tomu věnovali o víkendu a máme samozřejmě síť našich partnerů v EU, se kterými pak jednáme v různých skupinách nebo bilaterálně, čili máme nějaké spojence, se kterými se třeba domlouváme podrobněji.

Takže pochopitelně se o tom diskutovalo a je jasné, že ta schůzka vyvolala otázky ohledně toho, kdo tam byl a kdo tam nebyl. Jak říkám, za nás tam mluvilo Dánsko, Nizozemsko a je to prostě formát, který si vybírá ten hostitel. Čili my pak už nejsme schopni velmi často to ovlivnit. Ale zásadní je, že máme formáty v EU a v NATO, kde náš hlas je slyšet. Náš ministr Jan Lipavský sedí každý měsíc na radě ministrů zahraničí EU. Takže my tu možnost máme.

A do toho máme naše formáty s různými spojenci. Máme třeba formát Čtyři úhly s Portugalskem, Švédskem, Nizozemskem, kde se bavíme také o některých otázkách. A máme nadstandardní vztahy právě s Dánskem, Nizozemskem, ale také třeba se Spojeným královstvím. Takže toto je naše průběžná práce a my se aktivně snažíme do těch formátů zapojovat.

Vyslání vojáků na Ukrajinu

Například německý kancléř Olaf Scholz teď považuje prý za velmi nevhodné jednat o vyslání vojáků na Ukrajinu. Jaký je k této otázce postoj české vlády?
Já si v první řadě myslím, že ta debata je předčasná. My tady děláme v tuto chvíli účet bez hostinského. My nevíme, jaké by byly modality takové mise, jak by to mělo vypadat technicky z vojenského hlediska. My musíme samozřejmě taky mluvit s našimi ukrajinskými partnery, jakou oni mají představu. A to zásadní je, že pochopitelně u takové debaty, pokud se v Česku povede, je role parlamentu v tom vyslání Armády ČR.

Nicméně za mě velká otázka je, co chce Rusko. A my vidíme, že Rusko nechce mír, Rusko se svých cílů nevzdalo, a tudíž já jsem osobně velmi skeptický k tomu, že se v nejbližší době dostaneme k nějakému příměří nebo míru a že se pak budeme bavit o těch vojácích.

A připomeňme si, že my už jsme měli Minské dohody v roce 2014 a ty skončily tak, že Rusko Ukrajinu napadlo znovu. Takže ta debata je skutečně v tuto chvíli předčasná, ale každopádně my se jí budeme aktivně účastnit.

Dobře, ale mluví se o bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu. Jakou jejich jinou formu lze nalézt než právě případné vyslání vojáků v rámci tzv. mírové mise?
Myslím si, že nejlepší bezpečnostní záruky a bezpečnostní podpora Ukrajiny je pokračování naší podpory, a to mluvím taky zejména o zbraních, včetně české muniční iniciativy. Ta situace na bojišti je to, co ovlivní budoucí mírová jednání a odpor Ukrajiny je to, co ovlivní budoucí mírová jednání.

Takže za mě, my musíme dělat to, co děláme teď. Dál podporovat Ukrajinu politicky, zbraněmi a municí, ale také si musíme plnit domácí úkoly. To je odolnost proti ruským sabotážím, to je omezení cestování v Schengenu pro ruské diplomaty. To jsou prostě naše domácí úkoly a jsou to také výdaje na obranu, abychom měli dostatečnou obranu a odstrašení vůči Rusku.

Jednání v Saúdské Arábii

V saúdském Rijádu, jak víme, začaly rozhovory mezi zástupci Spojených států a Ruska. Aktéři se brání tomu, že už by mělo jít o mírová jednání k ukončení ruské agrese na Ukrajině. Jaký účel tedy podle vás mají mít?
Já myslím, že to může být určitá sondáž. Prezident Trump se tomu velmi aktivně věnuje. Souběžně další zástupci Spojených států jsou v tuto chvíli v Bruselu, pojedou do Kyjeva. Ale jak jsem říkal, je otázka, co chce Rusko. Jestli Rusko chce mír, máme s tím zatím bohužel velmi špatnou zkušenost.

A zásadní je, aby se všech těchto diskusí samozřejmě v první řadě účastnila Ukrajina. A my musíme pomáhat Ukrajině v co nejlepší pozici pro jakákoliv jednání a zároveň chceme, aby tam byl slyšet evropský, a tudíž i český hlas.

Kdy k tomu podle vás dojde? Kdy podle vás mohou být přizváni k tomu jednacímu stolu zástupci Ukrajiny a EU? Ostatně po tomtéž volá i Čína.
Tak v první řadě je otázka, co se dozvíme z dnešního (úterního) jednání, zatím ty informace nemáme, a jakou mají představu Američani. A my samozřejmě budeme chtít určitě od amerických partnerů slyšet, k čemu dospěli, jak se to vyvíjí.

Ale já si skutečně myslím, že to je předčasné. Budeme mít v pondělí třetí výročí té plnohodnotné ruské agrese a nemyslím si, že Rusko své chování změnilo. Takže jsem k tomu velmi skeptický.

Pochopitelně je otázkou, pokud je v tuto chvíli ministr zahraničí Lavrov na jednání s Američany, jaký on má mandát, protože my už jsme tyto diskuse zažili, kdy nás před třemi lety Rusko i ústy ministra zahraničí Lavrova ujišťovalo, že Ukrajinu nehodlá napadnout. A víme, co se stalo.

Vladimír Kroc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít