Symbolika obří prázdnoty. Vodopády na místě newyorských dvojčat jsou památníkem 11. září 2001
V sobotu je to přesně 20 let od teroristických útoků na Spojené státy. Islamističtí radikálové 11. září 2001 unesli čtyři dopravní letadla. Těmi zbořili dva mrakodrapy Světového obchodního centra v New Yorku, část budovy ministerstva obrany u Washingtonu a čtvrté po vzpouře cestujících havarovalo ve venkovské Pensylvánii.
Na místě dvou původních věží Světového obchodního centra vznikly dva největší uměle vytvořené vodopády v Severní Americe. Vítězný architekt Michael Arad navrhl na půdorysu zřícených budov dvě nádrže 50 krát 50 metrů, kde padá voda do desetimetrové hloubky a potom ještě do menšího otvoru kamsi do nenávratna, kam už oko nedohlédne.
11. září 2001 připomínají památníky a muzeum. Více si poslechněte v dalším díle seriálu Radiožurnálu k 20. výročí útoku od zpravodaje Českého rozhlasu v USA Jana Kaliby
Má to symbolizovat jasně zhmotněnou a viditelnou obří prázdnotu, která zůstala nejenom po věžích samotných, ale po třech tisících obětí teroristického útoků na Ameriku 11. září 2001. Lidé tu na bronzových panelech čtou jména jednotlivých zemřelých. Občas vidím položenou květinu, někteří k tomu přistupují jako k turistické atrakci, u které se s rozjařeným výrazem fotografují.
Každopádně na tom obrovském vydlážděném prostranství je neustále plno. Teď během pandemie především domácích amerických návštěvníků.
Prezident Joe Biden v sobotu zamíří na všechna tato místa, kde se chystají pietní připomínky. Největší v New Yorku, tam zahynulo nejvíc ze skoro tří tisíc obětí. Jejich jména budou číst pozůstalí na místě tragédie, kde přesně před deseti lety vznikly muzeum a památník 11. září.
„Je to slavnostní, pochmurné místo, které ve mně vyvolává hodně vzpomínek na 11. září. Výročí si připomínáme speciálním programem i na lokální škole u nás v Mississippi. Ale tohle je neobyčejné místo k návštěvě. Jednak pro jeho význam a muzeum i ty památníky jsou krásně ztvárněné,“ říkají mi při pohledu na vodu padající po masivních černých stěnách do hlubiny Jimmy z Mississippi, který přijel navštívit syna, a Rosa, Američanka, která také přijela za příbuznými.
„Tak jako ostatní jsem sem přišla, abych to místo poznala a abych zavzpomínala na všechny, kdo tu bohužel zahynuli. A taky na ty statečné lidi, kteří zemřeli, když se snažili zachraňovat ostatní,“ říká Rosa.
Ovšem někteří se místu záměrně vyhýbají. Nebo sem chodí naprosto výjimečně, i když bydlí nedaleko, tak jako Tiernach Cassidy. Newyorský hasič, který při zásahu jedenáctého září jako jediný ze svého týmu přežil. A tak pro něj má toto místo nejen obecný, ale velmi osobní význam.
„Když přijede třeba manželčina rodina nebo kamarádi, kteří chtějí to místo vidět, tak řeknu ‚jasně‘ a jedu s nimi. Ale radši o tom vyprávím u sebe doma, tam se cítím líp. Na místě tragédie se mi to všechno vrací zpátky a až příliš to ožívá. Dívám se do těch nádrží, což je půdorys původních věží. V muzeu jsem nikdy nebyl, to není pro mě, dívat se znovu na kusy věží a číst ty příběhy. Lidi to místo chtějí vidět, ale pro mě je to hřbitov. Těla některých obětí jsme nenašli,“ popisuje hasič Cassidy.
„Myslím, že bylo nesmírně důležité, že na všech místech útoku z 11. září vznikly památníky, které tu událost popisují. Jak v Pentagonu u Washingtonu, tak v Shanksville v Pensylvánii, tak tady v New Yorku, kde bylo nejvíc obětí. Jde o místa, kde se mohou sházet a společně si to připomínat nejen Američani, ale i cizinci. Odehrálo se to sice ve Spojených státech, ale byl to útok na celosvětovou komunitu. Před pandemií byla třetina našich návštěvníků ze zahraničí. A můžu vám říct, že jejich vzpomínky na tu událost jsou stejně silné a dramatické jako u Američanů,“ říká Clifford Chanin, viceprezident památníku 11. září.
