Akce: Výbuch: Kdo byl ‚českou spojkou‘ pro ruské agenty? ‚Role Šapošnikovových byla docela významná‘
- Kriminalisté sice prohlásili za hlavní viníky výbuchů muničních skladů ve Vrběticích agenty ruské vojenské rozvědky GRU, jsou ale přesvědčeni, že jim někdo musel v Česku pomáhat.
- Zajímali se hlavně o zbrojaře Petr Bernatíka mladšího, majitele firmy Imex Group, jejíž sklady s municí vybuchly. A také o pracovníka Imexu Nikolaje Šapošnikova a jeho manželku Elenu.
- Co přesně zjistili o jejich podezřelých aktivitách a kontaktech, mapuje další díl podcastové série Českého rozhlasu „Akce: Výbuch“.
Jména hlavních viníků výbuchů muničních skladů ve Vrběticích na Zlínsku, při kterých v roce 2014 zemřeli dva lidé a vznikla miliardová škoda, jsou podle policistů jasná. Dva agenti ruské vojenské rozvědky GRU Anatolij Čepiga a Alexandr Miškin a velitel jejich speciální jednotky Andrej Averjanov. Podle policistů je ale pravděpodobné, že ruským agentům někdo pomáhal.
Kriminalisté se zajímali hlavně o podezřelé kontakty manželů Nikolaje a Eleny Šapošnikovových. „Jejich role byla docela významná,“ říká vrchní ředitel sekce vnitřní bezpečnosti na ministerstvu vnitra Jan Paďourek, jenž v době výbuchů vrbětických skladů pracoval v české rozvědce, tedy na Úřadu pro zahraniční styky a informace.
„Je prokázané, že tato dvojice udržovala velmi těsný kontakt s ruskou armádní rozvědkou, a existuje mnoho důkazů, že tato dvojice výrazně napomohla celému případu, který se ve Vrběticích stal,“ dodává Paďourek.
Nikolaj Šapošnikov pracoval od dubna 2006 do května 2022 pro ostravskou zbrojařskou firmu Imex Group, která měla v muničním areálu pronajaté právě ty dva sklady, které v roce 2014 vybouchly. Šapošnikov byl vedený jako konzultant-specialista na obchody se zeměmi bývalého Sovětského svazu.
A jak se policistům podařilo zdokumentovat, oba manželé se velmi dobře znali s Andrejem Averjanovem, velitelem speciální jednotky 29155, která výbuchy obou vrbětických skladů v říjnu a prosinci 2014 naplánovala a provedla. „Byli v přátelském vztahu a měli opravdu velice úzké vztahy,“ podotýká Paďourek.
Schůzka v Lisabonu
Sešli se s ním třeba v říjnu 2014, necelé dva týdny před výbuchem prvního vrbětického skladu. Manželé Šapošnikovovi tehdy přijeli do Lisabonu, byli tam i s dcerou a údajně mělo jít jen o rodinný výlet.
Podcast Akce: Výbuch
Už v březnu 2022 jejich dcera popsala reportérovi Radiožurnálu, jak si s rodiči prohlíželi památky a v jednu chvíli se k nim přidal muž, o kterém její rodiče z minulosti věděli, že se jmenuje Andrej a byl jim představený jako nějaký literární historik.
„Koukali jsme se na krásu Portugalska, projeli jsme se historickou tramvají… Prostě výlet a on se k nám přidal. Přiletěl za námi. Nebo přiletěl prostě, chvilku s námi byl – hoďku, dvě, tři…,“ vzpomínala dcera. Tím „Andrejem“ byl generálmajor Averjanov.
Šapošnikovovi při prvním výslechu nejprve popírali, že by k lisabonskému setkání došlo, pak ale Nikolaj Šapošnikov schůzku potvrdil a řekl, že ji inicioval Averjanov, protože prý chtěl navštívit starožitnictví a psal knihu o starověkých zbraních. Elena Šapošnikovová policii vypověděla, že s Averjanovem byli v Lisabonu dva dny, chodili do restaurací, prohlíželi si památky ve městě, mluvili prý o historii, o dětech, rodině, o knihách.
A nakonec přiznala policii, že Averjanova zná už zhruba od roku 2011. Řekla, že se s ním seznámila na večeři v Moskvě a že pak s jeho manželkou chodila do divadla nebo na vernisáže. S Averjanovem a jeho manželkou navíc byli Šapošnikovovi na společné dovolené na Kypru.
‚Andrušo, ahoj!‘
Ještě závažnější je ale e-mailová komunikace mezi Šapošnikovovými a Averjanovem. „Především paní Šapošnikovová ho informovala o některých detailech, například o tom, ve kterých skladech je uložený vojenský materiál, kdo je odběratelem,“ říká Paďourek. Šlo třeba o prodej bitevních letounů, raket, munice a zbraní.
Podle policie mohli mít Rusové o tyto informace zájem, aby zabránili vývozu zbraní do zemí, kde měli svoje vojenské plány – do Sýrie nebo na Ukrajinu. Z jejich zpráv podle detektivů Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) vyplývá, že manželé Šapošnikovovi byli řízeni Averjanovem, jednali podle jeho pokynů, případně čekali na pokyny z Moskvy.
Jedna e-mailová komunikace je v souvislosti s výbuchy ve Vrběticích mimořádně důležitá. Bylo to na konci září 2014, necelé tři týdny před výbuchem prvního skladu ve Vrběticích. Manželé Šapošnikovovi tehdy vyrazili z Řecka, kde od roku 2012 žili, do Česka. Přijeli do Studénky na Ostravsku, kde bydlí jejich dcera. Oficiálním důvodem byla oslava jejích narozenin.
Ještě když byli na cestě, poslal Averjanov Eleně Šapošnikovové e-mail s žádostí, aby dva údajní inspektoři spolupracující s Tádžikistánem mohli navštívit muniční sklady ve Vrběticích.
Jak se později ukázalo, jejich pasy byly falešné. Byla na nich fiktivní jména a fotky dvou agentů ruské vojenské rozvědky GRU Anatolije Čepigy a Alexandera Miškina. Právě ti podle policie za výbuchy skladů stáli. Právník zbrojařské firmy Imex Radek Ondruš ale tvrdí, že nikdy nedorazili.
Na Averjanovovu žádost o návštěvu skladů odpověděla Elena Šapošnikovová tím, že mu popřála k narozeninám a ujistila se, že si zavolají přes Skype. To jen dokazuje, jak dobře se znali.
A dokládají to i další e-maily, které policie zachytila a v nichž Šapošnikovová veliteli GRU tyká. „Andrušo, ahoj! Ty tvoje vtípky pořád, já jsem mimochodem chytrá holka...“ píše v jednom z e-mailů v roce 2014. Nebo v jiném píše: „Ahoj, dlouho ses neozval. Neodpovídáš. Pořád někde po služebních cestách.“
Výlet do lázní
Podle policistů se pravděpodobně sešli i v říjnu 2014, jen pár dní před výbuchem prvního vrbětického skladu. Kriminalisté zjistili, že 13. října 2014 přiletěl Averjanov z Moskvy do Vídně. Pak se přesunul na Slovensko, kde se pod krycím jménem Andrey Overyanov ubytoval v hotelu s aquaparkem Gino Paradise v lázeňském městě Bešeňová. Vyplývá to z hotelových záznamů, které má Radiožurnál k dispozici.
Právě v té době byli v Bešeňové i manželé Šapošnikovovi. A dokonce ve stejném aquaparku u hotelu, kde byl ubytován Averjanov: podle policie platili vstup do aquaparku a kupovali dvoje pánské plavky. Je zajímavé, že majitelem areálu byl Gruzínec Nodari Giorgadze, jenž sloužil v Afghánistánu stejně jako Nikolaj Šapošnikov. Pak byli manželé Šapošnikovovi na večeři hned ve vedlejším hotelu Flora.
Policisté je vyslechli několikrát, oba ale pokaždé odmítali, že by předávali tajné informace cizí zpravodajské službě a kontakty s ruskou vojenskou rozvědkou GRU popírali. Prý ani netušili, že Averjanov byl vysokým důstojníkem GRU, Elena Šapošnikovová si prý myslela, že je jen vojákem. Vyšetření na detektoru lži ale odmítla s vysvětlením, že je principiálně proti porušování lidských práv.
Okupační voják azylantem
Policisté při prověřování manželů Šapošnikovových řešili i to, jakým způsobem se dostali do Československa. Byl to vlastně paradox. Nikolaj Šapošnikov byl totiž důstojníkem sovětské armády a v letech 1987 až 1989 působil jako okupační voják v Československu, přesto zde získal status politického uprchlíka.
Krátce po propuštění z armády během stahování sovětských vojsk z Československa se totiž vrátil, ve Zvolenu požádal o azyl a pobýval v uprchlických táborech v Děčíně, Krásné Lípě a Ústí nad Labem. Dne 5. srpna 1991 získal status politického uprchlíka v ČSFR.
‚Vydejte příslib k udělení občanství.‘ Jak Gross pomohl ženě podezřelé z vyzvědačství v kauze Vrbětice
Číst článek
Přesně rok na to přicestovala do ČSFR i s dětmi jeho manželka Elena, požádala o politický azyl a 13. listopadu 1992 ho dostala. Úřadům nevadilo, že oba manželé vyrůstali na základnách sovětské armády a že jejich rodiče měli armádní minulost.
Šapošnikovovi pak požádali o státní občanství České republiky. Během řízení ale porušovali pravidla a chovali se podivně. Například se ukázalo, že Šapošnikovová v roce 1992 neodevzdala svůj ukrajinský pas, jak měla, a cestovala na něj do zemí bývalého Sovětského svazu, ačkoli zde měla politický azyl.
Nikolaj Šapošnikov zase v žádosti měnil informaci o tom, kterého státu je vlastně občanem. Nejprve napsal, že je občanem Společenství nezávislých států, pak že je občanem Ruské federace, pak Ukrajiny, Lotyšska a nakonec že je bez státního občanství. Dále v žádosti podle policie předložil falešný rodný list, zamlčel, že je z vojenské rodiny, a místo toho podle policie lhal, že je z rodiny úřednické.
Klamali úřady
Přesto oba české občanství dostali, Nikolaj Šapošnikov v srpnu 1999, Elena Šapošnikovová v lednu 2004. Nebylo to ale hned. Šapošnikov ho získal až napodruhé, Šapošnikovová žádala dokonce šestkrát. Úřady totiž podle policistů opakovaně žádosti zamítaly. „Paní Šapošnikovová po dobu svého pobytu na území České republiky měla snahu klamat české úřady a že se jí to bohužel i s pomocí některých dařilo,“ napsala jedna z úřednic v dokumentu, který má Radiožurnál k dispozici.
Zlom podle policistů nastal až po rozhodnutí tehdejšího ministra vnitra Stanislava Grosse, jemuž Elena Šapošnikovová už v roce 2001 poslala dopisem žádost, aby jí s udělením občanství pomohl.
Policisté zmiňují, jak řízení o udělení občanství vnímala úřednice, která ho měla na starosti. Podle policistů ke spisu přiložila poznámku: „Celým řízením o žádosti se jako červená nit táhlo, že neustále někdo se snažil různými způsoby intervenovat v kladné vyřízení žádosti.“
Kdo konkrétně intervenoval, není jasné. Úřednice už zemřela a její vedoucí je v důchodu. Radiožurnál poslal podle informačního zákona žádost o poskytnutí nebo nahlédnutí do spisu, ministerstvo vnitra to ale odmítlo s tím, že na takové případy se infozákon nevztahuje a že k nahlédnutí je potřeba prokázat vážný „právní zájem“.
Podezřelé chování majitele
Další osobou, kterou kriminalisté v souvislosti s výbuchy ve Vrběticích prověřovali, je majitel Imexu Petr Bernatík mladší. Jeho chování v říjnu 2014 bylo velmi zvláštní.
Například den před prvním výbuchem – 15. října 2014 – dal všem brigádníkům nečekaně volno, přestože firma právě chystala k převozu velkou zásilku zbraní z vrbětického skladu. Místo brigádníků jel do Vrbětic sám, což podle výpovědí pracovníků Imexu i vrátného muničního areálu před tím nikdy neudělal. Navíc právě tuto cestu do Vrbětic jako jedinou Bernatík nevykázal jako služební jízdu, jinak to ale vždy dělal.
Majitel Imexu byl den před výbuchem 40 minut u hotelu, kde bydleli agenti GRU. Ukázal to jeho mobil
Číst článek
Bernatík svoje chování nikdy nevysvětlil. Když ho reportér Radiožurnálu zastihl v roce 2021 před domem v Ostravě, kde bydlí, reagoval podrážděně. „Já vás znovu žádám o jednu věc. Nechejte mě na pokoji. Víte velmi dobře, že máte komunikovat s panem doktorem Ondrušem.“ A na dotaz, proč dal brigádníkům volno, odpovědět odmítl: „Nebudu s váma komunikovat. Já vám to znovu opakuju.“
Bernatíkův právník Radek Ondruš pak prohlásil, že brigádníci dostali volno, protože skladník a zbrojíř zrovna ten den vyřizovali v ostravském sídle firmy dokumenty k převozu zbraní a na brigádníky ve Vrběticích by neměl kdo dohlížet.
Policie přitom pracovala s verzí, že právě Bernatík oba ruské agenty provezl autem do areálu. „To je pořád verze, která je na stole a nám se akorát nepodařilo dokázat, že to tak je, nebo není, ale to podezření tady samozřejmě zůstává,“ říká ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) Jiří Mazánek.
Právník Ondruš to odmítá. „To vylučuji naprosto. Proč by takhle riskoval?“ řekl s tím, že viníci výbuchů mohli snadno proniknout do areálu dírou v plotě. Jenže ředitel NCOZ Mazánek poznamenává, že někdo navíc musel agentům pomoci dostat se i do skladu. „Buď jim ho musel někdo odemknout, nebo museli dopředu dostat klíče, to je jasné,“ uvádí.
Policie udělala přímo ve vrbětickém areálu pokus, aby zjistila, zda mohl agenty někdo nepozorovaně provézt v autě. A vyšlo jim, že ano, že z vrátnice do Bernatíkova vozu nebylo vidět a také se vrátný přiznal, že auto tehdy nekontroloval.
Podivné chovaní Bernatíka vedlo policisty k tomu, že ho v roce 2021 na dva dny zadrželi. A do spisu zapsali, že své chování nikdy hodnověrně nevysvětlil. Proto chtěla policie Bernatíkovy výpovědi ověřit na detektoru lži. On s tím nejprve souhlasil, pak ale jeho advokát Ondruš oznámil, že se vyšetření na detektoru nezúčastní.
Byl u Corrada?
Policie navíc Bernatíka podezírala, že mohl být přímo v kontaktu s ruskými agenty, kteří výbuchy provedli. Zdokumentovala totiž pohyb jeho mobilního telefonu v době, kdy byli Čepiga s Miškinem ubytovaní v ostravském hotelu Corrado. Podle údajů od mobilního operátora Bernatík nejprve vyjel z Ostravy, zhruba po půl hodině se ale otočil a vrátil zpět. Jeho mobil pak operátor zachytil na zhruba 40 minut poblíž hotelu Corrado.
Právník Ondruš ale tvrdí, že Bernatík u Corrada nikdy nebyl a že v té době byl v sídle své firmy. Ondruš naznačoval, že operátor mohl Bernatíkův mobil nepřesně lokalizovat. „Ten perimetr operátora bere nějaký kilometr a půl a vzdálenost Corrada a firmy je 860 metrů. Takže on mohl klidně stát u firmy a ukazovalo to Corrado,“ řekl Ondruš.
Reportéři Radiožurnálu proto provedli test a projeli trasu tak, jak ji popsali policisté i jak tvrdil právník Ondruš. A pak si nechali od operátora poslat výpis antén, které je v Ostravě po trase zachytily. Bylo jich devět. Výsledek pokusu není přímým důkazem, jestli má pravdu policie, nebo Bernatíkův právník. Ukázal ale, že je nepravděpodobné, aby někdo jezdil po Ostravě nebo stál u Imexu a jeho mobil přitom několik desítek minut „držela“ jedna vzdálená anténa.
Zajímavé také je spojení velitele jednotky Averjanova přímo s Imexem. Když 10. října 2014 posílal Averjanov (vystupující pod jménem Andrews O.) e-mail s fotokopiemi pasů žadatelů o návštěvu skladů, poslal ho na adresu, kterou v Imexu používal právě Petr Bernatík jr. Ten pak hned druhý den, v sobotu v 7.31, e-mail přeposlal sekretářce, aby u správce areálu zařídila povolení ke vstupu.
Žádný obviněný
Přesto ale nikdo z podezřelých nebyl obviněn. Policisté jsou sice přesvědčeni, že sklady odpálili agenti ruské vojenské rozvědky GRU Anatolij Čepiga a Alexandr Miškin, jenže přímý důkaz chybí. I kvůli tomu, že Rusko odmítlo spolupracovat s českými vyšetřovateli a vydat agenty k výslechu. Policisté proto museli letos v dubnu případ odložit.
Dál sice prověřovali roli manželů Šapošnikovových, jenže Nikolaj Šapošnikov letos 29. února ve 23.00 zemřel, údajně na ischemickou chorobu srdeční. Z vyzvědačství policie obvinila jeho manželku Elenu. Její stíhání ale zrušil státní zástupce Martin Malůš, protože policie podle něj neprokázala, že by se Šapošnikovová dostávala k utajovaným informacím a předávala je cizí zpravodajské službě. A také se neprokázalo, že by věděla, že Averjanov je členem ruské vojenské rozvědky.
Případ ale ještě nekončí. Policie vyhlásila pátrání po Andreji Averjanovovi. A pokud se objeví nové informace, případ se může znovu otevřít.
Celý díl podcastu Akce: Výbuch si můžete poslechnout v přiloženém audiu nahoře v článku.
