Většina imámů vyslaných organizací Ditib ze školících středisek v Turecku neumí německý jazyk a jsou tak odstřiženi od reálného života v Německu. To se nelíbí převážně třetí a čtvrté generaci muslimských usedlíků, kteří si s imámy nerozumí. Dalším důvodem nespokojenosti je pošramocená pověst tureckých imámů. Podle náměstka ministra vnitra Markuse Kerbera, který se zúčastnil čtvrtečního otevření školicího střediska, bude dlouho trvat, než si Ditib dokáže napravit pošramocenou reputaci.

Náboženství vs. diplomacie

Hlavním problémem je, že ten spolek je financovaný čistě z peněz tureckého státu. Německé příspěvky dokonce dobrovolně odmítá, a tím pádem roste podezření, že slouží politickým zájmům Ankary. Podle tajných služeb se někteří imámové z organizace Ditib zapojili do špionážních operací. V Německu vyzvídali o lidech obviněných z přípravy nevydařeného tureckého puče. Vedle toho měli i kontakty na radikální scéně a ve svých kázáních schvalovali turecký vpád na sever Sýrie.

Ministerský náměstek Kerber přiznává, že organizaci se v poslední době daří odpoutat od tureckého vlivu, musí se však podle něj rozhodnout, jestli se považuje za náboženské sdružení, anebo zahraniční organizaci. 

Německé úřady jsou vůči novému školicímu středisku Ditibu skeptické a teprve čekají na první výsledky. Podle životopisů se totiž většina z dvaadvaceti zapsaných studentů učila islám na tureckých státních univerzitách. Podle deníku Süddeutsche Zeitung je proto na místě očekávání, že Ditib bude nadále razit čistě turecký vztah k víře.

Turecké školy

Turecká vláda se zároveň snaží prosadit projekt zbudování sítě vlastních státních škol. Německo má po světě 140 škol, kam chodí děti diplomatů a ti z dobře zajištěných rodin. V Turecku fungují tři taková zařízení a Ankara chce na oplátku stejný počet svých škol vybudovat zase v Německu, popisuje Jabůrek. List Süddeutsche Zeitung zjistil od spolkového ministerstva zahraničí, že se o takové možnosti opravdu jedná. Turecko plánuje otevření ústavů v Berlíně, Kolíně nad Rýnem a Frankfurtu nad Mohanem.

Učitelé mají kromě turečtiny přednášet třeba i regionální historii nebo zeměpis. Jenže zrovna v případě Ankary nastávají obavy, jestli nepůjde o další nástroj, jak ovlivňovat tureckou menšinu. Podle liberálního poslance Petera Heidta musí vláda zajistit, že nebude na školách probíhat velebení tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Ministr zahraničí Heiko Maas prosazuje nezávislý dohled nad vyučujícími, aby se ve škole neučilo v rozporu s evropskými hodnotami.

Václav Jabůrek, Lubica Bergmanová, onz Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít