Sledujeme souboj dvou eg, říká ke krizi ve slovenské vládní koalici bratislavská zpravodajka Nečásková

Zhruba před rokem jsme spolu mluvily o tom, jak se Slovensko vydává do nových politických vod. Volby tehdy skončily docela překvapením, do premiérského křesla se dostal Igor Matovič. Politik, který sice byl docela známý, etablovaný na politické scéně delší dobu, ale na něhož by předtím coby na lídra kabinetu sázel jen málokdo. Ty jsi tehdy mluvila o tom, že i Slováci se ptají, kdo je vlastně Matovič. Co jsme se o něm za ten rok dozvěděli?
Dozvěděli jsme se to, co jsme možná alespoň trošku tušili: že Igor Matovič je velmi komplikovaná osobnost, jeho nepředvídatelnost nezná mezí a nelze odhadnout, co udělá za pět minut, za dvě hodiny, zítra. Odhadnout to nedokážou ani jeho koaliční partneři. Právě proto se teď slovenská vláda rok poté, co nastoupila k moci, dostává do dosud největší koaliční krize, protože vše ukazuje na to, že s Igorem Matovičem je nesmírně těžké vládnout.

Budeme-li pátrat po příčinách toho, že slovenská vláda je skutečně na pokraji rozpadu, kde začít?
Tato vláda měla velmi náročnou startovní pozici, kterou neměl vlastně nikdo. Začínala pandemie.

Zároveň je tato vláda složena ze samých nováčků. Téměř všichni její členové nikdy neseděli na ministerských postech, ani nikdy nepracovali na ministerstvech, takže se v podstatě měli teprve začít pomalu učit nějaké postupy. A přišli do takové zásadní situace, která je náročná i pro velmi zkušené politické lídry. Zároveň přicházeli v situaci, kdy ta atmosféra na Slovensku byla velmi bouřlivá. Všechny ty změny odstartovala vražda novináře Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Skončila 12 let trvající vláda premiéra Roberta Fica. Po něm nastoupil další premiér Peter Pellegrini, ale stále to bylo ve stínu Roberta Fica. No a Slováci strašně chtěli změnu. A toho Igor Matovič využil.

Měl zkrátka přesvědčivější předvolební kampaň než jeho soupeři a přišel ve chvíli, kdy lidé skutečně toužili po té změně. Zároveň přicházela nová zásadní krize v souvislosti s šířením koronaviru a Igor Matovič se toho měl nějak chopit.

V podstatě nebyly nikdy jasné cíle, co chce Igor Matovič ve vládě dokázat. Jasná byla jediná věc, že on chce bojovat s korupcí. On sám to pojmenovával tak, že situace je skutečně bouřlivá a lidé potřebují něco nového. Říkal, že je rád, že právě on to nové pro ně symbolizuje a že v podstatě vůbec nečekal takový úspěch. Ale že všechno změní. Slíbil, že teď bude na Slovensku dobře.

Mluvila jsi s ním před tím rokem, nejen s ním, ale i se spoustou lidí. Co říkali?
Že už jsou unaveni z toho, co předváděly předešlé politické reprezentace, a že potřebují něco nového.

Zároveň to byli lidé, kteří byli naklonění tehdy Igoru Matovičovi. Jim se prostě líbil ten jeho živelný styl. Věřili, že Matovič skutečně netouží po ničem jiném, než dosáhnut toho, aby na Slovensku skončila korupce, že on je tím, kdo se obětoval, a že právě to byl důvod jeho vstupu do politiky. Samozřejmě, jeho styl je tak neotřelý a nestandardní, navíc jeho způsob vystupování a komunikace jim byl hrozně sympatický.

Igor Matovič se ujímal vlády ve chvíli, kdy se celý svět nořil do první vlny covidové pandemie, kterou Slovensko prošlo docela zdárně. Jak se to Igoru Matovičovi a jeho nové vládě povedlo, když – jak jsi říkala – málokdo měl nějakou politickou zkušenost?
Já si úplně nejsem jistá, do jaké míry za to nesla odpovědnost vláda. V podstatě i Česká republika tou první vlnou prošla velmi obstojně, ale těch případů bylo diametrálně méně. Musíme říct, že slovenská vláda k tomu přistoupila velmi striktně.

Tady bylo pár desítek případů nakažených. A Slováci jako první zavírali hranice.

Vytvořili jakousi státní karanténu, kam posílali lidi, kteří se vraceli – pouze Slováci, protože nikdo jiný se nemohl vrátit ze zahraničí zpět na Slovensko. Museli zkrátka absolvovat pobyt v nějakých státem hlídaných ubytovnách. Bylo to všechno velmi přísné. Zároveň v té první vlně přišel na slovenskou společnost šok, když si Slováci uvědomili, že tuzemské zdravotnictví je ve velmi špatném stavu a že to může dopadnout hodně špatně, že když se nebudou snažit všichni společně, tak se ty záběry, které jsme vídávali z Bergama v Itálii, mohou velmi rychle odehrát i na Slovensku. To všechno hrálo v tu chvíli Igoru Matovičovi do karet. Všech bylo mimořádně přísné. První týdny vypadala tato vláda velmi jednotně. Igor Matovič nastoupil okamžitě velmi razantně. Jeden den prostě skládal přísahu a přebíral úřad vlády a druhý den už téměř odvolával funkcionáře. Takže to všechno vypadalo velmi energicky a velmi slibně.

Pak ale přišel podzim a ta situace se docela ostře zlomila a pokračovala až do současnosti, kdy na tom sice Slovensko není tak špatně jako Česko, ale ani tam to není nijak dobré. Co se stalo?
Existuje několik faktorů. Přinejmenším něco, co asi vláda nemohla ovlivnit, že prostě ta nákaza se znovu začala šířit, ale na tom se mnohem více začaly ukazovat slabiny této vlády – především Igora Matoviče. On tvrdí, že byla chyba, že v létě otevřeli hranice a lidé mohli jezdit levnými vlaky do Chorvatska, že ta opatření příliš povolili, zmírnili. Pravda je, že s nástupem druhé vlny vláda dlouho váhala, jak moc má být přísná. Ve srovnání s tím, že na jaře to bylo okamžitě, zavíralo se prostě bez diskuze, byl jakýsi částečný lockdown, tak najednou s tím váhala, vymýšlela různá jiná řešení. Bylo to všechno velmi chaotické, každý týden se ohlašovalo něco jiného. Tady je několik orgánů, které o tom rozhodují: konzilium epidemiologů, další poradní orgán ministerstva zdravotnictví, krizový štáb, a pak samotná vláda. Nikdo se příliš nevyzná v tom, kdo co určuje, nebo spíše – my všichni víme, že hlavní slovo má Igor Matovič, ale neustále se jedná na všech úrovních, nebo minimálně tomu tak v těch předešlých měsících bylo. Každý tvrdil něco jiného, bylo to prostě velmi chaotické. Do toho samozřejmě sehrála svou roli únava občanů, protože stejně jako po celém světě chtějí i lidé na Slovensku žít normálnější život. Ta situace se úplně začala zvrhávat. Samozřejmě je možné – nebo takto to minimálně prezentují někteří odborníci i politici – že přísnější úder a větší uzavření země mělo přijít o dost dříve, určitě už před Vánoci.

Tvoje vyprávění vykazuje spoustu shodných rysů s tím, co se dělo nebo ještě děje v České republice. Jedna shodná věc, ve které politologové Igora Matoviče přirovnávají k jeho českému protějšku a originálně i krajanovi Andreji Babišovi, je komunikace. Zmiňovala jsi, že Igor Matovič je považován za marketingově velmi schopného člověka, že byl schopen loni před volbami komunikovat tak, že ho lidé poslouchali, uměl je oslovit. Ukázalo se toto během roku v premiérské funkci a během toho roku pandemie jako jeho silná stránka, nebo nakonec spíš handicap? Dokázal to využít?
Na začátku to dokázal naprosto využít. Nevím, jestli to dnes můžeme pojmenovat jako handicap, ale je to spíš věc, která nepomáhá. Před rokem v našem rozhovoru padlo, že Igor Matovič, když je něco smutné, tak se rozpláče na tiskové konferenci, když je něco veselého, zavtipkuje, zasměje se, občas tedy bohužel i velmi za hranou. Máme za sebou také několik mezinárodních afér, kdy prostě se mu to doopravdy příliš nepodařilo.

Když je situace extrémně vážná, nebojí se Igor Matovič sáhnout po vulgárnějším výrazu a vynadat, tedy zanadávat si před veřejností. To lidé samozřejmě mají rádi, protože mají pocit, že se s ním lépe ztotožní i běžní Slováci. Jenže my už jsme viděli v těch předešlých měsících tolik slz, tolik nevhodných vtipů, tolik rozčílení, že to vlastně ztrácí efekt. Igor Matovič je schopen velmi emotivně komunikovat, ale my jsme během předešlého tři čtvrtě roku slyšeli opakovaně, že Slovensko má před sebou dva nejhorší, nejtěžší měsíce od druhé světové války. Ty dva měsíce stále neskončily, nebo na ně Igor Matovič stále čeká. Zároveň několikrát přišel s velmi emotivním výstupem, že teď jde zachránit Slovensko, teď se to podaří. Teď pojďme se všichni dohromady nechat celoplošně otestovat a pak to bude už úplně všechno perfektní, pak děti půjdou do škol, lidé budou moct chodit do restaurací, do hospod, budeme chodit do kin, budeme se prostě mít hrozně dobře. Nikdo nemůže vinit Igora Matoviče za to, že se to nestalo, protože samozřejmě je tady pandemie, ale lidé ho můžou vinit za to, že jim to sliboval. Ve své situaci a postavení by měl vědět, že takové věci se prostě slibovat nemají, protože se nemohou splnit. Protože Slovensko – přesně jak jsi říkala – je na tom velmi špatně. V předešlých týdnech mělo nejvyšší počty obětí na milion obyvatel. Průměr se skutečně pohybuje okolo 100 obětí denně, což je strašně moc na to, kolik má Slovensko obyvatel, a není na tom dobře. Nepomáhají ani vládní opatření. A přesto Igor Matovič neustále sliboval, že teď, teď už vlastně mělo být všechno v naprostém pořádku.

Matovič se postupně začal dostávat i do konfliktu se svými kolegy z vlády, včetně vicepremiéra a ministra hospodářství Richarda Sulíka, šéfa koaliční strany Svoboda a solidarita. Čeho jsou ty spory projevem, co se v nich zobrazuje? Jde o odlišné politické směřování, odlišné směřování managementu nebo vedení?
Řečeno nejjednodušeji a nejvíc lidsky, jsou to nárazy dvou velkých eg, souboj dvou mužů, kteří neradi ustupují. Ale děje se to i proto, že Igor Matovič nechce nikomu ustupovat, on chce přicházet s nápady a být tím, kdo rozhoduje. A Richard Sulík je člověk, který se jen tak nenechá někam zatlačit. Spory se začaly mírně projevovat už na jaře, kdy Richard Sulík jako ministr hospodářství úplně nesouhlasil s celkovou uzávěrou. Neustále zdůrazňoval potřeby podnikatelů, potřeby v gastronomickém odvětví, že tyto rezorty nemohou zkrachovat a je opravdu potřeba, aby se co nejdříve otevřely. S tím Igor Matovič nesouhlasil. Ale ten nesouhlas nevypadá tak, jak by asi měl, že si to politici vyříkávají na koaličních radách nebo na jednáních vlády. Igor Matovič prostě útočí skrze třeba facebookové stránky, rozhovory, výstupy.

Igor Matovič je schopen jít do vysílání soukromého rádia a nazvat tam vicepremiéra idiotem. Omlouvám se, ale to je citace toho, co Igor Matovič jakožto premiér řekl.

On poslal Richarda Sulíka skrze média, ať jde kopat hroby, za které je zodpovědný. Protože Richard Sulík chtěl prostě něco jinak, stal se okamžitě zodpovědným za desítky a stovky obětí, které s sebou ta pandemie na Slovensku přinesla. To je samozřejmě věc, kterou si prostě jen tak někdo nenechá líbit. A Richard Sulík proti němu neustále vystupuje, ale o dost méně ostře. Jednu dobu to dokonce nechával, nechtěl na osobní útoky reagovat, což mu přinejmenším pomohlo k tomu, že jeho podpora je teď u veřejnosti mnohem silnější, než byla před rokem ve volbách.

No ale pohár trpělivosti jednoho dne přeteče.

Sulík řekl, že v tuto chvíli už není schopen se s Igorem Matovičem na ničem dohodnout a že není schopen s ním sedět ve vládě, což netvrdí jen on, ale i řada jeho dalších, nejen stranických kolegů.

A kde ty příčiny vidí slovenští komentátoři, politologové, novináři?
Jednoduše v tom, že příčina je v osobnosti Igora Matoviče. Oni za tím nehledají nic politického nebo odlišné směřování. Na to jsem se zeptala také sociologa Michala Vašečky. A on tvrdí že největší problém je v samotné osobnosti Igora Matoviče, a dokonce odkazuje na to, že je podle něj zřejmé, že premiér trpí jakousi psychickou poruchou.

Je trochu komplikované, když se Igor Matovič chvílemi jeví jako takové nespokojené dítě, které si za všech okolností musí prosadit své, ať je to jakkoliv. Přišel třeba s tím celoplošným testováním jako s něčím fantastickým, co všechny zachrání. Ano, byl to pokus, do kterého všichni šli. Ale po něm se ukázalo, že to zase tak nezabralo. Samozřejmě, že to nějak zmírnilo celou situaci, ale nebylo to tak razantní, jak se očekávalo. To znamená, že většina odborníků a politiků včetně prezidentky Zuzany Čaputové, už z toho chtěli ustoupit. A Igor Matovič si to prostě vzal do hlavy. V tu chvíli to vypadá tak, že premiéra nezajímá nic jiného. Řeší, jak prosadit své celoplošné testování. A i ve chvíli, kdy už celý svět řešil očkovací strategii, jak co nejvíce lidem podat a hlavně co nejrychleji sehnat co nejvíce očkovacích látek, tak Igor Matovič stále ještě řešil, že se musí Slovensko opět nechat celoplošně testovat.

Ta situace došla dokonce tak daleko, že premiér čelí výzvám k rezignaci od vlastních koaličních partnerů. Aktuálně tu vládní krizi rozpoutal i nestandardní nákup ruských vakcín Sputnik. Co přimělo premiéra k tomu, aby s vakcínami vsadil právě na Rusko?
Vidím to velmi podobně jako s tím celoplošným testováním. To je prostě nové téma, které si Matovič vzal do hlavy. Bylo vidět, že nejprve o tom není úplně přesvědčen, protože požádal vládu, aby hlasovala, zda se má nakoupit neschválená ruská vakcína – jakkoli pro samotný nákup, jak to vidíme i v jiných státech, souhlas vlády není potřeba. To klidně záleží na samotném ministru zdravotnictví, který to odsouhlasí. Ale tam bylo vidět, že Igor Matovič si tak jistý není. Vláda pak, konkrétně strana Za lidi, se postavila proti a ten nákup zavetovala, což Igor Matovič vzal velmi odmítavě a řekl, že to tedy nic neznamená. Opět tuto stranu obvinil z toho, že politikaří namísto toho, aby se zabývala záchranou lidských životů, o niž on celou dobu usiluje, že tito lidé nechtějí zachránit Slovensko. No a pak bylo v podstatě ticho. Občas Igor Matovič napsal něco na Facebook o Sputniku, nikdo nevěděl, co se chystá. A pak se najednou objevily zprávy v médiích, že na Slovensko míří slovenské vojenské letadlo z Ruska a je možné, že veze vakcíny Sputnik V. Za pár hodin už stál Igor Matovič v Košicích na letišti, vedle něj ještě tehdejší ministr zdravotnictví Marek Krajčí a s velkou slávou tam vítali ty ruské vakcíny.

Těmi vakcínami se teď očkuje, nebo ne?
Ne, ještě se jimi neočkuje. Nadále je testuje Ústav pro schvalování léčiv – testuje je na východě, na myších. Poslední zprávy jsou, že myšky jsou v pořádku, a že tedy očkování Sputnikem zvládly naprosto ideálně. Čeká se, že příští týden k tomu ústav vydá stanovisko a do tří týdnů by se začalo Sputnikem očkovat.

I přesto, že to nebude schváleno Evropskou lékovou agenturou?
Ano. Igor Matovič to s tehdejším ministrem Markem Krajčím postavil tak, že odpovědnost se přenese na praktické lékaře. Oni si mají rozhodnout, jestli Sputnikem budou chtít očkovat, nebo ne. A pakliže by to mělo nějaké špatné následky, půjde za těmi jednotlivými lékaři, kteří se tak rozhodli.

Do toho sporu se nakonec vložila i prezidentka Zuzana Čaputová, se kterou se premiér také dostal do konfliktu. Jak se to všechno seběhlo a jak důležitou hráčkou je Čaputová na politické scéně? Jak vážné důsledky může tenhle spor s prezidentkou mít pro Matoviče?
Zuzana Čaputová byla, řekla bych, první půlrok vlády poměrně v souladu s tím, co dělá, nebo minimálně nedávala najevo nějaký nesouhlas. Vše se začalo měnit na podzim, kdy už ta situace byla skutečně mírně vyhrocená, bylo to velmi chaotické a spory Richarda Sulíka a Igora Matoviče se začaly vyostřovat. Začalo to tím, že Zuzana Čaputová v rozhovoru pro jednu soukromou rozhlasovou stanici řekla, že premiér Matovič by měl zvážit, že přenechá manažování této krize někomu jinému z vlády třeba.

Řekla, že premiér má na starosti přece i další věci a že toto je velmi chaotické. Začala nejprve nepřímo – pak už i napřímo – vyzývat vládu, aby okamžitě změnila styl komunikace, směr, jakým se vydává právě při boji proti nákaze koronaviru. Igor Matovič si je jist tím, že je to pro něj velký náraz, protože Zuzana Čaputová je neustále nejpopulárnějším, nejdůvěryhodnějším politikem. Igor Matovič naopak tyto body ztrácí. On sám na to několikrát poukázal. Když se třeba snažil prosadit celoplošné testování a prezidentce Čaputové se to příliš nelíbilo, tak on sám řekl něco ve smyslu: co já mám teď dělat, když nejdůvěryhodnější politik jde proti mně? To přece nemohu bojovat pro Slovensko tak, jak bych si přál! A snažil se to trošičku na prezidentku Čaputovou házet. Nicméně také není tajemstvím, ostatně sama Zuzana Čaputová to řekla i veřejně, že se snaží komunikovat s úřadem vlády, že ještě okolo Vánoc měl Igor Matovič od ní přijaté tři SMS zprávy a na odpověď čekala několik týdnů.

A když se třeba na to Igora Matoviče ptali v České televizi, řekl, že mu chodí spousta zpráv.

Řekl, že neví, proč by měl přednostně odpovídat prezidentce, když to byly pouze informativní zprávy. On sám v podstatě ten konflikt podporoval, vypadá to, že byl tak uražený z toho, že nejvyšší ústavní představitelka se postavila proti němu, a on to vyřešil tím, že s ní prostě přestal komunikovat. Nicméně teď v rámci krize už musí. Už byl za ní také v prezidentském paláci. Ale Zuzana Čaputová poté sama veřejně řekla, že premiér nemá v tuto chvíli žádné řešení, že jí nepředstavil žádnou cestu, kterou by se z této krize vydal. A opět ho vyzvala k urychlenému vyřešení.

Dá se teď vůbec odhadovat, co se bude dít dál, zda slovenská vláda bude pokračovat ve svém současném složení, případně v jaké formě, v jaké podobě – jestli vůbec – to Igor Matovič ustojí?
Strana Svoboda a Solidarita, tedy strana Richarda Sulíka, řekla, že pakliže bude dál Igor Matovič stát v čele této vlády, bude to bez ní. A ve středu na jednání vlády Richard Sulík prohlásil, že počítá s tím, že to je jeho poslední jednání vlády, rozloučil se se všemi ministry a že to vidí tak, že by mohl v pondělí, v úterý, nejpozději ve středu, podat demisi. Jeho strana – tři ministři – by tedy vládu opustili, pakliže Igor Matovič neodejde. Stejně tak ale zareagovala i ministryně spravedlnosti Mária Kolíková za stranu Za lidi, která řekla, že i když její strana možná ve vládě Igora Matoviče zůstane, tak ona tam rozhodně nechce být přítomna. Takže může to dopadnout tak, že Igor Matovič neustoupí – a vypadá to zatím, že se k tomu nemá – a pokusí se nějak spojit vládu z toho, co mu zůstalo. Kdyby odešla strana Svoboda a Solidarita, tak by ještě nebyli tak výrazně oslabeni, Igor Matovič by jistě našel i nějakou podporu v parlamentu. Takže by to takto mohlo být, ale zase záleželo by, jak zareaguje strana Za lidi, která v tuto chvíli už má velmi nízkou podporu, do parlamentu by se znovu nedostala. Ta strana vypadá, že je v částečném rozpadu už teď a asi by ztratila důvěru občanů, kdyby to na jednu stranu byli ti, kteří se postaví proti Matovičovi, ale zároveň by tam s ním zůstali.

Rok po nástupu Igora Matoviče na premiérské křeslo Slovensko čelí situaci, kdy se vláda rozpadá kompletně. Co na to všechno říká slovenská veřejnost? Mnozí Matoviče volili s nadějí, že věci změní, že změní politickou kulturu na Slovensku a nastolí nový styl. Jak teď lidé vnímají jeho působení a celou tu slovenskou situaci?
Mám pocit, že to vnímají jako absurdní věc, protože všichni se zabývají hlavně situací okolo pandemie. A do toho všeho přijde vládní krize, v podstatě nic moc jiného neslyšíme, pandemie už šla před dvěma týdny stranou a řeší se tady, kdo se s kým dohodne. Politici neustále říkají: My tam budeme, jestliže se stane toto, a pokud tam tady ten zůstane, tak já tam nebudu. Neustále to vypadá jako návrhy různých forem monopolů. Lidé jsou z toho velmi unavení, otrávení, myslím, že tím úplně ztrácí zájem o politickou scénu. Igor Matovič komunikuje hlavně přes Facebook a ono to je poměrně absurdní – když se člověk má dozvědět, co se bude dít v zemi, jaká opatření budou přijata, podle toho, aby se podíval na facebookovou stránku premiéra, co tam píše a co se mu zrovna líbí a kdo ho zrovna ten den rozčílil. A hlavně to ukazují i poslední průzkumy. Myslím, že to bylo z minulého týdne podle agentury AKO vyšlo najevo, že kdyby teď byly volby, tak je vyhraje strana Hlas, tj. strana expremiéra Petera Pellegriniho, který se po volbách odpojil od Smeru. A on by v tuto chvíli získal okolo 25 %, tedy stejně jako získal přesně před rokem Igor Matovič a jeho hnutí OLaNO. Ale hnutí OLaNO by bylo až někde na třetím místě a myslím, že se pohybuje okolo 14 %. Takže ten propad je velký. Zároveň je Igor Matovič podle průzkumů popularity politiků z minulého týdne nejméně důvěryhodným členem vlády.

Z toho ročního zúčtování tedy Igor Matovič nevychází právě v nejlepší formě. Je přece jen, Pavlíno, něco, co se mu povedlo za ten rok?
Myslím si, že nebylo moc prostoru pro naplnění dalších cílů, vzhledem k tomu, že všechny zaměstnává plně pandemie. Určitě můžeme říct, že pokračuje vlna zatýkání vysokých funkcionářů bývalého vedení policie. Takže přinejmenším platí to, že policie má uvolněné ruce, že vláda Igora Matoviče na ni snad nevyvíjí žádný tlak. Musíme také zmínit, že vláda je bohužel zastíněna osobou Igora Matoviče, ale je tam i řada šikovných lidí. Možná nikdy předtím nemělo Slovensko tak dobré ministerstvo zahraničí. Šéf diplomacie Ivan Korčok je skutečně ostřílený diplomat. On měl vysokou funkci i v OSN a doopravdy nikdy asi nebylo Slovensko tak jasně vymezené z této strany – proevropsky, prozápadně. Doopravdy pokaždé, když se stane něco, co by jen naznačilo nějaké vybočení, tak Ivan Korčok okamžitě se ozývá a chce k tomu vysvětlení. Tak to bylo i s nákupem vakcín Sputnik V, že si Ivan Korčok okamžitě svolal nejvyšší ústavní činitele a žádal vysvětlení, jestli se nějak mění kurz Slovenska nějak více na východ, když vítáme ruské vakcíny, a ty americké nebo německé jsme nevítali. Zároveň je možné zmínit také ministryni spravedlnosti Mariu Kolíkovou, která je také velmi silná ve svém postavení, ale zároveň – stejně jako Ivan Korčok – i ona je z lidí, kteří když Igor Matovič zůstane v čele vládního kabinetu, oni už tam nebudou.