Oděská domobrana se cvičí k boji, ale pořádá i přednášky
Některá ukrajinská města se nechtějí spoléhat jen na ochranu armády či policie a budují vlastní domobranu. Týká se to hlavně těch měst, která by se mohla stát nebo se už stala objektem zájmu separatistů. Takovým je i Oděsa, která se loni stala dějištěm krvavých srážek mezi pro- a protiukrajinskými aktivisty.
Skupina domobranců právě nacvičuje útok na bunkr či kulometné hnízdo. Za sebou mají nápisy „Všichni se všemi“, „Sláva Ukrajině“ či „Bratr za bratra“.
„Město Oděsa je strategicky důležité, protože se může stát cílem útoku ze tří stran – z východu od Mariupolu, ale to je poměrně daleko, spíše tedy z Krymu okupovaného ruskými vojsky a nebo také z nedalekého Podněstří,“ říká jeden z domobranců.
Ten vysvětluje, že slovo UKROP, kterým se oddíly označují, má několik významů. Je to kopr, jehož vyobrazení někteří nosí na uniformách, a je to také zkratka ze slov „ukrajinský odpor“.
V prostoru bývalých kasáren, kde domobrana působí, není žádná těžká vojenská technika, v podstatě jen ruční palné zbraně, několik protitankových střel, jeden malý obrněný transportér a zdá se, že nic víc.
Místní velitel s přezdívkou Šok říká, že vztahy mezi těmito dobrovolnickými oddíly a policií nebo armádou nejsou zrovna idylické. Vojáci se na ně prý dívají s despektem a s tím, že tyto jednotky existují vedle nich, nesouhlasí.
Dobrovolníci mají za cíl nejen silou bránit město při případném útoku, ale soustředí se i na úkoly spojené s civilní obranou – evakuaci obyvatel, poskytování první pomoci nebo převoz zraněných. A dělají také přednášky, třeba o nebezpečí min či nevybuchlé munice.
Ukrajinští vojáci začali opouštět strategicky důležité město Debalcevo na východě země
Číst článek
„Hledáme a snažíme se lidem vysvětlit všechno, co by mohli v mimořádné situaci potřebovat k záchraně svého života. Učíme se pro sebe, učíme se, abychom mohli ubránit naše rodiny,“ vysvětluje domobranec.
V domobraně působí různí lidé. U stolu sedí student čtvrtého ročníku místní vysoké školy, vedle něj pak obchodník a dokonce i důchodce.
„Za 40 let, co jsem po vojně, se technika dost změnila. Do UKROPu jsem vstoupil, abych si osvěžil znalosti a prošel výcvikem. Chtěl jsem vstoupit do armády, ale nevzali mě, protože jsem důchodce. Jsem ale pořád fyzicky zdravý a tady můžu pomoci,“ podotýká dobrovolník s přezdívkou SVIG, který však na důchodce opravdu nevypadá.
Tyto oddíly, které jsou jakýmsi mezičlánkem mezi civilní obranou a armádou, se snaží být připravené opravdu na všechno. „Chceme mír, a proto se připravujeme na válku,“ uzavírá domobranec.
