„Naše předposlední cesta, která mapovala tureckou invazi do severovýchodní Sýrie, pro nás byla opravdu náročná, hlavně emocionálně. Za celou dobu války proti Islámskému státu jsme nikdy neviděli tolik beznaděje, tolik neštěstí, tolik hrůzy v očích lidi. Předtím to bylo na určité snesitelné hranic, ale teď už to bylo přes tuto hranici,“ vzpomíná válečná reportérka Lenka Klicperová.

Pocit zrady, že je svět hodil přes palubu, byl podle ní strašný. „Čtyři roky, kdy probíhala válka proti Islámskému státu, cítili podporu celého světa. Celkové naladění světa bylo pro Kurdy velmi pozitivní, oni to cítili a vnímali velmi dobře,“ přibližuje.

„Pak přišla turecká invaze, která byla umožněna tím, že se z pohraničí stáhly americké jednotky, a oni najednou věděli, že jsou zrazeni nejen Američany, ale i celým světem. A že jsou vydáni napospas Turecku, které je mnohonásobně silnější než Islámský stát,“ doplňuje.

„Viděli jsme děti, které se rozklepaly jenom při zvuku letadel, která nad námi přelétávala, protože věděly, že přijde bombardování. A takové zoufalství lidí, kteří se nás neustále ptali: Proč? Co jsme komu udělali? To bylo strašně těžko snesitelné,“ popisuje ve vysílání Radiožurnálu Klicperová.

Poslechněte si celý pořad Host Lucie Výborné, ve kterém Klicperová popisuje další své zkušenosti ze Sýrie a Turecka. Dozvíte se třeba to, jak se na lodi dostávala z Iráku do Sýrie, nebo jak ve válečné zóně hledá témata. A může si být jistá, jestli jsou její zdroje na místě relevantní? A na čem teď pracuje?

Lucie Výborná Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít