Lukašenko měl prohlásit, že mu nezáleží na tom, zdali Západ volby uzná, či nikoliv. Co za signál tím podle vás vysílá?
Říká tím, že se nehodlá vzdát moci a bude se snažit využít všech prostředků, aby ve funkci setrval. Již od 9. srpna 2020 ale není legitimní hlavou státu. Vidíme, že země vydávají prohlášení, sledujeme usnesení parlamentů konstatující, že volby za spravedlivé ani svobodné považovat nelze. Některé státy je navíc zveřejnily již před „speciální volební operací“, jak volby nazýváme.

Pokud jde o výzvu k neuznání výsledků hlasování, například Evropský parlament již dopředu členské státy Unie i mezinárodní společenství vybídl, aby je odmítly, v nedávno vydané rezoluci režim odsoudil jako nelegitimní a zločinný. Spojené státy, Velká Británie i Evropská unie Lukašenka v čele země neuznávají, on ale nebudí dojem, že by mu na tom tolik záleželo. Vychází to i ze silného spojenectví se sousedním Ruskem?
Lukašenko nemá pocit, že by měl silnou pozici, jinak by nevyhrožoval blokací internetu nebo nenechal zveřejnit video vytvořené umělou inteligencí, kde Svjatlana Cichanouská jakoby prohlašuje, že odstupuje a vzdává se mandátu. Bojí se budoucnosti. Cítí hrozby nejen zevnitř, ale i zvenčí, a to jak od demokratických sil Běloruska, tak diaspory.

Viděli jsme to i v jedné z chatovacích skupin Bělorusů žijících v Praze, kdy příslušník zřejmě KGB či možná milice začal vyhrožovat jedné osobě, konkrétně mně, s tím, abych svým chováním neohrožovala ostatní. Režim se tedy necítí být schopen vydržet několik dalších let. Rusko pak hraje roli jednoho z rozhodujících faktorů. Je velmi pravděpodobné, že kdyby za Lukašenkem v roce 2020 nestálo, běloruská revoluce by uspěla.

Na rozdíl od posledních voleb úřady neumožnily hlasovat ze zahraničí. V čem měly právě hlasy Bělorusů žijících mimo rodnou zemi pro Lukašenka představovat riziko, že se je rozhodl vyřadit, ačkoli výsledky byly již dopředu jasné?
Jistou roli sehrál fakt, že před pěti lety se ve většině států, kde byly volební okrsky, konal takzvaný exit poll uspořádaný diasporou, neřídila jej politická struktura či kandidáti. Ten pak v podstatě donutil zastupitelský úřad spočítat hlasy. Stejně tomu bylo i v Praze, kde zvítězila Svjatlana Cichanouská.

Lukašenko zde dostal 22 hlasů a bylo by tedy nepravdivé tvrdit, že zcela všichni jsou proti němu, nicméně procento jeho podporovatelů je tak nízké, že můžeme říci, že většina zde žijících Bělorusů se jednoznačně staví na stranu demokracie. V neděli se před běloruskou ambasádou konala menší demonstrace, a to, že nebyla tak početná, nevypovídá o tom, že bychom byli k dění lhostejní, nýbrž o míře represí jak doma, tak za hranicemi.

Známe případy, kdy lidé pobývající v zahraničí končili na seznamech Interpolu a některé státy je skutečně vydaly zpět Bělorusku. Například Vietnam takto vrátil jednoho dobrovolníka, jenž bojoval na Ukrajině. Víme, že v zemích působí příslušníci KGB. V Česku jejich počet tak vysoký není, minimálně se nevyrovná agentům FSB, ale jsou tu.

Diasporu pak vydírají i skrze příbuzné, jež v Bělorusku zůstávají. I proto se při různých demonstracích lidé snaží zakrývat obličej. Mnozí z nich už jsou ale velmi vyčerpaní a takové akce psychicky nezvládají, neboť zprávy z domova je vystavují takzvané retraumatizaci, kdy se dovídáme novinky o stavu politických vězňů, na Ukrajině umírají dobrovolníci, jako například nedávno Maria Zajceva zabitá ruskou armádou, jež přes tři roky pobývala v Česku, a tak dále.

Dalším faktorem je míra represí. V srpnu 2020 nicméně nastal bod zlomu, z něhož neexistuje cesta zpět. Těžko říct, jak dlouho to potrvá, ale máme příklad i v Česku, kde snaha o demokracii nakonec uspěla. Věřím, že Bělorusko zopakuje takový „sametový“ scénář bez krveprolití. Všem Bělorusům bych chtěla vzkázat, že se nenecháme zastrašit.

Jsme-li u scénářů, zvýšením represí a zatýkáním opozice si Lukašenko letos pojistil, že ten z roku 2020 se opakovat nebude. Jaké zprávy z Běloruska ohledně průběhu hlasování máte?
Již jsem zmiňovala výraz „speciální volební operace“. Do ulic vám vyšlou lidi se samopaly, snaží se utajit jména členů volebních komisí nebo zastrašují státní zaměstnance, aby odvolili v předtermínu, protože hlavní fáze falšování hlasů probíhá již před volebním dnem. Zároveň letos chyběli nezávislí pozorovatelé, režim blokoval internet či zveřejnil zmíněné video s Cichanouskou.

V zemi nejsou nezávislá média či neziskové organizace fungující mimo vládní dohled. Za mřížemi jsou navíc stále stovky politických vězňů a vězeňkyň, včetně kandidátů z předchozích voleb. Informace, jež se k nám dostanou, jdou tedy od lidí přímo z Běloruska, od novinářů nebo částečně z toho, co se zveřejní.

Na některých propagandistických videích můžeme také pozorovat poloprázdné volební místnosti, lidé tam už nestojí ve frontách jako před pěti lety, kdy to brali jako demokratickou cestu k dosažení svobody. Vezmeme-li v potaz veškeré okolnosti, těžko tomu lze dát formu volebního procesu, Bělorusové to dnes jako volby neberou.

Jde o frašku a cirkus. I proto, že se na nich podílely silové složky, používáme výraz „speciální volební operace“. Také je třeba doplnit, že se volby konaly opravdu ve velmi časném předtermínu, což u mě ospravedlňuje fakt, že určité státy k učinění příslušných prohlášení ani nečekaly na výsledky.

Ve čtvrtek a v pátek jinak naše kancelář demokratických sil pořádá akci věnovanou cizincům a cizinkám v Bělorusku vězněných z politických důvodů, napočítali jsme jich minimálně 39. Pochází mimo jiné ze Spojených států, Velké Británie, Polska, Lotyšska nebo Estonska. Pro dané země není vůbec přípustné volby uznat.

Spojení „speciální volební operace“ používají opozičníci často, několikrát jste jej rovněž uvedla. Jak byste shrnula společné stanovisko běloruské opozice k Lukašenkově sedmému mandátu?
Troufnu si říci, že skutečné volby ze své podstaty se naposledy konaly v roce 1994. Vše, co následovalo, včetně referend, byla fraška. Tentokrát ale již přesáhla meze, mantinely.

Jana Stuláková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít