Strana má uvnitř nepochybně spoustu problematických lidí a pravidelně to vychází najevo. Nutno říct, že se s nimi většinou strana vypořádá a zbaví se jich. V tomto ohledu je možné přirovnání k Švédským demokratům, kteří jsou ve Švédsku v podobné situaci.

K tomu, aby tyto dvě strany složily vládu, budou potřebovat ještě někoho třetího, do většiny jim chybí okolo šesti nebo sedmi hlasů. Koaličních variant je více a nejspíš se je podaří najít a vládu sestavit.

Chystané změny

Obě dvě vítězné strany avizovaly ekonomické reformy. Kok i PS slibovaly šetření, reformu financí, omezení sociálních dávek a dost možná i daní. Pravděpodobně se tak i stane, je to věc, díky které uspěly ve volbách a na problematice se shodnou.

V čem strany nenašly společnou řeč, je otázka migrace. Kokoomus chce podporovat pracovní migraci, nechat přijet např. zdravotní sestry, které v systému chybí. PS se kloní k tomu vychovat je přímo ve Finsku a udržovat Finsko bez dalších přistěhovalců.

Rozdělené jsou také na postoji vůči EU. Kokoomus je dost proevropský, zatímco Běžní Finové mají v dlouhodobém programu dokonce vystoupení Finska z EU.

To reálně nenastane, předsedkyně Riika Purra sama v debatách říkala, že to není na pořadu dne a je to jen dlouhodobý cíl. Běžní Finové však nejsou proruští ani promíroví. Vstup do NATO je jistý, a to včetně další podpory Ukrajině. Obojí má ve Finsku silnou nadstranickou i občanskou podporu.

Vstup země do NATO navíc už potvrdil i Jens Stoltenberg, který určil, že Finsko se stane oficiálním členem organizace 4. dubna. To bude pro novou vládu znamenat množství různých rozhodnutí, například v oblasti umístění jaderných zbraní nebo způsobu začlenění Finska do aliance. 

Důkazem budiž výsledky proruské Moc patří lidu (VKK). Ta dostala 0,3 %, což činí jenom 8500 fyzických hlasů.

Zajímavý je postoj obou stran k zeleným tématům. U spousty podobných stran, jak klasické pravice, tak antisystémových, je vidět skepse ke klimatickým změnám a krokům v tomto ohledu. Minimálně PS kritizuje radikální Zelené za odhlasování dekarbonizace do 2035.

V principu ale strana není proti, za což zčásti mohou i již investované peníze, a Kok už vůbec ne. Kokoomus to vidí jako příležitost vybudovat úspěšný finský průmysl, jakousi Nokii 2.0, která bude zelené technologie vyvážet do světa.

Vyjednávání asi chvilku potrvá, ale pravděpodobně nebude dramatické ani zdlouhavé.

Nastupující opozice

Na opoziční straně končí skupina vládních stran. Dvě menší, Zelení (Vihr) a Levá aliance (Vas) mohou být trochu naštvané na Sociální demokracii (SdP) premiérky Marinové.

SdP jim totiž trochu vykradla hlasy a oni jsou na tom teď hůř, než byli před čtyřmi lety. Obě předsedkyně dávaly nespokojenost najevo, i když mluvily o úspěších, které se jim podařilo během vlády prosadit.

Obě strany nejspíš budou v opozici, protože nejsou úplně kompatibilní s pravicovou vládou. Levá aliance bude navíc hledat nového lídra, protože velmi schopná předsedkyně Li Anderssonová chce v pozici předsedkyně do příštích voleb skončit. Schopnou političku bude ale těžké nahradit.

Nejvíce rozpolcení jsou Centristé (Keskusta), strana, která se neustále propadá, ale stále může být ve vládě. V letech 2015–2019 byla nejsilnější stranou s premiérem. V roce 2019 se propadli o 7,5 procentního bodu, stále ale byli ve vládě, v roce 2023 dále klesli o 2,5 procentního bodu.

Centristé se jevili jako nejpravděpodobnější strana, která by se mohla stát partnerem Národní koalice, zdá se ale, že této možnosti nevyužijí. Důvodem tohoto rozhodnutí by mohly být právě propadající se preference této strany po dobu jejího působení ve vládě. 

Sociální demokracie a Marinová

Sanna Marinová, končící premiérka, všude mluvila o úspěchu – její strana sociální demokracie i po čtyřech letech vlády posílila. To je pravda, ale jenom mírně, a spíš díky hlasům získaným s pomocí „taktického hlasování“.

Voliči radši hodili hlas SdP, aby sociální demokracie byla nejsilnější a mohla sestavovat vládu, než aby to byl Kokoomus nebo Běžní Finové. Je tedy otázka, nakolik je to úspěch samotné SdP, každopádně ta pravděpodobně ve vládě nebude, pokud se nestane něco mimořádného.

Je ale možné, že nechuť centristů stát se součástí vlády může vést k tomu, že bude vítězná strana donucena uzavřít velkou koalici se sociální demokracií. To by ale mohlo představovat problém pro přijímání plánované reformy financí a zeštíhlování státu. 

Objevily se také spekulace, že Sanna Marinová nebude chtít být v opozici, ale místo toho si bude hledat místo někde v zahraniční politice, kde jí je dobře a kde je populární snad ještě víc než doma.

Za rok se uvolní několik vysoce postavených míst v Evropské unii. A podle finského deníku Helsingin Sanomat nejenom že vzniknou příležitosti pro obsazení uvolněných pozic, ale Marinová je sympatická, populární a relativně zkušená politička a na místě šéfky evropské diplomacie nebo evropských summitů by mohla zazářit.