'Gramatiku neřešíme.' Čeština zůstala v srbském Banátu v podobě, jakou ji krajané přinesli před 200 lety
Krajané v srbském Banátu sice ještě mluví česky, jejich děti ale mají s jazykem předků stále větší problémy. V Srbsku v současnosti žijí asi dva tisíce Čechů, kteří tam přišli v 19. století. Český jazyk se v obcích u Dunaje vyučuje i ve státní škole. Jak zjistil Radiožurnál, pomáhají s tím učitelé, které tam vysílá Česká republika na podporu národního kulturního dědictví.
Ze srbské školy v městě Bela Crkva poblíž hranic s Rumunskem se ozývá česká písnička. Právě zpěv totiž patří v hodinách češtiny k nejoblíbenějším. Celkem osmnáct dětí ve věku od šesti do deseti let se tak vždy snaží svého učitele, Mariana Strnada přesvědčit, aby přidal další a další skladby, v hodině se však musí hlavně číst, a také probrat novou slovní zásobu.
Marian Strnad, absolvent bělehradské univerzity, kde studoval češtinu pro cizince, mluví se svými žáky v obou jazycích. Srbština je totiž jejich rodnou řečí, přesto jejich rodiče, čeští krajané si i nadále přejí, aby se jim jazyk jejich předků úplně neodcizil. Proto se dohodli s místními zastupiteli a ředitel Zoran Šarbanovič jim vyšel ochotně vstříc.
„Český jazyk vyučuji od 1. do 4. třídy, malá skupinka dětí krajanů je i v 5. třídě. Věřím ale, že budou pokračovat i na druhém stupni. Důležité pro výuku češtiny je čtení, přestože ve zdejší knihovně máme jen jediného českého autora, a to Karla Čapka. Snažím se ale na internetu najít aspoň nějaké úryvky z nejznámějších děl,“ říká Marian Strnad.
Po čtení přichází na řadu nová látka, dnes je na řadě jídelníček.
Všichni mají před sebou obrázkovou knížku, kde jsou jednotlivé potraviny a druhy jídla napsány vždy v srbštině a češtině. Marian Strnad učí český jazyk jen na částečný úvazek, proto sem Česká republika každý rok vysílá i kvalifikované kantory. A nejdéle, celé čtyři roky tu působila Ilona Kirchnerová.
„Čeští krajané sem přišli před 200 lety a od té doby prakticky ztratili kontakt s prostředím v České republice. To znamená, že jak se český jazyk vyvíjí jako živý organismus, tak tady se zakonzervoval v podobě, ve které ho přinesli předci.“
I proto, jak dodává Marian Strnad, neučí žáky žádné skloňování, časování, ani pravopis.
„Já se snažím, aby děti věděly jenom jak se co řekne. A když řeknou větu, která je celá v češtině, tak je to super. Gramatiku neřešíme.“
