Studentce žurnalistiky Solidad koluje v žilách česko-slovenská krev. Na hodiny češtiny chodí spolu se svojí tetou a strýčkem, kteří se narodili československým přistěhovalcům.

Česky sice zatím nerozumí, ale zpívá v krajanském sboru a její přednes státní hymny zní hodně autenticky. Jenom pasáž o šumících borech a květech skvících se zjara, je zatím nepřekonatelnou překážkou. Čeština je podle Solidad pekelně těžká a nebýt tlaku příbuzných, už dávno by studium vzdala. "Už jen ta struktura češtiny, akuzativ, dativ, skoro všechny věci jsou jiné, než ve španělštině. Ty příšerné slovesné tvary, časování, prostě hrůza."

Mladí Argentinci hledají útočiště hlavně v zadní části učebny a zatím spíše jen naslouchají, než aby se aktivně zapojovali do výuky. To paní Adéla Hložková srší aktivitou a prokládá svoje věty zajímavými výrazy. "Já jsem dcera Moraváků a já říkám vajíčko, čapka, ačaran a hulí. Moc věcí musí člověk opravovat neustále, těžké ale zajímavé, ale člověk to bere legračně."

Veselá kopa je i pan Matoušek, který má o smyslu svého studijního úsilí jasno. "Rád bych více mluvil abych mohl se lepší vyřečit."

Paní Mařenka Hloušková alias Mayenka Lousek, mluví česky, jako když bičem mrská, a tak i sama pomáhá například argentinským operním pěvcům dostat se češtině na kobylku. "Co nejhorší je ten při, příde. To jsme se učili ještě pět minut před koncertem. To "ř" Dvořákovi je to nejtěžší pro Argentíny."

Mladý Argentinec Leandro chodí na kurs naší mateřštiny už od loňského listopadu a svou snahu o zdolání hradeb češtiny letos podpořil dvouměsíčním pobytem v Praze. Na hodinách patří k nejaktivnějším, a tak není divu, že už je schopen dát dohromady kloudnou větu. "V neděli jsme vezli babičku na venkov."

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít