Rusko si připomíná 75. výročí Velkého teroru. Aktivisté i historici kritizují Kreml
Ruští historici a aktivisté v den památky obětí stalinských represí varují před přitvrzováním politiky Kremlu. Země si dnes připomíná 75. výročí Velkého teroru, který ve 30. letech 20. století rozpoutal sovětský vládce Josif Stalin. Statisíce lidí sovětské úřady zavraždily ve vykonstruovaných procesech, další poslaly do pracovních táborů na Sibiř. Jejich památku si v Moskvě připomněly tisíce lidí.
Desetitisíce jmen obětí stalinských represí zazněly v Moskvě na Lubjance přímo před sídlem bývalé KGB, dnešní FSB.
„Dušan Pavlovič Drinovský, 38 let, zaměstnanec výboru Kominterny, zastřelen 19. dubna 1939. Andrej Antonovič Djakov, 39 let, inženýr, zastřelen 8. března 1937,“ tragédie desetitisíců lidí stručně shrnuté do jedné věty zněly v předvečer dne památky obětí politických represí přímo před bývalým sídlem sovětské tajné služby na moskevské Lubjance.
V mrazivém počasí se u památníku obětem stalinských čistek střídají stovky lidí. Vedle Soloveckého kamene se vrší svíčky a bílé květiny, éterem zní jména těch, kdo zaplatili za stalinské čistky životem. Jenom v Moskvě bylo v letech 1937 a 38 zastřeleno víc než 30 tisíc lidí.
Reportáž zpravodajky Českého rozhlasu v Moskvě Lenky Kabrhelové o výročí Velkého teroru v Odpoledním Radiožurnálu
„Chodím sem každý rok, tatínka zastřelili v roce 1937, když mi byly dva roky. Stejně tak mého strýčka. Maminka strávila osm let v sovětském pracovním táboře, vrátila se, když mi bylo čtrnáct. Důsledky represí jsem zažila na vlastní kůži,“ říká 77letá Taťána Kosimenková, podle které se Rusko má ze své minulosti stále mnoho co učit.
Jak stará paní zachumlaná do šály a čepice ale podotýká, za dobrý signál považuje to, že na podobné akce přichází mnohem víc lidí než dřív, a to i mladých, kteří často o historii neslyšeli ve škole ani doma.
„Přišla jsem s dcerou, protože chci, aby znala svou vlastní historii," říká 32letá Ksenija Nikolajevová. I ona je přesvědčena o tom, že by Rusko mělo dát mnohem víc reflexi své minulosti. Přes všechny doložené historické materiály i dnes zaznívají v ruské společnosti názory, že vykonstruované procesy, čistky a masové zabíjení se nikdy neodehrály.
Mnozí – jak zaznělo i během čtení – přitom varují, že cena, kterou Rusko platí, může být vysoká. Dokud podle nich Lubjanka, sídlo někdejší sovětské tajné služby a její dnešní nástupkyně Fsb, bude stát na svém místě, a mezi vzpomínajícími nebude i ruský prezident, hrozba opakování historických tragédií nikam nezmizí.
Analogie se 30. lety v Rusku
Rostoucí zájem zejména mladých lidí přitom organizátoři z respektovaného hnutí Memorial spojují s tím, co se děje v současné ruské politice. Zatýkání opozičních lídrů, soudy s účastníky masových protestů, nové zákony namířené proti vlivu ze zahraničí a tzv. „zahraničním nepřátelům", očerňující kampaně oponentů ve státních médiích. Mnozí v Rusku vidí s 30. léty přímou analogii.
„Je těžké hodnotit podobné paralely. Ale pravda je, že některé momenty bohužel 37. rok velmi připomínají,“ upozorňuje Julia Rifšnejderová z hnutí Memoriál a připomíná dění uplynulých týdnů a měsíců – vypovězení kritika Kremlu a opozičního poslance Gudkova z parlamentu, procesy s levicovou opozicí, stíhání účastníků opozičních demonstrací. Varovný hlas připojuje i její kolegyně, členka vedení Memorialu Larisa Garmašová.
„Masové represe ve 30. letech přece také nezačaly z ničeho nic. Nabíraly na síle postupně, stejně jako se stupňuje tvrdý postup současné vlády. Nevím, jestli zajde tak daleko, až do střílení oponentů. To, že lidé končí kvůli svému politickému přesvědčení ve vězení, je ale holý fakt,“ varuje Larisa Garmašová.
