Elektronická občanka a Kafka. Estonsko na cestě k digitální státní správě klopýtá
Estonská prezidentka Kersti Kaljulaidová nevěří, že by celková digitalizace státní správy mohla způsobit kolaps a ukončit tak snahy Tallinnu o vytvoření digitálního státu. Vznik elektronické správy považuje za jedinou alternativu v budoucnosti. Bezpečnostní problémy, které se vyskytly v poslední době v Estonsku v oblasti digitalizace, ale ukazují, že s riziky je třeba počítat. Rozepisuje se o tom německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Jak deník píše, Kaljulaidová se myšlenkou, že by se vize digitálního Estonska mohla zhroutit, zastrašit nenechá. „Používání estonské identifikační karty je bezpečné. Experti nás upozornili jen na možnost, že za určitých okolností by její ochranu bylo možné prolomit,“ řekla listu estonská prezidentka. A dodala, že vědecké výpočty ohledně zneužití ID-karty se zakládají čistě na matematických propočtech, a nikoliv na skutečných případech.
V praxi podle političky nikdy k prolomení bezpečnostních šifer nedošlo. „Komunální volby plánované na polovinu října se tedy uskuteční v elektronické podobě,“ informovala prezidentka.
Nefunguje to
Estoncům ale ani přes ujišťování Kaljulaidové není zcela jasné, co se v souvislosti s elektronickými občanskými průkazy odehrávalo v posledních měsících, pokračuje list. Už v červenci se na veřejnost dostaly první zprávy o tom, že identifikační karta nefunguje tak, jak by měla. A teprve před týdnem IT odborníci oficiálně potvrdili, že se problémy skutečně objevily. Od té doby v estonských médiích experti spekulují o tom, co se vlastně stalo, zároveň ale i oni ujišťují, že používání karty je bezpečné.
Situace je pro Estonsko přesto vážná, pokračuje Frankfurter Allgemeine Zeitung. Země se totiž během poledního desetiletí profilovala tak, že zastane vůdčí roli v oblasti digitalizace státní správy v Evropě, a navíc se s pomocí agresivního lobbingu pokoušela přesvědčit jiné státy o výhodách estonských technologií.
A Kaljulaidová se stejné linie drží i po objevení problémů. „Nemáme jinou volbu. Život, hlavně ten hospodářský, nás nutí k používání internetu. Vzdát se elektronické státní správy pro nás není řešení,“ řekla listu estonská prezidentka. A dodala, že v případě, kdy stát digitalizaci nepodpoří, stanou se Estonci otroky takových koncernů, jako je například americká společnost Google.
Výhody a rizika
Digitální občanský průkaz už teď zásadně ovlivňuje životy Estonců. Na kartu sice nelze ukládat peníze nebo ji propojit s bankovním účtem, je ale nezbytná k provedení většiny peněžních transakcí. S pomocí karty lze také online založit firmu a lze ji využít i jako náhradu za slevové karty v obchodech.
Vlastnit digitální identifikační kartu je pro Estonce nutné také k pohybu v rámci Evropské unie a k převádění větších finančních obnosů. Ke kartě se používá čtečka, kterou si téměř všichni Estonci s pomocí USB zařízení připojili ke svým počítačům. Průměrný obyvatel Estonska tak kartu použije několikrát za den, čteme v listu Frankfurter Allgemeine Zeitung.
O rizicích spojených s používáním karty se však v zemi moc nemluví. Jak autor článku podotýká, digitalizace státní správy v Estonsku je jedním z nejcennějších prostředků, jak stát zviditelnit v zahraničí a představit ho jako moderní zemi. Estonci ale prý dělají chybu, když si svou zemi představují stejně jako zbytek světa. Digitalizace totiž měla v Estonsku, na rozdíl od jiných evropských zemí, zcela odlišnou startovací pozici, tvrdí německý deník.
Obyvatelé země více než čtvrt století žijí v homogenních podmínkách, kdy na poli počítačové gramotnosti měli všichni více méně podobné možnosti. Stejná situace panuje také v hospodářské oblasti. V Estonsku sotva existují skupiny obyvatel - a to jak podle věku, tak podle regionů, které by co do počítačové gramotnosti a technické vybavenosti byly zvýhodněné proti ostatním, píše Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Estonsko vs. Německo
Myšlenka digitálního státu tak vznikla pro relativně homogenně uspořádané obyvatelstvo. Proto je složité, aby estonskou cestu digitalizace převzaly i státy, které jsou demograficky tolik odlišné. V této souvislosti autor článku ukazuje například na Německo, Francii nebo Velkou Británii.
K tomu všemu se prý v Estonsku setkáváme s problematickou kulturou, ve které se prolínají digitalizace státu a osobními záležitosti lidí. Jinými slovy je Estonsko zemí s nízkou mírou mlčenlivosti. Lékaři si povídají historky z ordinací a čile je posílají dále, lidé vyhazují dokumenty s osobními údaji do popelnic a ten, kdo má vlivné známé, je využívá ke slídění, popisuje komentář situaci v Estonsku.
Dělníci, sekretářky, řidiči. Digitalizace a robotizace připraví o práci 400 000 lidí do roku 2030
Číst článek
Prezidentka Kaljulaidová si podle něj navíc hrozící nebezpečí neuvědomuje. Dokazuje to prý její výrok o případném hackerském útoku ze strany Ruska. „To nejhorší, co ohrožuje digitální stát, není kybernetický útok způsobený slabinami v systému, ale klesající důvěra obyvatel v digitální společnost,“ prohlásila estonská prezidentka.
Etická úmluva
Digitální, ani soukromý svět v Estonsku ještě nedospěly k etické úmluvě, jak společně vycházet. Důsledek tak radikální digitalizace je odosobnění, píše autor komentáře a přirovnává situaci ke kafkovskému světu. Státní správa se tak ukrývá za zdmi a občan se k ní dostane jen prostřednictvím internetových portálů.
V Estonsku dnes existuje málo míst s pevně stanovenými úředními hodinami, stejně tak se prý skoro nedá dovolat na servisní linky, které jsou obsluhované jen poskrovnu. Ten, kdo obdrží zprávu o špatně vyplněném daňovém přiznání, potřebuje tolik času, jako ho potřeboval Josef K. v Kafkově Procesu, aby se doslova prodral ke správné instanci.
„Nemáme jinou volbu,“ opakuje prezidentka Kaljulaidová. Politička má pravdu v tom, že společnost se musí přizpůsobit obecnému vývoji. V tomhle ohledu je ale podle německého deníku bezpečnostní riziko pro Estonsko existenční záležitostí. Nese s sebou totiž možnost, že po případném nezdaru digitalizace upadne v zapomnění i pověst Estonska v zahraničí. Stejně jako by se zřítila Eiffelova věž v Paříži, kdyby někdo ukradl jednu z jejích nohou, uzavírá komentář v německém listu Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus.
