Rakousko vyšetřuje obří korupční skandál mezi politiky
Tak trochu ve stínu slovenské kauzy Gorila nebo úplatkářské aféry ve Věcech veřejných pokračuje vyšetřování obrovské korupce v Rakousku. Rakouský případ může být přitom pro nás docela poučný. Vídeňský parlament momentálně vyšetřuje sedm velkých korupčních kauz. Všechny se točí kolem sofistikované sítě lobbistů, podplacených politiků i zástupců státních firem. Rakušané žasnou, jak zkorumpovaný je vlastně jejich stát. A politici látají díry v zákonech.
„Tím, že už jsem v politice tak dlouho, tak jsem vlastně neměla žádné velké iluze. Ale rozsah korupční sítě mi stejně vyrazil dech,“ přiznává Gabriela Moserová, poslankyně rakouského parlamentu a zároveň šéfka parlamentního výboru, který vyšetřuje všechny korupční kauzy.
„Začali jsme kauzou polostátní firmy Telekom, která měla sloužit jako jakýsi bankomat pro celou korupční síť. Z účtů Telekomu tekly peníze do pokladen různých politických stran. Protislužbou mělo být ovlivňování zákonů ve prospěch Telekomu, anebo třeba prodloužení mandátu představenstva firmy. Byl to takový obrovský systém službiček a protislužbiček.“
Novinářka prestižního rakouského týdeníku Profil Ulla Schmidová píše o korupčních kauzách 12 let. A má jasnou představu o tom, proč korupce mohla dorůst až do takových rozměrů:
„V některých zemích je to těžko představitelné, ale tady v Rakousku nemáme zákon o transparentním financování politických stran. To je klíčový problém celého příběhu. Tady teoreticky neexistují ilegální stranické příjmy, protože je nedefinuje zákon. Existují sice určité protikorupční zákony, ale neumíme zajistit základní věc. Aby strany neschovávaly svoje příjmy do tajných šuplíků.“
Jako prostředníci při korupčních transakcích fungovali lobbisté. Systém ‚já na bráchu, brácha na mě‘ dovedla téměř k dokonalosti populistická strana Svobodných, která se dostala do rakouské vlády v roce 2000. Nebyla ale první.
„Rakouské poválečné dějiny jsou plné korupčních kauz. Už v roce 1945 končily třeba peníze z válečných reparací ve stranických pokladnách. A táhne se to až do dneška,“ vysvětluje Ulla Schmidtová.
Podezření z korupce doprovázelo několik velkých státních zakázek v Rakousku, například nákup stíhaček Eurofighter. V korupčních kauzách se objevují víceméně stále ta samá jména, mimo jiné bývalý ministr financí Karl-Heinz Grasser nebo lobbista Peter Hochegger. Byli součástí sítě, kudy plynuly provize v řádech desítek milionů eur. Dokázat jim něco je ale těžké, říká novinářka Schmidtová:
„Řekla bych to asi takhle: Když vyšetřujete vraždu, tak většinou máte mrtvolu a hledáte vraha. Jenže když vyšetřujete korupci, tak vlastně nevíte, co se stalo, je to taková chůze na laně mezi legálním a nelegálním chováním. Musíte pátrat po celém světě, prozkoumávat finanční účty podezřelých. Proto trvá tak dlouho, než dojdete k nějakému výsledku.“
Zatím bez obvinění
Otázka potrestání viníků je důležitá, ještě důležitější je ale poučit se do budoucna, myslí si šéfka vyšetřovacího výboru v parlamentu Gabriela Moserová:
„Znamená to hlavně přijmout zákon o průhledném financování politických stran a zákon o regulaci lobbingu. A samozřejmě taky zpřísnit postihy za korupci. Protože objasnit korupční kauzy, které už se staly, je hezké. Ale hlavním cílem je zabránit opakování podobných kauz do budoucna.“
Přísnější protikorupční zákony by měl rakouský parlament přijmout do letošního léta.
„Pro Rakušany je velmi nepříjemné, že stejné praktiky, které se dějí všude kolem, třeba i v Česku, se teď potvrdily také v Rakousku. Pomyslné máslo na hlavě mají v Rakousku všechny politické strany, snad s výjimkou zelených. U Rakušanů se podle průzkumů veřejného mínění absolutně propadla důvěra v justici,“ uvádí bratislavský zpravodaj Českého rozhlasu Vojtěch Berger.
Policie sice vyšetřuje několik lidí, ale zatím nepadla žádná obvinění.
