Jihokorejští rodiče se snaží pochopit své potomky. Zavírají se na třídenní samotku
Jihokorejští rodiče se nechávají zavřít v malých místnostech, kde tráví čas bez telefonů a počítačů jen zíráním do bílých stěn. Jejich jediným spojením se světem je malý otvor, jímž je jim doručovaná strava. Přestože místnost připomíná vězeňskou celu, nejsou trestáni, nýbrž si na vlastní kůži zkouší izolaci. Program v Happiness Factory („Továrně na radost“) popsal server BBC.
Třináctitýdenní vzdělávací program pro rodiče zahájily v dubnu letošního roku neziskové organizace Korea Youth Foundation a Blue Whale Recovery Centre. Za cíl si klade přiblížit rodičům, jejichž děti se kompletně izolovaly od světa, jak se tito mladí cítí a pomoci jim s nimi komunikovat.
Více než pět procent Korejců mezi devatenácti a 34 lety se izoluje od svého okolí. To by odpovídalo počtu 540 000 lidí v celé zemi. Vyplývá to z průzkumu korejského ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí mezi 15 000 respondenty.
Osamělý život je pro zdraví stejné riziko jako kouření, uvádí odborná zpráva amerického federálního úřadu
Číst článek
Průzkum za nejčastější důvody izolace označil obtíže s hledáním práce, problémy v mezilidských vztazích a rodině a zdravotní potíže.
Program pro rodiče zahrnuje mimo jiné třídenní pobyt v zařízení ve městě Hongcheon-gun v provincii Gangwon, kde se účastníci nechají zavřít do místnosti připomínající vězeňskou samotku, aby si dokázali situaci svých dětí představit.
Pro samotářské mladé lidi se používá japonský termín „hikikomori“. V Japonsku nastoupila první vlna izolujících se mladých lidí v 90. letech. Důsledkem je současná velká demografická skupina lidí středního věku, kteří jsou závislí na svých stárnoucích rodičích.
Krize osamělosti po třicítce. Kalifornský startup nabízí ‚družinu‘ pro dospělé za 200 dolarů měsíčně
Číst článek
‚Emoční vězení‘
Syn Jin Young-hae (její skutečné jméno je jiné) se ve svém pokoji zavírá už tři roky. Od svého vlastního pobytu v odloučení Jin začíná „emočnímu vězení“ svého syna lépe rozumět, řekla BBC. „Přemítám nad tím, co jsem udělala špatně… je bolestivé o tom přemýšlet,“ řekla.
Podle jejích slov býval syn velice šikovný a oba rodiče od něj měli velká očekávání. Chlapec ale často stonal, nezvládal udržovat přátelství a časem se u něj rozvinula porucha příjmu potravy, která zkomplikovala jeho školní docházku. Ještě v úvodu jeho vysokoškolských studií se synovi Jin dařilo dobře. Potom se ale zničehonic naprosto stáhl do sebe.
Vidět svého syna zamykat se v pokoji, zanedbávat stravu a osobní hygienu Jin trápilo, ale nedokázala ho přimět, aby se jí se svým trápením svěřil. Až čtení vzkazů od dalších izolovaných mladých lidí v Happiness Factory ji podle vlastních slov přimělo pochopit, že se syn svou izolací snaží chránit před nepochopením okolí.
31:43
Selhat je přirozené. Další minutu nebo den má člověk novou příležitost to udělat jinak, radí psycholog
Číst článek
Podobnou zkušenost se svým 26letým synem má i Park Han-sil (jméno bylo změněno). Mladík odstřihl okolní svět před sedmi lety. Jeho matka ho zpočátku brala na poradenství a k lékařům, ale syn odmítal brát léky, které dostal předepsané.
Park se stále nepodařilo docílit toho, aby s ní začal komunikovat, díky programu si ale nyní dokáže lépe představit, jak se cítí. „Uvědomila jsem si, že je důležité akceptovat život svého dítěte bez toho, abych ho nutila přizpůsobit se konkrétní formě,“ řekla BBC.
Izolované rodiny
Profesor sociologie Jeong Go-woon vysvětluje, že v korejské společnosti trvá představa o konkrétních časech, kdy by měli lidé dosahovat velkých životních milníků. Očekávání okolí ale umocňuje úzkost jednotlivců, a to obzvlášť v době ekonomické stagnace a nízké zaměstnanosti.
2:01
Setrvalý pád dolů a strach, že se neuživí. V krizových centrech přibývá mladých, kteří se bojí budoucnosti
Číst článek
Jižní Korea má jednu z nejvyšších měr sebevražd, což se v loňském roce vláda rozhodla řešit ustanovením pětiletého plánu, který zahrnuje body, jako jsou například státem financované kontroly mentálního zdraví lidí mezi dvaceti a 34 lety věku, které by měly probíhat každé dva roky.
V zemi navíc panuje i názor, že úspěchy dětí reflektují kvalitu jejich výchovy. Mnoho rodičů tak považuje problémy a případnou izolaci svých dětí jako vlastní zklamání. Mohou se cítit natolik provinile, že o situaci nedokážou komunikovat ani s širší rodinou nebo přáteli, což může v extrémních případech vyvrcholit izolací celé rodiny.
Rodiče, kteří přicházejí do jihokorejské Happiness Factory stále nedočkavě očekávají den, kdy budou jejich děti schopné pokračovat v normálním životě. Při otázce, co by řekla svému synovi, kdyby opustil svou izolaci, vstoupily Jin do očí slzy, popisuje BBC. „Prožil sis toho tolik,“ říká třesoucím se hlasem. „Bylo to těžké, viď? Dohlédnu na tebe.“
