Jedna ze sedmnácti linek pekingského metra se letos v zimě vydala ještě dál na západ - přes takzvané Voňavé hory do sousední provincie Chej-pej. Právě tam stěhují úřady většinu zastaralých továren z okolí hlavního města. A v opačném směru putují talentované, mladé mozky, které táhnou rozvoj moderních technologií přímo v Pekingu.

„Základem toho, aby projekt fungoval, je perfektní a spolehlivá doprava. Potom je celá tahle vize opravdu reálná," vysvětluje profesor architektury Čang Li.

Přístav Tchien-ťin už teď spojuje s metropolí pět linek vysokorychlostních vlaků. Dojíždět ráno sto padesát kilometrů do práce a večer zase sto padesát kilometrů domů bere už řada Číňanů jako normální. Obě cesty jim dnes dohromady zaberou dvě hodiny.

Pokrok versus půda

„Potřebujeme ale nové mezinárodní letiště. Proto jsme začali se stavbou nového terminálu Ta-sing. Bude mít ještě větší kapacitu než současné mezinárodní letiště v Pekingu," říká Fang Sie-pching z kanceláře hlavního pekingského architekta. Celá tato strategie tak trochu připomíná starou čínskou hru mahjong. I v ní je potřeba udělat si místo a přitom neztratit cestu k cíli. Přitom důvod je vlastně jednoduchý - přelidněný Peking potřebuje dostat nové lidi mimo město, ale tak, aby neztratili práci.

„Jenže tohle se mělo začít dělat už před patnácti dvaceti lety. Předešlo by se tak hlavně všem těm problémům se znečistěným vzduchem a nedostatkem vody," zamýšlí se vysokoškolský asistent a urbanista Čao Ťin-Chua. Lidé na čínském venkově těmhle plánům říkají „č'ing č'ing´č' " - neboli pokrok je nutný, ale nezapomínejme, že půda je tu hlavně proto, aby nás uživila.

David Jakš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít