O víza do Kanady už žádáme celý rok
Je to právě rok, co musí čeští občané při cestách do Kanady žádat o víza. Obnovení vízové povinnosti pro členskou zemi schengenského prostoru Unie se stalo dosud nevídaným precedensem. Unie se proti němu ale nijak výrazně nepostavila.
„Solidarita ve vízové politice v Evropské unii zatím není.“ Potvrdil nám analytik bruselského Centra pro evropská studia Alejandro Eggenschwiler. Ptali jsme se ho na to, proč za celý rok existence kanadské vízové povinnosti pro Čechy Unie žádné kroky vůči Ottavě nepodnikla. V Bruselu s ním mluvil náš tamní zpravodaj Pavel Novák.
Víza jsou stále hlavním kanadským nástrojem, jak se bránit podvodným žádostem o azyl. S těmi jsme měli z české strany problém. Prohlásil při evropsko-kanadském summitu premiér severoamerické země Stephen Harper.
Evropská unie to přijala jako právo velké země a na obranu jednoho ze svých členských států vystoupila jen slovně s upozorněním, že problém Česka vnímá jako problém celé Unie. Kanada to také vzala na vědomí a to je vše.
Rozhovor s analytikem bruselského Centra pro evropská studia Alejandrem Eggenschwilerempřipravil zravodak Pavel Novák
Důvodů neochoty Unie reagovat nějak razantněji, vidí analytik bruselského Centra pro evropská studia Alejandro Eggenschwiler několik. Hlavně to byla nečinnost Evropské komise, která by musel členským zemím nějaké opatření navrhnout.
„Za prvé, když k obnovení víz došlo, už končil mandát staré Barrosovy komise. Navržení odvetných opatření vůči Kanadě by se už tedy mohlo brát jako překročení pravomocí, které tato dosluhující, v podstatě jen udržovací komise měla.“
„Je ale pravda, že ani nová komise, která se ujala funkce tento rok, také nic nenavrhla. Podle mne ze dvou důvodů. Jedním z nich je, že se otázka zrušení víz se řeší ve společné kanadsko-české expertní skupině. A podle toho, co vím, Komise je spokojená, nebo alespoň vnímá pozitivně vývoj těchto jednání. Takže čeká, jaký nastane další vývoj a pak možná navrhne nějaké kroky v této věci,“ níní Alejandro Eggenschwiler
„A za druhé, a to mi připadá jako dost logický důvod, Komise podle mne chce nejprve zjistit, jak jsou členské státy ochotné k případné protireakci vůči Kanadě. Dát totiž návrh, který sedmadvacítka zamítne, znamená porážku Komise. Při hlasování by se ale také otevřeně ukázalo, že Česko nemá podporu ostatních zemí.“
Mohli bychom třeba očekávat, že tak velké země jako Francie, velká Británie nebo Německo by se za nás postavily a podporovaly by ás v boji proti mnohem větší Kanadě?
„O tom nejsem vůbec přesvědčený. Kanadsko-evropské vztahy jsou založené také na bilaterálních kontaktech. Některé země mají silnější vazby na Kanadu. Třeba Francie nebo Itálie. Jsou to kulturní, politické a jazykové svazky. V tuto chvíli si myslím, že taková podpora by asi v Radě členských zemí nebyla.“
Na zapomínání platnosti hesla: „Jeden za všechny, všichni za jednoho“ si po jednom z jednání ministrů vnitra, kde Unie opět pro Česko nic neudělala stěžoval tehdejší ministr Martin Pecina. Že něco jako solidarita ve vízových otázkách je zatím jen jedním z mnoha unijních vzdušných zámků potvrzuje i analytik Centra pro evropská studia v Bruselu Alejandro Eggenschwiler:
„Dokazuje to, že ne všecho je hotové. Na tomto místě se nedá mluvit o společné vízové politice, protože tu ve skutečnosti žádná není. Národní zájmy a bilaterální kontakty stále převažují nad solidaritou v mezinárodních vztazích.“
Podle Alejandra Eggenschwilera asi bude Evropská komise s návrhem nějakých odvetných kroků vůči Kanadě dále vyčkávat na postup jednání česko-kanadské expertní skupiny.
Pokud na nich nedojde k nějakému výraznému pokroku, možná zaujme nějaké tvrdší stanovisko. Ale to nikdo zaručit nemůže.
