EU se možná odhodlá ke změnám v Lisabonské smlouvě
Evropská sedmadvacítka možná bude muset sáhnout ke změně unijní Lisabonské smlouvy. Ta přitom platí ani ne rok. Řecká dluhová krize a snahy o přitvrzení pravidel rozpočtové disciplíny ale ukázaly, že není zdaleka dokonalá. O možném doplnění Lisabonské smlouvy mají na summitu v Bruselu mluvit premiéři a prezidenti členských zemí Unie. Velké nadšení pro zásahy do této smlouvy ale v EU nepanuje.
Otevřít Pandořinu skříňku zvanou Lisabonská smlouva by chtěli Francie a Německo. Nicolas Sarkozy a Angela Merkelová se na tom shodli na nedávné schůzce v Deauville. Změnu by si žádalo vytvoření stálého záchranného mechanismu pro země eurozóny, které by se stejně jako Řecko dostaly do dluhové krize.
Také některé sankce za příliš rozmařilé rozpočty by si vyžádaly změnu smlouvy. Takové rozhodnutí ale Evropská unie nechá podle velvyslankyně při EU Mileny Vicenové na svých nejvyšších představitelích.
„Je opravdu na hlavách států, aby tuhle možnost zvážily, aby se zamyslely nad tím, je-li opravdu nezbytné Lisabonskou smlouvu otevírat,“ řekla Milena Vicenová.
Už teď existuje záchranný mechanismus, který si vytvořily státy eurozóny spolu s Mezinárodním měnovým fondem a do něj poskytly záruky ve výši 750 miliard eur. Tento záchranný balíček uklidnil finanční trhy, takže nedošlo k nějakému útoku spekulantů na euro, čehož se všichni obávali.
Záchranný balík je plánovaný jen do roku 2013, ale samozřejmě i po tomto roce může přijít krize a neví se, co bude pak. Proto se Německo s Francií shodlo na tom, že by se mělo vytvořit něco jako evropský měnový fond, tedy nějaký stálý záchranný mechanismus.
Aby mohl vzniknout, k tomu je právě potřeba změnit Lisabonskou smlouvu. V Bruselu se bude diskutovat, zda to má cenu, nebo ne.„Německá kancléřka Angela Merkelová vysvětlila, že požadavkem Německa je jasně zakotvit tzv. evropský krizový mechanismus. Už když vznikal, tak Německo tvrdilo, že musí mít oporu v právním systému. Nyní má požadavek, aby byl mechanismus zakotven přímo v Lisabonské smlouvě," připomněla Vicenová
Skandinávské země nesouhlasí
Francie a Německo jsou tedy zcela jistě pro, ale je hodně zemí, které jsou zásadně proti. Například skandinávské země, které naštvalo to, že se tradičně domlouvají dva velcí hráči bez těch menších. Už je totiž tradicí, že co si domluví Francie s Německem, to potom „vnutí“ zbytku unie.
„Kromě Francie a Německa se nikdo vyloženě za tento návrh nepostavil. Toto jednání ale bude probíhat jen na úrovni hlav států. Zatím všechna jednání dosud byla neoficiální, šlo o takové první debaty, které byly velmi opatrné," vysvětlila velvyslankyně při EU.
Milena Vicenová mluvila o možných změnách v Lisabonské smlouvě v Ranním Interview Radiožurnálu
Státy se teď bojí, že by musely vyhlašovat referenda o změně Lisabonské smlouvy. Mají s tím své zkušenosti a nepřejí si opakovat podobná martyria. Některé země považují otevírání tématu Lisabonské smlouvy za velmi nebezpečné.
Na tomto summitu se zřejmě nerozhodne o tom, zda se smlouva změní. Státy by ale mohly pověřit stálého předsedu rady Hermana van Rompuye, aby bilaterálně jednal s jednotlivými zeměmi a hledal nějaký kompromis.
Evropa má s přijímáním smlouvy trpké zkušenosti. Kromě Irska se o průtahy s její ratifikací zasloužilo i Česko. Petr Nečas už řekl, že pokud k něčemu takovému dojde, bude chtít otázku předložit v referendu.
Vicenová: Problémy mohou nastat všude
„Obavy z toho, že se bude znovu otevírat Lisabonská smlouva panují ve všech členských zemích. Problémy mohou nastat kdekoliv. Proto panuje taková opatrnost,“ pokračovala Vicenová.
O změně smlouvy se uvažuje také kvůli stanovení přísnějších sankcí za porušování pravidel Paktu stability a růstu Unie tedy nízkých rozpočtových schodků a nízkých veřejných dluhů.
„Země, které nebudou plnit pravidla Paktu stability a růstu, mají nejdříve dostat varování, potom by přišlo jasné doporučení a potom by země byly nucené složit určitou částku, která by nejdříve byla úročená, potom neúročená a nakonec by následovala pokuta,“ popsala sankce velvyslankyně při EU.
Opatření se podle jejích slov mají nejprve týkat zemí eurozóny. Země mimo ni přijdou na řadu až v další fázi.
