Akcie evropských zbrojařských společností zažívají od mnichovské bezpečnostní konference prudký nárůst. O čem to vypovídá?
Vypovídá to o tom, že investoři čekají na dobré časy obranného průmyslu a že ten bude mít spoustu zakázek. Evropské země budou tedy muset dohnat to, co zanedbaly za posledních 20 let.

Zbrojařský průmysl je pouze špička pyramidy potřebné pro navýšení výroby zbraní. Jak je Evropa soběstačná ve výrobě těch základních materiálů?
To je nejbolavější pata celé Evropy. V zájmu zelené politiky byli investoři velmi dlouho nuceni přemisťovat hutní výrobu, zpracovatelský průmysl, kovárny, slévárny a nakonec i těžební průmysl mimo Evropu. Vše šlo do Asie, převážně do Číny. Dnes je celý evropský průmysl závislý na dovozech základních materiálů pro výrobu, což se samozřejmě týká i obranného průmyslu.

Na kolik je dovoz vyčíslený?
Studie, kterou si nechala zpracovat Evropská komise v loňském roce, mluví o tom, že více než 90 procent surovin potřebných pro fungování evropského průmyslu se dováží. Více než 60 procent se zpracovává mimo Evropskou unii. Neotevírají se žádná nová ložiska, ať už vzácných zemin, nebo základních surovin typu titan či hliník. Tohle vše se do Evropy dováží.

Cílem by podle zprávy Evropské komise mělo být zrychlení možnosti otevírání nových nalezišť, nových ložisek a posílení základního zpracovatelského průmyslu. Od této zprávy ale uplynul už rok. Ještě jsem si nevšimnul, že by se něco dělo.

Teď uplynuly tři roky od začátku války na Ukrajině a bezpečnostní situace se výrazně změnila. Podařilo se nějak od začátku tohoto konfliktu zvýšit evropské výrobní kapacity zbraní?
Částečně se to daří. Především ale díky tomu, že se snaží výrobci, kteří mají zakázky a dělají vše pro to, aby zakázky splnili. Opravdu mi tam ale chybí nějaká razantní změna ať už ze strany jednotlivých zemí Evropské unie, tak i ze strany Evropské komise. Není možné pořád přešlapovat na místě.

Válka trvá tři roky, za tři roky se dá udělat opravdu velký kus práce. Já zatím vidím spíše politické deklarace než razantní změnu. Abych byl objektivní – věc, která si myslím, že by mohla pomoci, je Evropský obranný fond, kde by se měly kumulovat prostředky, které by směřovaly do společných vývojových zakázek společné výroby. Avšak i Evropský obranný fond jde pomaleji, než by byla potřeba. Tváří v tvář toho, co se děje na východ od nás.

Finsko má do dvou let postavit továrnu na TNT, tedy klíčovou surovinu potřebnou pro výrobu munice, a bude teprve druhou takovou továrnou v Evropě. Jak významně tohle posílí evropské výrobní kapacity?
Částečně určitě posílí, ale já si myslím, že se ty továrny na TNT vůbec neměly rušit a neměly se z Evropy dávat pryč. Výroba TNT je lehce nebo více toxická, ale dá se to řešit investicemi do technologií.

TNT je základní surovina, která je potřebná pro výrobu nebo používání trhavin, a hlavně nestárne na rozdíl od jiných trhavin, které nemůžete vyrábět na sklad, protože za 10 nebo 20 let vám ta trhavina bude stárnout.

Ta výroba se neměla nikdy rušit a zaplaťpánbůh, že se Finsko rozhodlo do této výroby investovat.

Kromě materiálu má Evropa, potažmo Česko, dostatek lidských sil pro zbrojní výrobu? Například v Německu začíná docházet k přelivu lidí z automobilového průmyslu do zbrojního. Nabere Česko podle vás podobný směr?
Myslím si, že musí nabrat podobný směr. Všichni víme, v jaké situaci se evropský automobilový průmysl nachází a pravdou je, že mě téměř každý týden kontaktuje nějaká firma z oblasti automobilového průmyslu ohledně toho, že přichází o zakázky a mají zájem o subdodávky pro obranný průmysl, protože si v novinách přečetli, že se obrannému průmyslu daří.

Já si myslím, že je to jedna z cest, ale je to velice náročné na organizaci práce. České zbrojovky mají zatím zájem spíše nabírat pracovníky a rozšiřovat výrobu než restrukturalizovat subdodavatelský řetězec, který mají dnes nastavený. Česká republika ale není zvyklá na pohyb pracovních sil – že by se z jednoho města lidé masivně stěhovali do jiného.

Jsem přesvědčen, že zapojování těch menších nebo středních subdodavatelů automobilového průmyslu do obranného průmyslu je cesta, jak posilovat v dnešní době tolik potřebnou zbrojní výrobu.

Nakolik se přizpůsobuje bezpečnostní situaci bankovní sektor? Narážejí stále zbrojaři na problémy se získáváním úvěru?
Chtěl bych podotknout, že nejde tak o úvěry, ale hlavně o základní bankovní služby, jako je mít možnost zřídit si běžný účet, provádět běžné platby, získat bankovní nástroje, jako jsou bankovní garance. Ten úvěr je jenom třešnička na dortu.

Jediné, co se zlepšilo, je intenzivnější komunikace mezi námi jako Asociací obranného a bezpečnostního průmyslu a Bankovní asociací, než byla dříve. Pro mě je velmi potěšitelné, že máme možnost s Bankovní asociací komunikovat jakoukoliv situaci, kdy dojde k něčemu, o čem si myslíme, že je špatné nebo diskriminační.

U některých bank došlo k posunu a zabývají se více obranným průmyslem než v minulosti. Na druhé straně máme i banky, které vztah k obrannému průmyslu zhoršily. Pro mě je nejvíce alarmující, že existuje banka, která odmítá provádět platby za dodávky zbrojního materiálu na Ukrajinu, a argumentuje tím, že nelze dodávat do země, která je ve válečném konfliktu, protože tomu brání etický bankovní kodex.

Já si myslím, že se musí přístup bank razantním způsobem změnit. Obranný průmysl by naopak podporovat měly – měl by mít absolutní prioritu proti jiným. Je v zájmu nás všech a celé společnosti posílit obranyschopnost jednotlivých členských zemí Evropské unie a tím pádem posílit celou Evropu.

Pavlína Nečásková, kvr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít