Děti války: po šesti letech bojů vyrůstá v Sýrii generace, která mír nikdy nezažila
Před přesně šesti lety začaly v Sýrii protesty, které znamenaly začátek dlouhé a krvavé války. Jednou z jejích největších a nejbezbrannějších obětí jsou miliony dětí, které v zemi pořád jsou. Vystavené stresu, bojům a smrti jsou podle humanitárních pracovníků blízko bodu, kdy už škody napáchané na nich válkou nepůjde napravit. I přesto ještě není vše ztraceno.
Marwan nenávidí letadla. Ne způsobem, který by mu bránil nastoupit do nich nebo ho nutil se během celého letu křečovitě držet křesla. Zhruba šestiletý kluk z Aleppa letadla nenávidí zcela jiným, živočišným způsobem, který ho nutí křičet, že mu zabila otce - pořád dokola a čím dál hlasitěji, stojí ve zprávě humanitární organizace Save The Children.
Ptát se syrských dětí na letadla je obecně velice citlivá záležitost. Když se s nimi humanitární pracovníci pokoušeli v uplynulých měsících o létajících strojích mluvit, měli smůlu – jedno nad nimi zrovna letělo. Zvuk, který by v Praze u dítěte vyvolal leda tak obdivný pohled vzhůru, vyděsil syrské děti natolik, že v sezení nešlo pokračovat. Jindy zradil humanitární pracovníky vítr, který zabouchl dveře. Místo jemného nadskočení nastal panický křik.
Válka v Sýrii loni zabila 652 dětí. Další miliony trpí toxickým stresem
Číst článek
Šest let války – milník, který si Sýrie zapsala 15. března – je dost na to, aby si budoucí generace Syřanů nepamatovala z let, kdy se člověku formuje osobnost, nic jiného než válku. Vše ale nemusí být ztraceno.
Marwan je jedním z více než 450 lidí - dětí a dospělých, s nimiž pracovníci Save The Children mluvili přímo uvnitř Sýrie i v oblastech, kde probíhají boje. Strach z náletů je jenom úvodem do zprávy, kterou odsud přinesli a symptomem mnohem větších obav a problémů. Obavy večer usnout ze strachu, že se neprobudí. Agrese. Sexuální násilí. Ubližování si. Ztráty řeči. Alkoholismus. Pokusy o sebevraždu. Vše ve věku povinné školní docházky.
„Mnoho dětí trpí pomočováním a úzkostí. Hodně z nich má problém mluvit a koktají, některé trpí částečnou ztrátou paměti. Potkáváme děti od šesti do patnácti let, které si nedokážou na nic vzpomenout. Jejich psychika se změnila – pořád očekávají útok,“ popisuje humanitární pracovnice Tamara z Idlibu.
„Děti se hodně ptají na smrt, chtějí vědět detaily. Před pěti nebo šesti měsíci spáchalo dvanáctileté dítě sebevraždu. Nikdy jsme nic takového neviděli, ani u starších lidí,“ říká Sharif z jihu Sýrie. „Jeho otce zabila bomba v autě. Pokoušeli se mu vysvětlit, že je teď mučedníkem v ráji a syn si myslel, že když zemře, bude s ním. Oběsil se na šále.“
Podobných příběhů jsou tisíce. Tříletý Saeed dokáže usnout jenom během dne. Poté, co viděl smrt jiného dítěte, se bojí, že nyní si někdo přijde po něj. Jiné děti si naopak přejí jít do nebe, kde bude teplo, jídlo a čas na hraní. Organizace Caritas jen před několika týdny našla v troskách východního Aleppa šestici děti, které žily dva měsíce samotné bez toho, aby věděly, kde je jejich otec nebo matka. Nejstaršímu Mohamedovi bylo dvanáct. Nejmladšímu Jamenovi devět měsíců. Živili se prohledáváním trosek a své nálezy měnili s překupníky za vodu a jídlo. V noci se schovávali před muži, kteří je okrádali. Podle svědectví humanitárních pracovníků to zdaleka nejsou jediné děti, které se válčící zemí protloukají samotné.
Odhaduje se, že v Sýrii je v současnosti téměř 6 milionů dětí, zhruba 3 miliony z nich v těžko dostupných oblastech, kde jsou vystaveny bojům. Dvě třetiny syrských dětí ztratily blízkého člověka, přišly o domov nebo byly zraněny. Každé čtvrté dítě nemá nikoho, s kým by si mohlo o tom, co se děje, promluvit, ani žádné místo, kam by mohlo jít, když se bojí nebo je nešťastné.
Podle zprávy, kterou vydala organizace UNICEF, nazvané „Dopad na úplné dno“ byl rok 2016 nejhorším rokem pro děti v Sýrii. Organizace ví o 652 dětech, které během něj zemřely, často ve škole nebo v její blízkosti.
To, na čem se obě organizace ve svých zprávách shodují, je, že naděje existuje. „Kromě hrůz a utrpení našel výzkum i záblesky naděje. Syrské děti jsou neuvěřitelně odolné,“ říká doktorka Marcia Brophyová ze Save the Children. Podle ní je země po šesti letech války v rozhodujícím bodu, po kterém už může být dopad na vývoj dětí nezvratný. „Navzdory všemu, čím procházejí, mnoho dětí pořád sní o lepší budoucnosti a o tom, že budou lékaři a učitelé a vybudují mírovou a prosperující Sýrii. Vše, co chtějí, je šance,“ říká Brophyová.
Tahle šance má praktické požadavky. Absolutním cílem všech humanitárních pracovníků je ukončení bojů. Pokud se tak stane, jsou zde menší cíle – neútočení na školy, nemocnice a obydlené oblasti, umožnění přístupu pro humanitární pomoc nebo ukončení náborů dětských vojáků.
Brophyová je přesvědčena, že fakt, že děti ještě projevují nějaké emoce a nejsou úplně lhostejné, je dobrá zpráva – válka následující syrskou generaci poznačí. Změnu už pozoruje Fatima, matka sedmileté Bany, která se prostřednictvím Twitteru stala neoficiální mluvčí syrských dětí.
Fatima je spolu se svou rodinou už několik měsíců v Turecku, kde by ráda vedla normální život a dopřála svým dětem to, co v Aleppu neměly – bezpečí, jídlo, vzdělání. Baniny plány jsou ale jiné, větší než plány běžného sedmiletého dítěte. „Teď, když je svobodná, jako kdyby téměř musela pokračovat v tom, co začala během války. Mluví o návratu do Sýrie, o tom, že Sýrie je svobodná a ona se vrátí na svou ulici, do své školy a domu,“ vysvětlovala Fatima nedávno pro deník Financial Times. „Je dítětem války a dítě války ví více než dospělí, stará se o druhé více než dospělí, protože cítí, že něco je ztraceno.“
