Rakeťák Kim má atomovky jako pojistku. Nosiče piluje KLDR podle experta na Ukrajině

Praha 21. února 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Celou sérii ATOM o jaderných zbraních najdete zde.

Má Kim Čong-un v moci zničení světa?
Nemá. Jaderný arzenál KLDR je kvalifikovaně odhadován na padesát jaderných hlavic. S tím svět naštěstí nezničíte. Nicméně je to samozřejmě minimálně regionální hrozba. Ale tím, že Kim Čong-un do výzbroje postupně zařazuje i rakety středního dosahu a i pár mezikontinentálních balistických raket, tak to je výzva nikoli jenom regionálního charakteru, ale dalo by se říct i globální. Nicméně abych stručně a jednoduše odpověděl – takovýto arzenál na zničení světa opravdu nestačí.

Je to v případě KLDR stejné jako u Ruska, že to není sám diktátor, kdo rozhoduje o odpálení jaderných zbraní? Má někde u sebe ten potenciální jaderný kufřík nebo to velké červené tlačítko?
Bavíme se o utajování takovýchto dokumentů, dat a protokolů, což je v tomto případě jasné. Výjimkou jsou USA. Tam to specifikoval a dodnes specifikuje veřejný zákon z roku 1946, takzvaný atomový zákon. Ruské protokoly z tohoto úhlu pohledu nejsou veřejné, nicméně víme a popsali jsme si, jak by to zřejmě mělo fungovat. V případě KLDR je to utajení opravdu absolutní. Nicméně jsem skálopevně přesvědčen o tom, že jedinou osobou, která rozhoduje v této dědičné diktatuře – vlastně je to taková až teokracie – je Kim Čong-un. Takže určitě nepodléhá schválení nikoho jiného a je v rukou výhradně vůdce KLDR, tedy Kim Čong-una. Ostatně tlačítkem asi narážíte na výměnu názoru…

Ano, jak se handrkovali s Donaldem Trumpem, kdo ho má větší…
Kdo má větší tlačítko, ano. Přitom prezident Trump má také tlačítko na stole, jen to není jaderné tlačítko, ale tlačítko na colu, které teď slavnostně obnovil. Protože, jak jsme si řekli v minulém díle, prezident USA nedisponuje tlačítkem na stole, ale jaderným kufříkem. Tlačítko ale má, v tomto případě na dietní colu.

Říkal jste, že o jaderném programu KLDR moc nevíme, stejně jako o jaderném programu Íránu. O tom jsme se bavili v jednom z minulých dílů. Je severokorejský jaderný program, stejně jako íránský, zahalen tajemstvím? Je něčím, co nás ohrožuje? Je to něco, z čeho máte husí kůži, když o tom slyšíte?
Naštěstí nemám. Už jenom z toho hlediska, že vzdálenost mezi námi – budu to brát opravdu čistě sobecky – je taková, že žádný přímý konflikt s KLDR opravdu nehrozí. Zároveň KLDR nemá tolik nosičů, aby byla schopna na Evropu efektivně zaútočit. I kdybychom hypoteticky vykalkulovali, že by jaderný nosič mít mohla, tak přesto si troufám tvrdit, že by se kvůli malému počtu nad Evropu nedostal, anebo by byl tento nosič včas zastaven. Ostatně to je i právě budovaný americký protiraketový deštník, který slouží proti Rogue Nations. To je ta mylná představa některých lidí, že by mohl zastavit plnou salvu útoku Ruské federace. V žádném případě nemohl, není na to ani koncipován. Má zadržet několik málo raket.

Takže kdyby něco vyletělo z Pchjongjangu směrem na USA, to jo…?
Přesně, to je cíl protiraketového deštníku – aby zadržel balistické rakety států typu KLDR nebo Írán. To znamená těch států, které mají limitovaný počet těchto mezikontinentálních balistických raket.

Opravdový pomocník

Padesát jaderných hlavic – to je všechno korejská práce? Je to jejich výzkum?
Vzhledem k tomu, že výzkum zahájil už zakladatel dynastie, té dědičné teokracie, dědeček současného vládce Kim Čong-una, Kim Ir-sen, tak to z velké části samostatná práce opravdu je. Dovolte malou přesmyčku – víte, co se dodnes učí na severokorejských školách? Pro nás je to prakticky nepředstavitelné. O Kim Čong-ilovi, otci Kim Čong-una, se učí několik zajímavých „faktů“. Například začal chodit ve třech týdnech, v osmi týdnech mluvil. A co je zásadní – to bylo i pro mě překvapivé – celý život nepoužíval toaletu, protože měl tak dokonalé zpracování potravy, že prostě neměl žádný odpad. 

Takže takový severokorejský Chuck Norris.
Přesně tak.

Není divu, že vymyslel i jaderné zbraně. 
Je to tak. Tím jsem jenom chtěl uvést tu teokracii. Zpátky k vaší otázce – vývoj trvá dekády. Je ale pravda, že v určité fázi, kolem roku 2000, známý pákistánský, dalo by se říci rebel, ale byl to jaderný fyzik, Abdul Khan obchodoval s jaderními technologiemi Pákistánu. Respektive to byl celý pákistánský stát, ale ten to hodil pouze na svého elitního jaderného vědce, otce jaderného programu Pákistánu. Mimochodem, Pákistán provedl svůj první jaderný test roku 1998. A Abdul Khan byl tím, kdo s pákistánskými pokročilými centrifugami a se štěpným materiálem obchodoval. Nejenom s KLDR, ale i s Libyí nebo Íránem. Následně došlo k tomu, že se ocitl v opozici k tehdejšímu prezidentovi Parvízu Mušarafovi, kterého obvinil z toho, že pákistánský stát obchodoval s těmito technologiemi ve vazbě na KLDR. 

Takže je to velice zajímavé téma. Dokonce to má zápletku á la James Bond – kolem roku 2000 pakistánská tajná služba zavraždila manželku jednoho severokorejského diplomata, protože ji podezírala ze špionáže pro USA. Měla být ta, která to měla odhalit a informace předat americkým zpravodajským službám.

To jsem nevěděl, že Pákistán Severokorejcům minimálně pomohl. Vždycky jsem si myslel, že to byly spíš Rusové…?
Ne. Jenom to dokončím – bylo to reciproční, protože KLDR naproti tomu pomohla Pákistánu v začátcích jeho balistického programu. První pákistánské balistické rakety byly poháněné kopiemi severokorejských raketových motorů. Co se týče SSSR, tak tam spolupráce probíhala ve všech jiných oblastech, které si dokážete představit. Dokonce od roku 1948, kdy se moci pevně chopil dědeček Kim Čong-una, došlo k prohloubení spolupráce se SSSR. Byla to země, která byla pro KLDR nejdůležitější. Mimochodem udržovala jakousi života schopnou možnost, aby obyvatelé KLDR přežívali, a to díky dodávkám potravin a energetických zdrojů. 

Na to jsem se chtěl zeptat – kde na to Severokorejci vzali peníze? Vyměnili jádro za jídlo pro své obyvatele? Protože tam je dlouhodobě hladomor.
Víme dobře, jak fungoval socialistický blok, chcete-li RVHP. To přece nebyly standardní ekonomické vazby. SSSR potřeboval dominovat z hlediska vůdčí síly komunismu, takže ne vždy šlo všechno kvantifikovat na peníze a byla řada zemí včetně KLDR, kde to SSSR jednoznačně dotoval. Ostatně historie nám dává za pravdu – v roce 1994 vypukl v KLDR obrovský hladomor, který měl na svědomí miliony lidí. Proč tomu tak bylo? Protože na začátku 90. let se rozpadl SSSR a přestal podporovat Severní Koreu, mimo jiné potravinami.

Kde má severokorejský režim schované hlavice?
To je další otázka, na kterou se těžko odpovídá. 

Já vím, ale musím se zeptat.
Z logiky věci je bude mít ukryty tak, aby nebyly zasažitelné případným útokem protivníka, ať už Jižní Koreje, Japonska nebo USA, „deklarovaných“ protivníků Severní Koreje.

Nemůže je mít ukryté třeba u spojenců?
Určitě ne, to bych kategoricky vyloučil. Nicméně abych se vrátil – Severní Korea díky své bohaté vojenské zkušenosti a schopnosti přišla na to, že nejlepší ukryty jsou uvnitř skalních masivů či v podzemí.

To okoukali od Íránců…?
Je to tak, anebo naopak. Každopádně v podzemí a skalních komplexech vybudovala desítky nejenom vojenských továren, ale i úložiště radioaktivního odpadu, obohaceného uranu, štěpného materiálu, případně jaderných zbraní. Takže podle mého názoru – není to stoprocentní – se to bude ukrývat právě na podobných místech.

Regionální strašák

KLDR už má za sebou několik jaderních testů, že? Kolik jich máme zmapovaných?
Je to tak, bylo jich tuším šest. První z nich proběhl v roce 2006, pak to bylo v etapách – 2006, 2009, 2013, 2016 a poslední 2017. V jednom roce proběhly dva, ale dohromady je to šest jaderných testů. 

Co testuje? Kde to testuje? Proč to testuje? 
To se vracíme k Íránu. Minule, když jste se mě ptal, jestli má Írán jadernou zbraň, jsem odpověděl, že ji podle mého názoru nemá, protože bychom se to dozvěděli. Jadernou zbraň musíte otestovat, abyste věděl, že je funkční. Jinak to neprokážete. Můžete to tvrdit, ale nemáte jistotu. 

A když už těch testů proběhlo šest, tak to pětkrát nebylo funkční, takže je dělají stále dál? Nebo už tím jenom hrozí?
Ne. Vždy to bylo funkční, ale jadernou zbraň musíte zdokonalovat. Ať už ve formě výbušné síly, případně miniaturizace. To znamená, že další testy jsou modifikovány tak, abyste zlepšil jejich schopnosti a funkčnost. To je ten důvod.

Jak moc to znepokojuje Jižní Koreu, která s KLDR sdílí jeden poloostrov? Testy jsou odpalované ze severokorejského území, někde nad mořem, ne?
Všechny testy probíhaly právě v těch skalních a podzemních komplexech. 

Jo takhle.
A jestli to znepokojuje Jižní Koreu? Znepokojuje a velmi, zcela logicky. Když si představíte, že máte vedle sebe dědičnou diktaturu – nebo teokracii, když už jsem to takto zmínil – která je absolutně nevyzpytatelná, nečitelná a jejím hlavním cílem je vaše zničení… Podobně jako to má Írán se zničením Izraele – řekli jsme si, že Irán ani Izrael nevyslovuje – tak KLDR má ve své hlavní nepsané doktríně ne zničení Jižní Korey, ale její připojení k území pod vládou rodu Kimů. Takže to je znepokojuje velmi a není to vůbec jednoduché. 

V Jižní Koreji dokonce vypukla debata o tom, zdali by sama neměla do zavést výzbroje jaderné zbraně. Pojďme si to opět rozdělit na technologickou část a politickou část. Ta první je velmi jednoduchá – Jižní Korea je mimořádně vyvinutá, vyspělá země, která by byla bez problémů schopna v řádu, když ne vyšších jednotek měsíců, tak nižších jednotek let vyvinout jadernou zbraň a zařadit ji do výzbroje. V tom by Jižní Korea problém neměla. Problém je ale jinde. 

Ještě doplním, že 70 procent obyvatel – to je trochu rozdíl proti Japonsku – by si přálo mít jadernou zbraň ve výzbroji. 

To je stejné jako na Ukrajině…?
To je pravda, je to podobné číslo. A podobné je to i v Polsku. Vidíte, tak jsme našli tři země, které by je rády zařadily do výzbroje, protože mají historickou paměť. Ví, co s nimi někteří velcí sousedi v historii dělali, takže to nechtějí opakovat. Takže Jižní Korea by sice ráda, byla by i technicky schopna, nicméně politicky je to problém z důvodu, že USA jí to nechtějí dovolit. Má to logiku. Dnešní bilaterální dohody zajišťují v případě napadení Jižní Koreje pomoc USA, Jižní Koreu zařadili i pod americký jaderný deštník. Takže k tomu není de facto důvod. A abychom stručně a jasně odpověděli – důvod, proč si USA nepřejí, aby měli jaderné zbraně, je logický. USA a vůbec celý svět už dlouhé dekády deklarují, že by bylo dobře, kdyby byl celý korejský poloostrov denuklearizován. Víme ale dobře, že to není možné. Nicméně kdyby sama Jižní Korea začala vyvíjet jaderné zbraně, KLDR by na to opět reagovala, a tím by došlo k jaderným závodům. Takže bychom se nebavili o desítkách, ale o stovkách hlavic, a to by nikdo na světě přece nechtěl. 

Navíc by měl celý region jaderné zbraně – Čína je má, Japonsko o nich prý taky přemýšlí…?
Je to tak. Japonsko o nich sice uvažuje, ale podstatně méně než Korea. Opět je to logické. Historická zkušenost je neúprosná, jediné dva faktické útoky za pomoci jaderných zbraní se odehrály právě na japonském souostroví. A Japonsko to nemá jednoduché ani z hlediska ústavy a zákonů. Japonsko ctí takzvané tři nejaderné zásady, které byly schváleny na konci 60. let. Jsou nevyvíjení, respektive nerozmisťování, nezařazování do výzbroje a nemít na svém území jaderné zbraně cizích států. Japonsko má v ústavě dokonce zakotveno, že nesmí vyrábět ani vlastnit útočné zbraně a jaderná zbraň by se do této kategorie samozřejmě počítala. Takže to jsou dvě pojistky, které se překrývají. V tuto chvíli není japonská veřejnost připravena o tomto zrušení jednat, ale kdyby se stalo to, že by na korejském poloostrově došlo k jaderným závodům, tak by zřejmě i Japonsko muselo reagovat.

Jak moc může Kim Čong-unovi a severokorejskému jadernému programu pomoct bližší spolupráce s Vladimirem Putinem? Už jsme se k tomu v minulosti ve Vinohradské 12 setkali, že KLDR poslala na ukrajinskou frontu své vojáky a Vladimir Putin výměnou cosi slíbil.
Máte pravdu, ale vrátím se k té první části odpovědi, kterou jsme spolu před pár minutami rozebrali, že se nedomnívám, že Ruská federace – předtím SSSR, to byla ta moje odpověď – technologicky pomáhá KLDR ve vývoji jaderných zbraní. V mnoha ohledech můžeme kremelskému režimu nasazovat psí hlavu, ale tomto případě jsem opatrný. Není to totiž ani v jeho zájmu, protože KLDR je nevyzpytatelný režim. Ale, nezklamu vás a možná i potěším – jsou to v ty „technologie“, které souvisí s jadernými zbraněmi. KLDR dodala Ruské federaci dnes již minimálně osm milionů kusů velkorážové munice, to je obrovské číslo. Ještě pořád to ale nesouvisí s jadernými zbraněmi, máte pravdu. 

Čekám na to. 
Vidím váš udivený výraz. Nicméně další součástí dodávek bylo několik desítek, zřejmě už je to kolem sta kusů, balistických raket krátkého dosahu Hwasong-11. K čemu tím směřuji? Ruská federace nepomáhá s jejich vývojem ani výrobou. Nicméně to, že je minimálně prokázáno, že šedesát z nich již bylo vypáleno na ukrajinské pozice, dokazuje jedno – díky bojovému nasazení zjistí, co je na raketách špatně a jak je upravit. Nejenom, že některé severokorejské balistické rakety vykazovaly absurdní nepřesnosti, ale dokonce bylo po rozboru střepin a pozůstatků z raket odhaleno, že GPS modul byl vybrán z jakési dětské hračky, dětského dronu, takže samozřejmě nemohl stíhat rychlosti, které balistické technologie doprovází. Takže to je špatná zpráva pro svět – tímto KLDR zdokonalí svoje balistické technologie.

V zásadě říkáte, že Rusko za KLDR zkouší jejich nosiče?
De facto se to tak dá říct. Severokorejští vojáci si je dokonce zkouší sami. Samozřejmě ti raketoví inženýři tam byli od začátku…

To není novinka?
Raketové síly tam byly samozřejmě poslány spolu s raketovými inženýry.

KLDR vs. Trump

Návrat Donalda Trumpa do oválné pracovny je něco, k čemu se musíme vyjádřit. Jestli si dobře vzpomínám, Donald Trump mluvil o Kim Čong-unovi jako o „Rocket Manovi“, tedy „rakeťákovi“. 
Ano, je to tak.

To je jak z příběhu hraček. Buzz rakeťák. No, nemýlím-li se, tak i během prvního mandátu mluvil o hypotetickém útoku na KLDR. Ta zase Donaldu Trumpovi hrozí jaderným útokem. Jak si myslíte, že tohle může skončit? Jsou to jenom silná slova dvou mužů?
Celých sedm dílů se bavíme o jaderných zbraních a o jaderném soupeření. A teď mě napadlo, že bychom mohli natočit osmý díl, který by se jmenoval čistě jednoduše Donald Trump. Jsem totiž přesvědčen o tom, že suverénně největší jadernou zbraní současné politiky je Donald Trump sám. Teď jsem to odlehčil, ale zpátky k vaší otázce. Donald Trump již několik ní vládne USA. Z některých jeho rétorických formulí se dá i vyčíst, že vládne celému světu jako rázný, radikální muž. A co začal řešit? Interní politiku, ekonomiku USA, v mezinárodní politice vztahy s Kanadou, Grónskem, Mexikem, Panamou, přijal izraelského premiéra Netanjahua, začal řešit blízkovýchodní otázku a v dohledné době jistě začne řešit ukrajinskou otázku. Tím chci říct, že téma KLDR pro něj není ani absolutní priorita, ani priorita. 

Situace má v současné době jakýsi status quo. Během prvního mandátu se pokusil vstoupit do mírových dějin, že uzavře radikální odzbrojovací, denuklearizační dohodu s Kimem. To se mu nepovedlo a on to v tuto chvíli opravdu vůbec nemá jako prioritu. Je pravda – a to není nic překvapivého – že v době jeho první vlády vznikly plány případné války s KLDR, ale vždyť to má logiku. Kim Čong-un přímo hrozil – v íránské terminologii – tomu „velkému satanovi“ zničením. Je to samozřejmě absurdní, nicméně případné vypálení mezikontinentálními balistické rakety proti pevninským USA… No USA by musely nějak reagovat. A reagovaly by tak, že by KLDR během 45 minut de facto přestala existovat. Ale k tomu musíte mít plány, takže je zcela logické, že USA tyto plány mají. Ale není to nic, čeho bychom se měli hrozit. To je prostě faktický, skutkový popis děje situace.

Takže se ani nehrozíte toho, že až tu Kim Čong-un nebude a bude tu asi další z Kimů, tak ta situace zůstane zamražená? Bude nadále pokračovat status quo? Severokorejská vládnoucí diktatura bude nadále hrozit a my to budeme pozorovat, ale nemusíme se tolik bát.
Kim Čong-il v roce 2009 oficiálně přiznal, že KLDR má jadernou zbraň a tento druh zbraně nazval „drahocenným mečem v rukou rodu Kimů“. Myslím, že tam je odpověď na vaši otázku. Kimové jsou poučení vývojem ve světě. Ostatně minule jsme zmínili i Muammara Kaddáfího, jak skončil, dnes jsme to zasadili do kontextu, kdy pakistánský vědec dodával jemu i jaderné technologie. Jsou si tedy velmi dobře vědomi toho, co se stane se státy, které jaderné zbraně nemají nebo jimi nedisponují. Válka na Ukrajině, ať chceme nebo nechceme, toto opět akcentovala. Nejaderný stát prostě nemůže tak efektivně čelit jadernému státu. Proto se Kimové jaderných zbraní nevzdají a považují to za jakousi pojistku kontinuity svého režimu.

Dobrá, tak já moc děkuji, že jsme to na posedmé tady společně mohli probrat, že jsme si sedli a popovídali o jaderném soupeření a o jaderných zbraních. Bylo to moc fajn.
Já děkuji za celou sérii, bylo to moc příjemné. Doufám, že jsme posluchače něčím obohatili. Oba jsme se snažili nemluvit jenom faktograficky, ale říkat i zajímavosti, případně to odlehčit, a to byl opravdu záměr. 

Hlavně ty vaše příběhy. 
Pokusil jsem se to udělat zajímavým i laikům, aby si něco z toho odnesli. Víte sám, že příběh je vždycky zajímavý a důležitý.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: youtubový kanál The Telegraph.