Rozteklá ranvej či helikoptéra, která kvůli horku neodstartuje. NATO bojuje se změnami klimatu
Bezpečnost a změny klimatu spolu úzce souvisí. Armády po celém světě se s dopady oteplování planety potýkají denně. Může jít například o větší poruchovost techniky kvůli extrémním teplotám či o častější zapojování vojáků do pomoci při živelních pohromách. NATO si problém uvědomuje a v posledních dvou letech hledá způsoby, jak ozbrojené síly členských států jednak ozelenit a zároveň připravit na nelehkou budoucnost.
NATO se opřelo do boje s protivníkem, který nezná hranice: s dopady klimatických změn.
Vlny veder, přívalové deště nebo bleskové povodně se budou v následujících letech objevovat stále častěji. A pokud zasáhnou oblasti již dnes ohrožené chudobou či nestabilní bezpečnostní situací, jako je africký Sahel či Blízký východ, vzroste v těchto místech napětí, násilí i migrace.
O 1,5 stupně Celsia víc než v éře před průmyslem. Červenec byl nejteplejší měsíc v historii měření
Číst článek
Členské země Severoatlantické aliance proto stojí před obtížným úkolem. Jednak musí „ozelenit“ své armády, aby co nejméně znečišťovaly planetu, a současně je potřebují připravit na fungování v extrémních klimatických podmínkách.
„Těch výzev jsou opravdu tucty. V Afghánistánu jsme měli třeba problémy s helikoptérami, protože ta oblast byla příliš teplá a prašná. Zaznamenali jsme problémy s loděmi, protože vody, ve kterých se měly plavit, byly příliš teplé a snižovaly výkon turbín. Nedávno se ve Spojeném království začala na jedné vojenské základně roztékat ranvej, protože prostě nebyla postavená na tak vysoké teploty, jaké během tohoto léta přišly,“ popsal loni v rozhovoru pro Radiožurnál ředitel odboru energetické bezpečnosti a klimatu NATO Michael Rühle.
Technika i základny v ohrožení
Nejde jen o helikoptéry, které při extrémních teplotách nedokážou vzlétnout, protože horký vzduch je pro jejich rotory příliš řídký, či o ponorky, jež mají kvůli měnícím se oceánským proudům problémy se sonary.
Během letošního summitu NATO ve Vilniusu, kterému dominovalo téma pomoci Ukrajině, aliance vydala i tři dokumenty týkající se právě změn klimatu.
„S rostoucí závažností a četností přírodních katastrof způsobených změnou klimatu jsou ozbrojené síly stále častěji vyzývány, aby poskytovaly civilním orgánům humanitární pomoc a pomoc při živelních katastrofách. (…) V létě 2022 nasadilo své ozbrojené síly do boje s požáry více než deset evropských států,“ píše se v dokumentu, který hodnotí dopady změn klimatu na bezpečnost.
Vlny veder, čistá nula a elektrifikace bojových vozidel. Západní armády hledají cesty, jak zezelenat
Číst článek
A není to veselé čtení: rozmrzající permafrost může poškodit vojenská zařízení v polárních oblastech, extrémní teploty začínají omezovat vojenská cvičení a ničí techniku a nejdůležitější americkou námořní základnu v Norfolku ohrožuje stoupající hladina Atlantského oceánu.
„Stoupající hladina moře může ztížit nebo zastavit administrativní operace, údržbu a logistickou podporu, mohou přestat fungovat inženýrské sítě, například elektřina přicházející do základny, nebo mohou být zablokovány silnice vedoucí k základně, což přímo ovlivní podpůrné operace,“ stojí dále v dokumentu.
Jak zezelenat
NATO se poprvé zabývalo „environmentálními výzvami“ už na konci 60. let minulého století, skutečně se na změny klimatu ale zaměřilo teprve před dvěma lety.
V červnu 2021 na aliančním summitu v Bruselu hlavy států a vlád členských zemí odsouhlasily Akční plán pro změnu klimatu a bezpečnost, který má za cíl udělat z NATO „vedoucí mezinárodní organizaci v dopadu změny klimatu na bezpečnost“.
Kromě toho Aliance vzala za svůj jeden z cílů pařížské klimatické dohody, tedy omezit globální oteplování do 1,5 stupně ve srovnání s předindustriálním obdobím.
Alianční úředníci od té doby nezaháleli a letos uveřejnili návod pro vybraná alianční velitelství a zařízení, jak si spočítat, kolik skleníkových plynů produkují, a také jakýsi katalog projektů. V něm jednotlivé členské země sdílí, co na cestě za ozeleněním dosud podnikly.
Mezi nejčastějšími kroky je instalace solárních panelů na základnách, zateplování budov, zlepšení nakládání s odpady či vývoj alternativních paliv pro vojenskou techniku.
Například Kanada zvažuje, že by aktuální letecké palivo částečně nahradila vodíkem, a italské letectvo si vlastní udržitelné letecké palivo vyvíjí. V Británii už na něj dokonce částečně létají.
„Britské ministerstvo obrany již povolilo všem svým leteckým platformám používat až 50 procent udržitelných leteckých paliv a v současné době se pracuje na povolení vyšších úrovní. Náčelník generálního štábu letectva se zavázal dosáhnout do roku 2040 uhlíkové neutrality v letectví,“ napsalo do katalogu britské ministerstvo obrany.
Navíc britská armáda aktuálně testuje prototypy vozidel s hybridním elektrickým pohonem a do roku 2030 je plánuje vyzkoušet i při svých operacích. Nizozemsko zase chce do roku 2028 nahradit nevojenská vozidla v resortu ministerstva obrany elektromobily.
Vše je ale dobrovolné a je čistě na jednotlivých členských státech a jejich ozbrojených silách, jak moc se zapojí. Armády totiž nemusí, na rozdíl od 46 států a Evropské unie, každoročně hlásit své emise OSN.