Cichanouská z exilu: Dva roky nemám o manželovi zprávy. Chybí mi domov. Lukašenko je Putinova loutka

Praha 1. dubna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Je to pár týdnů, co prezident Alexandr Lukašenko pozval Vladimira Putina, Donalda Trumpa a Volodymyra Zelenského do Běloruska. Jak moc reálný je jeho nápad na mírová vyjednávání v Minsku?
Zaprvé pojmenujme věci pravými jmény. Lukašenko není prezident. Je to člověk, který se v Bělorusku chopil moci, ale Bělorusy nezastupuje. Co se týče mírových jednání, Lukašenkova nabídka je úplná komedie. On nemůže být prostředníkem vyjednávání. Sám se na válce podílí. Nezapomínejme, že ruská vojska vtrhla na Ukrajinu z běloruského území, že od nás byly vypáleny rakety a že v současné době jsou v Bělorusku umístěny jaderné zbraně. Lukašenko pomohl tuto válku rozpoutat, takže nemůže předstírat, že ji pomůže ukončit, nehledě na to, že mírová jednání v Minsku nejsou reálná. Lukašenkovi nikdo nevěří. Je naprosto závislý na Putinovi. Mluví jen s jeho souhlasem. Jeho cílem není mír, ale přežití. Bělorusové si ale od mírových rozhovorů slibují něco jiného. Chtějí konec války i konec diktatury ve své zemi. Mír pro Ukrajinu. Svobodu pro Bělorusko. Věřím, že bez svobodného Běloruska nemůže být v regionu trvalý klid. Proto vyzývám naše západní spojence, aby pochopili, že Bělorusko není jen problém. Naše země může být také součástí řešení. Ale ne v rukách Lukašenka.

Lukašenko sám ale údajně nechce být prostředníkem v mírových rozhovorech. Nakolik, pokud vůbec, chce, aby Putin teď zastavil vojenské útoky na Ukrajinu? Nad Běloruskem létají rakety a drony, občas se na běloruské území i zřítí...
Rusko-ukrajinská válka byla pro Lukašenka požehnáním. Po roce 2020 Západ na jeho režim uvalil mnoho sankcí, které mu dost vyprázdnily kapsy. Se začátkem invaze ale Lukašenko nastartoval válečnou ekonomiku. Továrny spustily výrobu vojenského materiálu, například optických přístrojů a různých součástek do zbraní, takže Lukašenko teď vydělává na životech Ukrajinců. Není v jeho zájmu válku ukončit. Jde o jeho ekonomické přežití. Proto říkám, že nemůže být prostředníkem, když z této války profituje.

Americký prezident Trump se snaží přimět Rusko a Ukrajinu k uzavření příměří. Jaký dopad by taková vynucená dohoda měla na Bělorusko?
Osobně věřím, že prezident Trump opravdu chce dosáhnout míru. Jeho role v tom je důležitá. Nikdo si samozřejmě nepřeje mír víc než Ukrajina. Problémem je Putin, který není připraven ani na příměří a mír už vůbec nechce. Chce, aby válka pokračovala, protože živí jeho režim. Putin bude lhát, zdržovat a dávat plané sliby, ale nikam to nepovede. Západ se do této jeho pasti nesmí chytit. Opakovaně jsme už viděli, že Putin dohody nerespektuje. Mírové rozhovory využívá jen k tomu, aby získal čas, aby oslabil jednotu Západu a pokračoval v agresi. Jakýkoli dialog s ním musí být založen na jasných zásadách, na dodržování mezinárodního práva a na odpovědnosti za válečné zločiny. Existuje jediný způsob, jak Putina donutit ke skutečnému jednání, a to je nátlak, silnější sankce a větší podpora Ukrajiny.

Jsem přesvědčená, že nakonec k jednání dojde. Všechny války dříve nebo později končí mírem. V tu chvíli musí být Ukrajina v co nejsilnější pozici. Doufám, že prezident Trump a Evropa poskytnou Ukrajině vše, co potřebuje. Mír musí být spravedlivý a dlouhodobý. To vyžaduje bezpečnostní záruky pro Ukrajinu. Musíme zajistit, aby po uzavření příměří nezačala válka nanovo, ani na Ukrajině, ani v Evropě. Proto je nutné, aby porušení jakékoli dohody mělo pro Putina jasné následky.

Političtí vězni

Dovolte mi jednu osobní otázku. Sleduji vás na sítí X a před pár dny jste tam napsala, že o svém uvězněném manželovi už dva roky nemáte jedinou zprávu. Znamená to, že o něm nevíte vůbec nic?
Je to smutné, ale je to tak. Můj manžel je ve vězení už skoro pět let. Dva roky, od března (2023), o něm nemám vůbec žádné zprávy. Nic. Ani děti od něj nedostávají žádné dopisy. Advokát ho nesmí navštívit. Má zakázaný kontakt se světem za zdmi věznice. V Bělorusku je na tom podobně jako on dalších asi deset lidí. Ani si nejsme jisti, jestli jsou naživu. Režim tyto lidi skrývá, nevíme, kde je drží. Je to v podstatě druh mučení.

Jak dlouho má být váš manžel ve vězení? 18 let?
19 a půl. 

Takže ještě dalších 14 let...
Oficiálně ano. Ale naším úkolem je udělat všechno pro to, abychom jeho a ostatní dostali na svobodu co nejrychleji. V Bělorusku lidé ve věznicích umírají, žijí v nelidských podmínkách. Spousta politických vězňů je v absolutně zoufalém stavu jak fyzickém, tak emocionálním. To mučení nemůžou přežít.

Běloruský režim tvrdí, že váš manžel byl uvězněn, protože podporoval násilné svržení běloruské vlády. Existuje způsob, jak o něm získat víc informací, jak se s ním spojit?
V naší zemi vládne bezpráví. Když nelegitimní režim přikáže držet politického vězně v izolaci, nedostanete se k němu. Osobně si myslím, že režim ke změně chování donutí jen to, když se o jeho krocích bude vědět. Mezinárodní organizace, které mají mandát k tomu, aby se podobnými případy zabývaly, musejí být víc slyšet. Mám na mysli Červený kříž nebo Radu pro lidská práva. O otázce politických vězňů v Bělorusku by mělo jednat i Valné shromáždění OSN.

Lukašenko využívá války na Ukrajině, která přitahuje větší pozornost, aby zakryl své zločiny a aby se o vězních nemluvilo. Ale jde přeci o porušování lidských práv. Za ty je OSN odpovědná. Nestačí jen poslat běloruskému režimu dopis, na který stejně odpoví, že v Bělorusku žádní političtí vězni nejsou. To by organizacím na ochranu lidských práv stačit nemělo. Musí se to dělat veřejně. Ochránci lidských práv musí požadovat přístup k politickým vězňům. Červený kříž by mohl být mnohem aktivnější, než je teď. Nezbytná je samozřejmě i politická pozornost demokratického světa. Lukašenko chce, aby svět na Bělorusko i na Bělorusy, kteří proti jeho režimu bojují, zapomněl. Je na nás, aby se to nestalo. 

V loňské velké výměně vězňů mezi Spojenými státy a Ruskem nebyli žádní političtí vězni z Běloruska. Co na to říkáte?
Samozřejmě i na výměny musíme pamatovat. Problém je ale v tom, že Lukašenko nemá v zahraničních věznicích lidi, na kterých by mu záleželo, takže moc nemáme, koho bychom za naše lidi mohli vyměnit. Ale ano, tu možnost zkoumáme. Zda se další výměny s Ruskem v budoucnu uskuteční, nevíme. Pokud ano, budeme žádat naše demokratické partnery, kteří se tím zabývají, aby se snažili i o propuštění běloruských politických vězňů.  

Práce z exilu

Vás samotnou Lukašenkův režim odsoudil na 15 let vězení. Napadlo vás někdy, že se možná už nikdy nebudete moct vrátit domů, protože jinak skončíte za mřížemi?
Pevně věřím, že se vrátíme domů a že Bělorusko bude zase svobodné. Našeho domova se nevzdáme. To je vlastně to, co mě žene dál. Nikdy jsem neplánovala, že budu političkou. Byla jsem manželka, matka. Ale když mého manžela uvěznili, neměla jsem na výběr. Samozřejmě mi chybí domov, Bělorusové, má vlast, ale vím, že musím pokračovat v boji za své děti, za Sjarheje, za každého Bělorusa, který sní o svobodě. Proto jsem tak hrdá na to, že Bělorusové, kteří stojí proti režimu, zůstávají jednotní. Lidé v Bělorusku teď nemohou Lukašenkovi otevřeně vzdorovat, ale poskytují nám informace o tom, co se v zemi děje. Citlivé informace nám posílají i přímo členové Lukašenkovy administrativy. Například jak režim obchází sankce nebo které podniky vyrábějí vojenský materiál, abychom na ně mohli uvalit sankce.

My v exilu mezitím budujeme silné základy – jednotný přechodný kabinet, Koordinační radu, různé mezinárodní aliance. Na běloruský Den nezávislosti jsme obdrželi prohlášení o podpoře z celého světa. Pracujeme také s politickými vězni a jejich rodinami. Vystupujeme na mezinárodních fórech a připravujeme se na přechod k demokracii. Naše stanovisko je jasné. Nehledáme nepřátele v běloruských státních strukturách. Hledáme možnosti dialogu mezi režimem a lidmi s cílem uspořádat svobodné a spravedlivé volby a zastavit běloruskou humanitární a politickou krizi.

Rozveďte to, prosím. Jak těžké je bojovat za svobodu z exilu? Naslouchají vám západní lídři? Daří se vám vytvářet a udržovat diplomatické vztahy?
Je mnohem snazší bojovat za svobodu, když jste svobodný. Práce z exilu sice znamená, že nejsem se svými lidmi a ve své zemi, ale poskytuje mi to možnost o Bělorusku veřejně mluvit. Máme ve světě spoustu přátel a daří se nám s nimi navazovat formální diplomatické vztahy. Tyto země už neposílají do Minsku velvyslance, aby legitimizovali Lukašenka. Posílají zvláštní vyslance za námi, aby spolupracovali s demokratickými silami Běloruska.

Působíme všude. Uzavřeli jsme dohodu s Evropským parlamentem, vedeme strategické dialogy se Spojenými státy, Kanadou a Velkou Británií. Právě tím, že vytváříme oficiální vztahy, naši demokratičtí partneři jasně říkají, že Lukašenka neuznávají, že je to nikdo. Získáváme tím podporu pro naši politiku, média a organizace, které běloruský režim zlikvidoval. Už pět let se snažíme o to, aby mezinárodní pozornost věnovaná Bělorusku nepolevovala. Není to jednoduché, ale my to dokážeme. Máme odpovědnost za všechny ty lidi ve věznicích i za nezávislost naší země. Mám za to, že naši demokratičtí partneři chápou, že pouze demokratické Bělorusko pro ně může být spolehlivým spojencem a sousedem, ne zdrojem neustálého ohrožení. Jenže dokud bude Lukašenko u moci, bude sloužit zájmům Putina, nikoli Běloruska. Proto demokratický svět učinil jasnou volbu. Stojí na straně běloruského demokratického hnutí. 

Svobodná média v Bělorusku

Kde teď máte zázemí? Kde žijete?
Žiju ve Vilniusu. Z Běloruska jsem odešla v roce 2020, přestěhovala jsem se do hlavního města Litvy a od té doby zde sídlíme. Našimi politickými centry jsou jak Litva, tak Polsko, protože většina Bělorusů v zahraničí žije v těchto dvou zemích. Navíc jsou našimi nejbližšími sousedy. Chápou, jak je důležité podporovat naše demokratické struktury. Z Vilniusu ale spolupracujeme i s dalšími zeměmi, které za námi vysílají zvláštní vyslance. 

Vysvětlím, proč se ptám. Před rokem jste v Praze spolu s českým ministrem zahraničí otevřeli Kancelář demokratických sil Běloruska. Mohla by se tedy Praha jednou stát sídlem běloruské exilové vlády?
Česko je samostatný příběh. Běloruské demokratické hnutí podporujete už dlouhá léta. Vzpomínám si, jak mi někdo říkal, že poslední dopis, který Václav Havel před svou smrtí napsal, adresoval běloruským politickým vězňům. Vždy nás podporoval a od jeho dob je Česko jedním z našich největších spojenců, takže otevření mise běloruských demokratických sil u vás nebylo náhodné. Teď je vaše země jedním z center naší opozice. Zdejší misi skvěle vede předsedkyně Kryścina Šyjanoková. Šíří povědomí o Bělorusku, sdružuje běloruské umělce a tvůrce a zve do rehabilitačních center běloruské dobrovolníky, kteří bojovali na Ukrajině. V roce 2020 to bylo právě Česko, které poskytlo péči těžce zraněným Bělorusům, kteří potřebovali pomoc. Česko přispívá k našemu boji hodně. Je důležitým partnerem a silným hlasem na mezinárodní scéně. Fandí našim evropským ambicím. Nedávno jsme otevřeli i misi v estonském Tallinnu, další máme v Bruselu. Jsou to taková naše velvyslanectví. České vládě jsem vděčná, že za námi tak pevně stojí. 

Ale neuvažujete o tom, že byste se přestěhovala do Prahy?
Není nutně se pořád stěhovat. Sídlím teď ve Vilniusu. V Česku máme skvělou běloruskou diasporu i politické představitele, takže nemám důvod měnit adresu své kanceláře. Každopádně všeho, co pro nás Česko dělá, si vážím. Mám radost pokaždé, když k vám můžu přijet.

V Praze sídlí také Rádio Svobodná Evropa. Ve Spojených státech aktuálně probíhá bouřlivá debata o jeho finanční podpoře. Před několika dny přišla zpráva, že americký Nejvyšší soud pozastavil snahu Trumpovy vlády zrušit financování Rádia Svobodná Evropa, které mimo jiné vysílá i do Běloruska. Jak závažný by pro Bělorusy byl jeho konec?
V tuto chvíli je nesmírně důležité chránit práci všech běloruských nezávislých médií, včetně Rádia Svobodná Evropa. Zrovna tato stanice je záchranným lanem pro tisíce Bělorusů. Říká pravdu, když ostatní jsou nuceni lhát. Dává naději. Někteří reportéři Svobodné Evropy jsou bohužel za mřížemi, ale hlas svobody zní dál. Je pro nás i symbolem Západu. Doufám, že neskončí. Pokud to neumožní Spojené státy, tak snad Evropská unie zajistí, aby Svobodná Evropa mohla ve své kritické práci pokračovat.

Takže byste podpořila českou iniciativu na záchranu Svobodné Evropy?
Rozhodně. Jsem za tento návrh ministrů Lipavského (nestr., pozn. red), Šikorského a dalších pro záchranu tohoto klíčového média vděčná. Léta a léta vysílá pravdu. Zvlášť teď, kdy se rozhoduje o osudu našeho regionu, je nesmírně důležité přinášet do Běloruska i do celého světa pravdivé zprávy. Pokud by Rádio Svobodná Evropa a další podobná média kvůli nedostatku peněz skončily, ruský a běloruský režim by je okamžitě nahradil svou propagandou. Ta je jedovatá nejen pro Bělorusy, ale i pro obyvatele západních zemí. Proto nemáme právo to dopustit.

Jsou nějaká další média, která Bělorusové můžou sledovat, pokud nechtějí koukat na propagandu v televizi?
Lukašenkův režim pronásleduje nezávislá média. Všechna je zlikvidoval, zablokoval jejich webové stránky, prováděl razie v jejich kancelářích a zavírá lidi za pouhé lajkování příspěvků nebo sdílení článků. Těmto médiím se ale podařilo znovu začít fungovat ze zahraničí a Bělorusové hledají způsoby, jak se dostat k pravdě. Spoléhají na VPN připojení, aplikaci Telegram, a dokonce i na tištěné letáky. Lidé jsou hladoví po faktech, nechtějí propagandu. Běloruská svobodná média jen v Bělorusku denně sleduje kolem tří milionů lidí, skutečně denně. Proto je nezbytné umožnit jim pokračovat v jejich práci.

Nové Bělorusko

Bělorusko opustilo v posledních letech 500 až 600 tisíc lidí, převážně kvůli politickým represím po roce 2020. Až se jednou režim v Bělorusku změní, myslíte si, že se většina z nich vrátí, nebo už ve svých nových domovech zapustili příliš hluboké kořeny?
V současné době víme nejméně o půl milionu lidí, kteří od roku 2020 opustili Bělorusko kvůli represím. Chápu, že ne všichni se vrátí, už vychovávají své děti v jiných zemích, vyřizují si doklady a uzavírají sňatky. Ale z mé zkušenosti se většina Bělorusů chce vrátit domů. A i když zůstanou někde jinde v Evropě, věřte mi, že až nastanou v Bělorusku změny, přijdou na pomoc. Podpoří hlavně ekonomický rozvoj země. Nespočet firem, které po roce 2020 opustily zemi, pomohou Bělorusku v rozkvětu, přinesou nové investice, přispějí k reformám. Je škoda, že odešlo i tolik zkušených odborníků. My, nové, rodící se Bělorusko, budeme tyto lidi potřebovat. Musíme v budoucnu vytvořit podmínky, aby se lidé do země vrátili, aby ji rozvíjeli a přispěli k její nezávislosti.

Můžete být prosím konkrétnější? Jaké podmínky by přiměly lidi vrátit se domů?
Vezměme si například podnikání. Potřebujeme podmínky, které v této oblasti umožní volný rozvoj a omezí zásahy státu do práce podnikatelů a do fungování malých i velkých firem. V současné době v Bělorusku není možné mít prosperující byznys. Je to příliš riskantní. Režim může kdykoli přijít a vaši firmu zestátnit. Stačí aby to pro něj bylo výhodné. Až lidé jednou uvidí, že je v Bělorusku právní stát, že jsou lidé chráněni, že je země bezpečná pro jejich děti, tak se domů vrátí. Věřte mi. Pokud budeme mít perspektivní ekonomické prostředí, přiláká to Bělorusy zpátky domů.

Jaké máte priority v nadcházejících týdnech a měsících? Jak plánujete dál pomáhat nejen uvězněným lidem, ale i obecně boji za svobodu v Bělorusku? Píšete si nějaký seznam úkolů?
Nastal rozhodující okamžik pro Ukrajinu, ale i pro Bělorusko. Existuje několik scénářů. Ten nejhorší je, že mírové rozhovory oslabí západní podporu Ukrajiny. Nebo dají Putinovi naději, že úspěšně rozdělí demokratický svět. Další restart dobrých vztahů s Kremlem si nemůžeme dovolit. To by Putinovi jen dodalo odvahu, prodloužilo válku a ohrozilo demokracii jako takovou. Bojím se další Jalty, která by Evropu rozdělila na jednotlivé sféry vlivu, zavládl by křehký mír a Bělorusko by zůstalo pod ruskou kontrolou. 

Klíčovým bodem na mém seznamu je proto zajistit, aby Bělorusko nezůstalo pod vlivem Kremlu. Jak řekl prezident Zelenskyj, východní hranice Evropy musí být až na rusko-běloruském pomezí. Potřebujeme Bělorusko začlenit do nové evropské architektury. Ostatní nás musí vnímat jako evropskou zemi. Musíme bojovat za evropskou budoucnost, za běloruskou budoucnost. Proto je důležité, abychom Bělorusko udrželi v centru pozornosti a posilovali narativ o demokratickém Bělorusku. Pouze tak může naše země být pro západní svět spolehlivým partnerem. Naše demokracie je v zájmu nejen Běloruska, ale i Evropy. Chci věřit v ten nejlepší scénář, že Západ zůstane pevný, že případná jednání budou vyžadovat stažení ruských vojsk z Ukrajiny, ale i z Běloruska, že se na nás nezapomene, že z naší země Rusové odvezou jaderné zbraně a že se Rusko nebude vměšovat do vnitřních záležitostí Běloruska.

O zbytek se postaráme sami, ale svět nesmí Bělorusko přehlížet. Někdy slýchám, že teď se musíme postarat o Ukrajinu a Běloruskem se budeme zabývat později. Ale později to už může být ztracené. Nebo nás Putin dostane jako cenu útěchy, takže musíme být připraveni. Přijdou výhrůžky a vydírání, protože Lukašenko je Putinova loutka. Bude pokračovat migrační nátlak, hrozba jadernými zbraněmi, rusko-běloruská armádní cvičení. Se stabilitou, mírem a klidem se region může rozloučit. Klíčem k bezpečnosti a trvalému míru v Evropě je jen svobodné Bělorusko.