Jestli má Írán atomovku, ví jen Alláh. Nastala by renesance jaderných zbraní, upozorňuje expert

Teherán 7. února 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Celou sérii ATOM o jaderných zbraních najdete zde.

Celý díl bude o Íránu, musím se tedy zeptat na tajemství všech tajemství. Má už Írán jadernou zbraň?
Domnívám se – když to zlehčím – že to ví jenom Alláh. To bylo samozřejmě zlehčení v kontextu Středního východu. Moje odpověď ale bude stručná – nemá. 

Jste si jistý? 
Jsem si takřka jistý. 

A co kdyby to jenom nechtěli oznámit? 
Myslím, že by to ani neoznamovali. Učinili by jaderný test, takže by se to celý svět velmi rychle dozvěděl. Takovéto věci se veskrze neoznamují. Vzpomeňte na USA, SSSR a všechny ostatní jaderné velmoci. 

O tom jsme už mluvili, prostě se to stane. 
Přesně tak. Prostě se to stane a my se to dozvíme nikoli z íránského tisku, ale právě ze seismografu, do slova a do písmene. 

Zákaz jaderných zbraní

Zeptám se jinak. Írán má uranové doly, výzkumný reaktor, zařízení na zpracování uranu. Proč tedy ještě nemá jadernou zbraň? 
Máte pravdu, má i centrifugy, tedy odstředivky… Má vlastně všechno, co je pro výrobu jaderné zbraně potřeba. Otázka je relativně jednoduchá, odpověď už je komplikovanější. Z mého úhlu pohledu to jsou tři důvody.

První, řekněme technický nebo technologický – musíte mít určité předpoklady pro to, abyste jaderný test provedl. Musíte mít dostatek štěpného materiálu a tak dále. Tam se ale domnívám, že už Írán velmi pokročil. Mimo jiné i ty každý rok propírané centrifugy, to je věc, na které je vidět, že Írán jednoznačně pokročil. Máme nejenom indicie, ale i důkazy, že Írán obohacuje uran o izotop 235 až nad 80 procent. Dokonce se už blíží ke kritickým 90 procentům. To je to „zlomové“, protože uran obohacený zhruba na 90 procent už slouží výhradně k výrobě jaderné zbraně. Takže se domnívám, že Írán v tomto pokročil a technologický stav je z jeho úhlu pohledu velmi dobrý. 

Učinit jaderný test ale není všechno. To je jenom začátek. Potřebujete mít možnost, jak případnou jadernou zbraň zminiaturizovat a jak ji dopravit na cíl. K tomu musíte mít nosič, což Írán má, k tomu se určitě dostaneme. Jadernou bombu ale musíte zminiaturizovat do podoby jaderné hlavice, abyste ji mohli osadit na raketu. A to bude ještě trvat, protože tuto technologii Írán rozhodně nemá. Jak jsme zmínili na začátku, neučinil ani jaderný test, to znamená, že nemohl pokročit ani v dalších fázích. Tím to chci zjednodušit – kdybychom byli v budoucnu svědky íránského jaderného testu, tak to ještě neznamená, že Írán zařadil jadernou zbraň do své výzbroje. Bude to trvat ještě několik let, než by byl schopen ji fakticky použít.

To je první důvod. Jaké jsou ty další? 
Druhým důvodem je náboženství. Tím narážím na ajatolláha Chomejního, vůdce islámské revoluce v Íránu, který konstatoval, že jaderné zbraně jsou muslimskou etikou a právní vědou zakázány. A konečně jeho nástupce, současný vládce… Pořád se bavíme v intencích ajatolláha Chomejního, ale ten vládl deset let, zatímco jeho nástupce, ajatolláh Chameneí, vládne od roku 1989. Vládne tedy skoro stejně dlouho, jako vládl šáh Rezá Pahlaví, který byl svržen islámskou revolucí. Když udělám jenom krátký exkurs – kdosi se mě ptal, jak je možné, že ještě v 70. letech v Íránu vládl jakýsi šáh. Lidé ale občas zapomínají, že co se týče Íránu, nástupce Persie, tak to byla jedna z nejdéle vládnoucích dynastií světa, přes asi dva a půl tisíce let na trůně. Takže tam je důvod jasný.

Ale vraťme se k otázce. Chomejního nástupce dokonce na přelomu tisíciletí vyhlásil nad jadernými zbraněmi fatvu. To je jakýsi nábožensko-právní rozklad nebo důvod, že by jaderné zbraně z hlediska výkladu islámského práva šaría neměly být vůbec používány. Oba tedy kontinuálně tvrdí, že z to náboženských důvodů není možné. 

A co je ten třetí důvod? 
Ten je politický. Írán totiž velmi dobře ví, že kdyby se mu povedlo učinit jaderný test, tak by otevřel Pandořinu skříňku Blízkého, respektive Středního východu. V oblasti by byly nade vši pochybnost další státy, které by tím dnem okamžitě zahájily jaderný program. Tím mám na mysli konkrétně například Saúdskou Arábii, stranou by do budoucna nechtěl stát ani Egypt nebo Turecko. To znamená, že by se tím opravdu otevřela Pandořina skříňka. 

Patrně i Izrael? 
Izrael má 90 jaderných hlavic.

Myslím tím, že by nechtěl stát bokem…?
Bezesporu ne, ale nutno podotknout, že Izrael to nikdy nepřiznal, takže je jadernou velmocí neoficiálně. Proč jsem zmínil ten počet – je to kvalifikovaný odhad Stockholmského institutu pro studium míru, který je brán jako nejfundovanější organizace, co se týče mapování jaderných zbraní. Takže Izrael jaderným arzenálem disponuje, ale je potřeba si nalít čistého vína – je to nejstabilnější hráč v oblasti držení jaderných zbraní. Z jeho úhlu pohledu není žádný nestabilní prvek regionu v tom smyslu, o kterém se bavíme. Ale samozřejmě, kdyby Írán zařadil jadernou zbraň do výzbroje, tak by to byl velký problém 

Pro celý Blízký východ.
Pro celý svět. 

Počátky jádra v Íránu

Takže technologie, náboženství a Pandořina skřínka. Už jste mluvil o ajatolláhu Chomejním. On byl po islámské revoluci v 70. letech tím prvním, kdo nastoupil do vedoucí funkce Íránu a jaderné zbraně nechtěl. Přitom Írán vývoj už nějakou dobu podnikal…? 
Je to tak. Byl to právě zmíněný šáh Rezá Pahlaví, který koketoval s myšlenkou jaderného programu. A to jak pro mírové, tak pro vojenské účely. Írán tedy zahájil spolupráci se Západem, na základě programu Atomy pro mír s USA, a začal řešit otázku energetické soběstačnosti – výstavby první jaderné elektrárny na Středním východě. Ostatně tuším, že v roce 1975 byla uzavřena i dohoda mezi íránskou vládou a německou společností Siemens, která měla být hlavou projektu výstavby první jaderné elektrárně v Íránu, konkrétně v Búšehru. Takže ano, Írán s myšlenkou jaderného programu jak pro civilní, tak pro vojenské účely koketoval již před islámskou revolucí. V tom máte pravdu. 

Ale islám zkrátka nejde ruku v ruce s nukleární technologií…?
Vidíme, že teď jsme v kontrastu. Írán jednoznačně má jaderný program, nade vši pochybnost obohacuje uran. Jenom to pojďme zasadit do kontextu. Pro běžné palivo do mírových jaderných elektráren používáme uran, který je obohacený kolem 4 až 6 procent. Můžeme mít uran, který je obohacený více, který se dá použít například ve zdravotnictví, v radiologii. Ale cokoliv je nad 50, 60 procent, je pro civilní účely absurdní. A ve chvíli, kdy bylo zaznamenáno, že Írán má uran obohacen nad 80 procent, tak to je možné použít jenom pro výrobu jaderné zbraně. Takže je vidět, že něco je tvrzení a něco jsou fakta. Je ale pravdou, že Írán opravdu váhá. Centrifugy řešíme již delší dobu. Co se týče štěpného materiálu, tak ho má zřejmě dostatek na to, aby jaderný test provedl. Ale jsou tu ty tři důvody, proč se tak nestalo. 

Takže to, že ajatolláh Chomejní nechtěl v jaderném programu pokračovat a zrušil třeba smlouvu s USA, tak to nebylo na oko, ale mělo to náboženské základy. V Íránu proběhla islámská revoluce, a tím pádem se zasekl jaderný program? 
Jednoznačně náboženské a dodejme, že i faktické. Chomejní nebyl přívržencem USA. Dodnes přece íránský režim jmenuje jako své hlavní protivníky dva státy. To, jak je nazývají – „velký satan“ a „malý satan“ – v tom je obsaženo všechno. „Velký satan“ jsou USA, „malý satan“ je Izrael. Ostatně všimněte si, že z úst vrcholných íránských představitelů nikdy neuslyšíte pojmenování Izrael, protože státní entitu Izraele neuznává. Říkají mu buď „malý satan“, nebo „sionistická entita“. Ten stát pro ně vlastně neexistuje.

Takže to byly i tyto politické důvody. Nechtěl dále spolupracovat s USA, partikulárně se Západem. Ostatně nejen kvůli islámské revoluci, ale i kvůli irácko-íránské válce byla stavba jaderné elektrárny v Búšehru zcela zastavená.

Na pobřeží Perského zálivu…
Irák na ni dokonce podnikl i několik náletů, takže po dlouhá léta nebyla vůbec spuštěna. Je ale potřeba říct, že Írán v tuto chvíli jadernou elektrárnu má. Právě v Búšehru byl od roku 2011 spuštěn první reaktor, ale ne za pomoci Západu, nýbrž za pomoci Ruské federace. 

Když jste zmínil irácko-íránskou válku – pořád si lámu hlavu s tím, že Írán na zbraně hromadného ničení nezměnil názor i přesto, že Saddám Husajn právě v této válce použil chemické zbraně…?
To je pravda, což přineslo desítky tisíc obětí. Irácko-íránská válka je často přirovnávaná k první světové válce, nejenom z důvodu použití chemických zbraní typu yperit, ale i z důvodu těch obrovských „mlýnků na maso“ – Írán například neměl odminovací zařízení, takže používal masové vlny lidí. Ty posílal na minová pole tak, aby do slova a do písmene explodovali. Je strašné, že něco takového můžeme vidět i dnes, když se podíváte na ukrajinskou frontu. Tam jsou to mnohdy severokorejští vojáci, kteří používají podobnou taktiku a v masových vlnách odminovávají minová pole. Zní to strašlivě, ale je to tak. Ale to jsme udělali krátký exkurs.

Írán byl v té době po islámské revoluci. Irácko-íránská válka přišla hned poté, takže byl rád, že byl vůbec schopen odolat tlaku Saddáma Husajna a válku ustát. Neměl ani technologie, ani pomyšlení, ani možnosti, ani síly jaderný program efektivně zahájit. 

A jak to bylo s fatvou jeho nástupce? Říkal jste, že s uvalením takzvané fatvy se absolutně rozhodlo o tom, že Írán nechce mít s jádrem nic společného…?
S jádrem pro vojenské účely. Jak jsme si teď řekli, pro mírové účely zprovoznil jadernou elektrárnu. Takže fatva je pro vojenské účely. 

Bylo to doopravdy, nebo jen naoko?
Mám pocit, že jsme v předešlých minutách jasně prokázali, že to je čistě účelové. 

Mělo Rusko, které v tom teď Íránu pomáhá, svůj vliv už v 80. a 90. letech? Spolupracovali?
Až v 90. letech. Tuším, že to byl rok 1995. Dvacet let poté, co Írán zahájil stavbu své jaderné elektrárny, došlo k podpisu smlouvy s Ruskem o tom, že to bude ruská strana, kdo zařízení dostaví a zprovozní. Ale vidíte, že problémy, které u toho nastaly, byly obrovské. Od podpisu smlouvy v roce 1995 do zprovoznění prvního reaktoru v roce 2011 utekla velmi dlouhá doba. Takže problémy tam byly, jsou a asi i budou. Ostatně mají být zprovozněny další dva reaktory a dodnes zprovozněny nebyly. Nicméně je to tak, Írán přešel na ruskou stranu. 

Chybí krůček

Vrátím se ještě k jedné důležité události, ke které došlo před více než dvaceti lety. Celou dobu se bavíme o tom, že Írán jaderný program odmítl, ale že to byla zástěrka. To se provalilo v roce 2002.
Je to tak. Je ale zajímavé, že to prvotní odhalení bylo interní. Byli to právě Lidoví mudžahedíni – opoziční hnutí uvnitř Íránu – kteří s odhalením, že Írán pracuje na jaderném programu i pro vojenské účely, přišli. Takže takto to bylo nastartováno a od té doby je na íránský jaderný program upřen zrak celého světa. 

Nastartovaly se sankce a to všechno, co panuje doteď…? 
Ano. Zmiňme ale ještě rok 2015. Tehdy byla uzavřena multilaterální iránská jaderná dohoda, která měla zastavit íránský vojenský program. Naproti tomu měly být vůči Íránu uvolněny některé sankce. Dohoda byla efektivně v platnosti tři roky. V roce 2018 od ní odstoupily USA v čele s tehdy prvně zvoleným prezidentem Donaldem Trumpem. Ostatní signatáři u dohody zůstali, nicméně víme dobře, že se de facto rozpadla. Na tom je dobře vidět velmocenské postavení USA. Ty konstatovaly – a já se s jejich argumentem do jisté míry ztotožňuji – že Írán pod pláštíkem této jaderné dohody nadále vyvíjel balistický program, protože jaderný program sestává ze dvou částí…

… Hlavice a nosič.
Přesně tak. Musíte tedy mít jadernou zbraň, ale vedle toho musíte mít – a to je stejně důležité – i její nosič. 

To se od náboženských důvodů dostáváme k těm technologickým.
Je to tak. A když to oddělíte, tak jak tomu bylo v dohodě v roce 2015, tak můžete nerušeně pokračovat ve svém balistickém programu, což Írán dělal. Ostatně historie mi dala za pravdu, když loni proběhl první útok balistických raket proti Izraeli, respektive druhý v dějinách. A právě tento druhý útok byl proveden v té nosné části novými balistickými raketami, které byly vyvinuty ve druhé dekádě 21. století. Takže důkaz je nasnadě – pod pláštíkem jaderné dohody Írán opravdu nadále vyvíjel balistický program. 

Takže nosiče Írán má, ale nemá jadernou hlavici. Analytik Michal Smetana tvrdí, že kvůli obohacování uranu je Írán potenciální černou můrou. Jak si mám to obohacování uranu představit? Co to znamená?
To je zajímavé, když si představíte, jak černá můra otevírá Pandořinu skříňku… Zpátky k otázce. Uran je obohacován o onen izotop 235. V přírodním uranu je tento izotop pouze do 1 procenta, kolem 0,73 až 0,75 procenta. A vy ho musíte takzvaně obohatit o izotop 235, což je velice složitý proces. Írán k tomu používá právě ony centrifugy, které jsou – a to je podstatné – kaskádovitě uspořádány. Takže určitá sestava, určitá kaskáda centrifug vám ho obohatí o nějaké procento. Potom ho musíte přesunout do jiných centrifug, které mají jiné vlastnosti a obohacují ho dál a dál. Platí, že nejtěžší je obohacování na samém začátku. Čím méně obohacený uran je, tím je těžší ho obohatit. Když jste nad 60 procenty, tak je obohacování jednodušší než na začátku. A je vidět, že Írán si tuto technologii osvojil. Má ji ve svých skalních továrnách, tedy hluboko ve skalách, takže by bylo hypoteticky i velmi těžké ho zničit pouze leteckým útokem. To je jen na dokreslení situace. 

Ale jsme pár procent od toho, aby Írán dokázal obohatit uran na požadovaných 90 procent, což je nutná hodnota pro výrobu jaderné hlavice…?
Ano, chybí pár procent, to je prokázáno. Myslím, že Írán už má dostatek štěpného materiálu tak, aby… 

… Takže jsme krůček k tomu? 
Myslím, že ano. Teď je jen otázka politického, náboženského rozhodnutí, jestli Írán test učiní. Doplňme zajímavost, která je málo známá – na přelomu 80. a 90. let probíhala v Íránu velká debata, zda opravdu nastartovat vojenský jaderný program a zda potom nepoužít jadernou zbraní proti „malému satanovi“ neboli „sionistické entitě“, tedy proti Izraeli. Protože teorie byla taková, že Izrael sice má nebo může mít jaderné zbraně, ale je tak malý, že k jeho zničení bude postačovat daleko méně zbraní, než si může svět myslet. A naopak Írán je tak velký, že ani izraelský jaderný arzenál nebude dostačovat k jeho zničení. Takže i takovéto debaty v Íránu probíhaly. Víte, jak dopadl libyjský vůdce Muammar Kaddáfí? 

Muammar Kaddáfí? No, skončil někde… 
Je to detail, který nemůžete znát. Jsou to slova současného íránského vůdce ajatolláha Chameneího. Ten konstatoval, že Muammar Kaddáfí měl možnost vyrobit jadernou zbraň, ale uvěřil Američanům, že mu zajistí bezpečnost. A jak to dopadlo? Skončil v odpadní rouře. 

Chtěl jsem říct pod drnem. Pamatuji si jenom jeho pověstnou zlatou pistoli. 
A to je pravda. Každopádně on opravdu skončil v odpadní rouře. Když probíhal nálet NATO na jeho konvoj, tak utekl do odpadní roury. Tam byl chycen povstalci, kteří ho lynčovali a následně…

Já si to pletu se Saddámem Husajnem. Ten zase skončil v podzemní šachtičce. 
To je pravda. 

Pandořina skříňka

Probrali jsme náboženské a technologické důvody a teď ten poslední, otevření Pandořiny skříňky. Mít Írán jaderné zbraně, jak by to vypadalo na Blízkém a Středním východě?
Především by nastala renesance jaderných zbraní. Opakuji, že ve chvíli, kdy Írán učiní jaderný test – ne zařadí do výzbroje jadernou zbraň, to jsme si řekli, že by trvalo několik let – tak tím dnem Saúdská Arábie zahajuje svůj jaderný program, protože to je velký regionální rival.

Takže Írán nemá zbraně i z toho důvodu, že se bojí, že by rozdmýchal konec světa? 
Ne konec světa, ale jaderné zbrojení v oblasti, které by nutně nemusel vyhrát. Saúdská Arábie je na zdroje bohatší, čili by mohla předehnat Írán, co se týče kvantity jaderných zbraní. Takže to jsou věci, které Írán musí zvažovat a zváží. A jak jsem zmínil Egypt, Turecko – to jsou všechno státy, které by pak také chtěly mít jaderné zbraně. Region Blízkého a Středního východu by tak byl ještě nestabilnější, než je dnes. A to si nikdo nepřeje. Je tedy nanejvýš vhodné – pokud to je jenom trochu možné – pokusit se zabránit, aby Írán jadernou zbraň do svojí výzbroje zařadil. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: youtubový kanál AfroMarxist – v originále The MacNeil/Lehrer Report (PBS NewsHour), Khomeini Interview.