Listy o běloruských prezidentských volbách
Muž popisovaný Američany jako poslední evropský diktátor byl včera večer znovu zvolen do čela Běloruska. Bylo to podezřele přesvědčivé vítězství s až příliš vysokým počtem hlasů odevzdaných ve volbách pod vlivem brutálních státních represí.
Státem sponzorované volební průzkumy už dvě hodiny po začátku hlasování začaly naznačovat, že Alexander Lukašenko, vyhrál se ziskem 80 procent hlasů, diví se britský deník The Independent a dodává.
Bělorusko funguje velmi podobně jako Sovětský svaz. Více než 80 procent ekonomiky je státem kontrolováno. Obávaná tajná státní policie stále nese jméno KGB a státní televize chrlí protizápadní rétoriku. Ačkoliv ruský president Vladimír Putin prokazuje málo osobní přízně panu Lukašenkovi, Moskva jeho režim podporuje a garantuje Minsku loajalitu prodejem dotované ropy a plynu za biliony dolarů ročně.
Vítězství Alexandra Lukašenka v prezidentských volbách se očekávalo i v sousedním Rusku. Jak na tento ně reagují tamní média ? To zjišťoval náš moskevský zpravodaj Petr Vavrouška.
Od včerejška je známo složení nové vlády palestinské autonomie sestavené radikálním hnutím Hamás. Zamýšlí se nad tím deník Haaretz. Palestinci si zvolili parlament a vládu, ve které bude zjevně hrát Hamás hlavní úlohu a Izrael musí najít způsob, jak se s~těmito volenými orgány dohodnout. Píše v dnešním vydání izraelský deník. Izrael se musí vrátit zpět a stanovit své předběžné podmínky, ale partnera pro dialog si vybrat jednoduše nemůže. Píše Haaretz a pokračuje.
Můžeme předpokládat, že bude trvat několik měsíců, než se izraelská vláda zformovaná po volbách vypsaných na 28.března rozhodne, kam bude její politika směřovat a než také bude jasné, kam bude mířit nová vláda palestinská. Domnívá se list. Mezitím, je zbytečné zdůrazňovat, že musíme nechat otevřené všechny varianty a nezatahovat Izrael do dalších zbytečných investic na území za demarkační linií, píše deník Haaretz.
Na dnešek připadá 3.výročí Američany vedené invaze do Iráku. List New York Times je nemilosrdný ve své kritice vůči americkému postupu v této válce.
Ve svých toužebných snech si zřejmě pan Bush a pan Rumsfeld říkají, že Iráčané jsou na tom teď lépe, než byli pod vládou brutálního diktátora. Že se irácké bezpečnostní složky pomalu učí, jak samy bránit svou zemi, a že jednotná vláda je dobrým řešením.
Je pravda, že někteří Iráčané jsou na tom lépe. Jiní naopak o moc hůře. Jejich domovy byly zničeny, jejich příbuzní zabiti, jejich zaměstnání zmizela a nemají už ani možnost bezpečně chodit po ulici. Ale na rozdíl od hrůz režimu Saddáma Husajna, hrůzy současnosti mohou být připsány na účet Američanů, píše list a dodává.
Irácký debakl by měl sloužit jako ponižující lekce pro budoucí generace amerických vůdců. Ovšem jen za předpokladu, že naši politici budou schopni sebekritiky. Vždyť stačilo vzpomenout si na Vietnam! Uzavírá New York Times.
