Co může znamenat smrt Abdala Fataha Júnise pro situaci v Libyi
V Libyi dál panují nejasnosti kolem smrti velitele povstaleckých jednotek Abdala Fataha Júnise. Povstalecký ministr Alí Tarhúní se nejnověji vyjádřil v tom smyslu, že Júnise zabili rebelové, kteří jej měli dopravit před vyšetřovací komisi. Tam měl vysvětlovat údajné styky své rodiny s Muammarem Kaddáfím. Z Júnisovy vraždy jsou ale také podezřelí Kaddáfího stoupenci, kteří se tak údajně snaží povstalce rozdělit. A samotný Kaddáfího režim ukázal na Al-Káidu, která tím prý chtěla ukázat svůj vliv v regionu. Povstalecké vedení se Al-Káidy bojí, a proto nereagovalo, řekl mluvčí Kaddáfího režimu.
Dvaačtyřicet let byl Júnis jedním z nejbližších spolupracovníků Muammara Kaddáfího, působil jako velitel jeho zvláštních jednotek. Nepodílel se na zjevných represích, byl spíše v pozadí, ale byl to velmi nebezpečný člověk s rozsáhlými styky a obrovským vlivem.
Příčinu názorové změny objasňoval reportér zahraniční redakce Martin Dorazín. Uvedl, že když v Benghází přeběhl k povstalcům, ocitl se na jejich straně jaksi náhodou. Shodou okolností se tam nacházel právě v době, když vypukla 17. února revoluce.
Zřejmě mu nezbylo nic jiného než se přidat, neboť cesta zpět ke Kaddáfímu by asi byla těžká. Je možné, že by tam přišel i o život. V Benghází se uskutečnil minimálně jeden pokus o atentát právě na něj jako druhou nebo třetí nejvlivnější osobu ve státě.
„Byla to z jeho strany z nouze ctnost a dá se říci, že ta nedůvěra, která panovala vůči jeho osobě od počátku byla možná i příčinou jeho tagického odchodu, protože nikdo nevěděl, za koho tento člověk kope,“ dodává Dorazín.
„Smrt Abdala Júnise bude znamenat, že tento zjevně rozpolcený tábor povstalců bude rozpolcený ještě více, což tomu celému hnutí jednoduše nepřidá,“ hodnotí Josefem Krausem z Centra pro bezpečnostní a strategická studia, nakolik tato událost ovlivní vojenský pat v libyjském konfliktu.
Nedůvěra a paranoia
Bude zde panovat mnohem větší nedůvěra a mnohem větší míra paranoie u vyšších představitelů i armádních důstojníků. Abdal Júnis spojoval určitou část některých rebelů, pracoval v poli, vydával rozkazy a lze mu připsat některé vojenské úspěchy.
Proto zde bude určitě chybět. Osobnost, kterou bude nahrazen, nemusí mít zdaleka takovou důvěru některých vzbouřenců. V Libyi tudíž panuje obava, že bude nahrazen někým ze svých vrahů.
„Abdal Fatah Júnis nebyl až tak populární u většiny těch rebelů. Vzhledem k tomu, že je to člověk, který se mnoho let podílel na tom Kaddáfího režimu, najednou během února zničehonic přeběhl a oproti disidentům nebo odpůrcům režimu zde byl jenom krátce. Lidé mu nevěřili,“ ozřejmuje jednu z možných příčin atentátu Josef Kraus.
Kdo je Kahlifa Hifter?
Mezi dvěma hlavními polními veliteli v té rebelující skupině existuje velké napětí. Jedním byl právě zavražděný Fatah Júnis. A tím druhým byl médiím na Západě méně známý Khalifa Hifter. To je člověk, který z Kaddáfího armády dezertoval v roce 1987 poté, co byl zajat čadskou armádou v libyjsko-čadské válce.
„Oba tito muži představovali každý svůj vlastní blok a byli navzájem velkými soupeři. Z toho důvodu bývá také především na arabských zpravodajských serverech Khalifa Hifter označován za pravděpodobného viníka, nebo minimálně objednavatele toho atentátu,“ vysvětluje Kraus.
Je možné, že právě Khalifa Hifter nyní povstane a stane se vedoucí osobností, co se týče bojových operací proti Kaddáfího armádě.
Teorie islámských radikálů
Podle agenury Reutres nicméně vrchního velitele libyjských povstalců zavraždili příslušníci ozbrojených milic, kteří jsou podezřelí z vazeb na náboženské radikály. Údajně špatně nesli skutečnost, že v čele povstalecké armády stanul muž, který coby ministr vnitra ve vládě Muammara Kaddáfího mimo jiné zodpovídal i za potlačování náboženské opozice.
„Co se týče těch islámských radikálů, tak to se právě snaží artikulovat Kaddáfího vláda. Protože Júnis vystupoval jako bojovník proti terorismu, což je na Západě populární,“ hodnotí tuto variantu Josef Kraus.
Evropa už nemá vůli, dostatek sil ani odhodlání v této oblasti zasahovat, proto se prý Norsko dnes naposledy zúčastní operací v Libyi. „Spojené státy mají svých problémů dost - ať už ekonomických, tak případně i vojenských v Afganistánu i Iráku,“ dodává Kraus.
