Rozteklá ranvej či helikoptéra, která kvůli horku neodstartuje. NATO bojuje se změnami klimatu

Američtí vojáci projíždí kolem hořícího ropného vrtu, zapáleného ustupující iráckou armádou, 22. března 2003 | Foto: Odd Andersen | Zdroj: Profimedia

Bezpečnost a změny klimatu spolu úzce souvisí. Armády po celém světě se s dopady oteplování planety potýkají denně. Může jít například o větší poruchovost techniky kvůli extrémním teplotám či o častější zapojování vojáků do pomoci při živelních pohromách. NATO si problém uvědomuje a v posledních dvou letech hledá způsoby, jak ozbrojené síly členských států jednak ozelenit a zároveň připravit na nelehkou budoucnost.

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

NATO se opřelo do boje s protivníkem, který nezná hranice: s dopady klimatických změn.

Vlny veder, přívalové deště nebo bleskové povodně se budou v následujících letech objevovat stále častěji. A pokud zasáhnou oblasti již dnes ohrožené chudobou či nestabilní bezpečnostní situací, jako je africký Sahel či Blízký východ, vzroste v těchto místech napětí, násilí i migrace.

O 1,5 stupně Celsia víc než v éře před průmyslem. Červenec byl nejteplejší měsíc v historii měření

Číst článek

Členské země Severoatlantické aliance proto stojí před obtížným úkolem. Jednak musí „ozelenit“ své armády, aby co nejméně znečišťovaly planetu, a současně je potřebují připravit na fungování v extrémních klimatických podmínkách.

„Těch výzev jsou opravdu tucty. V Afghánistánu jsme měli třeba problémy s helikoptérami, protože ta oblast byla příliš teplá a prašná. Zaznamenali jsme problémy s loděmi, protože vody, ve kterých se měly plavit, byly příliš teplé a snižovaly výkon turbín. Nedávno se ve Spojeném království začala na jedné vojenské základně roztékat ranvej, protože prostě nebyla postavená na tak vysoké teploty, jaké během tohoto léta přišly,“ popsal loni v rozhovoru pro Radiožurnál ředitel odboru energetické bezpečnosti a klimatu NATO Michael Rühle.

Technika i základny v ohrožení

Nejde jen o helikoptéry, které při extrémních teplotách nedokážou vzlétnout, protože horký vzduch je pro jejich rotory příliš řídký, či o ponorky, jež mají kvůli měnícím se oceánským proudům problémy se sonary.

Během letošního summitu NATO ve Vilniusu, kterému dominovalo téma pomoci Ukrajině, aliance vydala i tři dokumenty týkající se právě změn klimatu.

„S rostoucí závažností a četností přírodních katastrof způsobených změnou klimatu jsou ozbrojené síly stále častěji vyzývány, aby poskytovaly civilním orgánům humanitární pomoc a pomoc při živelních katastrofách. (…) V létě 2022 nasadilo své ozbrojené síly do boje s požáry více než deset evropských států,“ píše se v dokumentu, který hodnotí dopady změn klimatu na bezpečnost.

Vlny veder, čistá nula a elektrifikace bojových vozidel. Západní armády hledají cesty, jak zezelenat

Číst článek

A není to veselé čtení: rozmrzající permafrost může poškodit vojenská zařízení v polárních oblastech, extrémní teploty začínají omezovat vojenská cvičení a ničí techniku a nejdůležitější americkou námořní základnu v Norfolku ohrožuje stoupající hladina Atlantského oceánu.

„Stoupající hladina moře může ztížit nebo zastavit administrativní operace, údržbu a logistickou podporu, mohou přestat fungovat inženýrské sítě, například elektřina přicházející do základny, nebo mohou být zablokovány silnice vedoucí k základně, což přímo ovlivní podpůrné operace,“ stojí dále v dokumentu.

Jak zezelenat

NATO se poprvé zabývalo „environmentálními výzvami“ už na konci 60. let minulého století, skutečně se na změny klimatu ale zaměřilo teprve před dvěma lety.

V červnu 2021 na aliančním summitu v Bruselu hlavy států a vlád členských zemí odsouhlasily Akční plán pro změnu klimatu a bezpečnost, který má za cíl udělat z NATO „vedoucí mezinárodní organizaci v dopadu změny klimatu na bezpečnost“.

Kromě toho Aliance vzala za svůj jeden z cílů pařížské klimatické dohody, tedy omezit globální oteplování do 1,5 stupně ve srovnání s předindustriálním obdobím.

Kapitán Tony Hoggart (vlevo) and seržant Stalick Nyakisinda se prochází po první farmě solárních panelů britské armády, Leconfield, 2021 | Zdroj: Profimedia

Alianční úředníci od té doby nezaháleli a letos uveřejnili návod pro vybraná alianční velitelství a zařízení, jak si spočítat, kolik skleníkových plynů produkují, a také jakýsi katalog projektů. V něm jednotlivé členské země sdílí, co na cestě za ozeleněním dosud podnikly.

Mezi nejčastějšími kroky je instalace solárních panelů na základnách, zateplování budov, zlepšení nakládání s odpady či vývoj alternativních paliv pro vojenskou techniku.

Například Kanada zvažuje, že by aktuální letecké palivo částečně nahradila vodíkem, a italské letectvo si vlastní udržitelné letecké palivo vyvíjí. V Británii už na něj dokonce částečně létají.

„Britské ministerstvo obrany již povolilo všem svým leteckým platformám používat až 50 procent udržitelných leteckých paliv a v současné době se pracuje na povolení vyšších úrovní. Náčelník generálního štábu letectva se zavázal dosáhnout do roku 2040 uhlíkové neutrality v letectví,“ napsalo do katalogu britské ministerstvo obrany.

Navíc britská armáda aktuálně testuje prototypy vozidel s hybridním elektrickým pohonem a do roku 2030 je plánuje vyzkoušet i při svých operacích. Nizozemsko zase chce do roku 2028 nahradit nevojenská vozidla v resortu ministerstva obrany elektromobily.

Vše je ale dobrovolné a je čistě na jednotlivých členských státech a jejich ozbrojených silách, jak moc se zapojí. Armády totiž nemusí, na rozdíl od 46 států a Evropské unie, každoročně hlásit své emise OSN.

Kateřina Gruntová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme