Fulbrightovo stipendium v praxi. ‚Těžko si dokážu představit, že bych dělal ještě něco jiného,‘ říká vědec
Vzdal se funkce předsedy sněmovního klubu hnutí STAN, mandát poslance ale chce vykonávat i během pobytu v zámoří. Jan Farský odlétá na osm měsíců do Spojených států, kde bude na Oregonské státní univerzitě realizovat svůj vědecký projekt podpořený Fulbrightovou komisí. Na zásadní hlasování se chce vracet do Česka. Martin Jirušek ale upozorňuje, že prestižní stipendium obsahuje limit na dobu, kterou může jeho držitel strávit mimo USA.
Martin Jirušek je na východním pobřeží v hlavním městě na Univerzitě George Washingtona na stipendium Fullbrightovy komise a v seznamu českých grantů na tento rok je přímo pod Janem Farským.
Těžko si dokážu představit, že bych kromě projektu dělal něco jiného, říká držitel Fulbrightova stipendia o Farského plánu létat do Česka. Více si poslechněte v reportáži zpravodaje Českého rozhlasu v USA Jana Kaliby
„Pro každého bez výjimky je Fullbrightovo stipendium velkým kariérním mezníkem, protože se dostane na prestižní univerzitu, na prestižní pracoviště a k informačním zdrojům, ke kterým by se normálně nedostal,“ říká pro Radiožurnál vyslanec brněnské Masarykovy univerzity, který ve Washingtonu pracuje na projektu v oblasti energetiky v mezinárodních vztazích.
„Když se člověk podívá na historii Fullbrightova stipendia – je to celosvětový program – kdo všechno na to stipendium vyjel, kdo tam působil, tak je to velice prestižní stipendium. Takže určitě kdo stipendium dostane, to není, že by ho dostal jenom tak náhodou, ale je to určitě tvrdě odpracovaná práce.“
Pochybuje o tom, že by se paralelně dokázal naplno věnovat i další činnosti.
„V mém případě si to těžko dokážu představit, protože se skutečně musím věnovat výzkumnému projektu. Samozřejmě to může být v rámci projektů různé, ale práce na projektu je tady dost náročná na to, aby to člověka zaměstnávalo. Konkrétně v mém případě to znamená, že jdu do kanceláře, pracuju, píšu texty, mám domluvené nějaké schůzky v rámci výzkumu, scházím se s lidmi, dělám s nimi rozhovory. Potom to nějakým způsobem zpracovávám, chodím do archivu, do knihoven, kde si hledám další dokumenty, které potom nějakým způsobem zpracovávám, sepisuji,“ vypočítává.
Limitovaný pobyt mimo USA
Od začátku svého desetiměsíčního Fulbrightova programu se Martin Jirušek domů do Česka nevracel. Zvažuje to na jaře z rodinných důvodů.
Pokud bych se vzdal mandátu, potěšil bych voliče ostatních stran, ale určitě ne vlastní, říká Farský
Číst článek
Z Washingtonu je to – s jedním přestupem do Prahy nebo přímým letem do Vídně či Mnichova – sice mnohem blíž a jednodušší než z Oregonu, odkud slíbil na klíčová hlasování létat Jan Farský, ale kromě pandemie nepřejí takovým cestám ani podmínky Fulbrightova stipendia.
„Obecně to asi představitelné je. Otázkou je, jak často by takovou cestu musel realizovat. A v současné době, v situaci, kdy je tady pandemie, je samozřejmě otázkou, jak by to všechno šlo logisticky skloubit,“ podotýká Jirušek.
„Prakticky to vidím, že by to mohlo být poměrně dost náročné. Nevím, jak v ostatních programech, ale třeba v mém případě je limit, jak dlouhou dobu může člověk během toho stipendia strávit mimo Spojené státy. To stipendium je nastaveno tak, že by ho člověk měl strávit právě na univerzitě ve Spojených státech a je limitováno, jak dlouho může být mimo Spojené státy. V mém případě je to 20 dní za celý desetiměsíční pobyt,“ vysvětluje kolega Jana Farského ze skupiny držitelů Fulbrightova stipendia v tomto akademickém roce.
