Nakolik je pro dnešní Rusko problém, že v 90. letech neodstavilo čelní představitele režimu a příslušníky tajných služeb od moci? A má o takových otázkách vůbec smysl 20 let poté diskutovat?

Ruskou společnost podle sociologů dávno trápí jiné otázky, to ale podle historiků neznamená, že by podobná debata neměla smysl.

„Jednou z nejdůležitějších součástí lustračního zákona je otevření všech archívů a zveřejnění materiálů o tajných spolupracovnících bezpečnostních a zpravodajských služeb. Taková věc určitě smysl má i dnes,“ domnívá se Nikolaj Petrov, historik ze sdružení Memorial.

„Nejde o to podobné lidi ještě dnes trestat, ale znát svou vlastní historii. Otázka, nakolik omezit uplatnění někdejších spolupracovníků a agentů ve státní správě, už je druhá věc. Jasně ale vidíme, jak lidé, kteří omezeni nebyli, dnes vracejí Rusku některé nejhorší momenty, které sovětské doby nabízely,“ podotýká historik, podle něhož by se o podobných otázkách mělo v Rusku diskutovat mnohem víc.

Jak ale vysvětluje, obyvatelé země, kde už 11 let stojí na špičce moci bývalý agent KGB Vladimir Putin, zdaleka nevnímají minulost svázanou s komunistickými tajnými službami tak negativně či kontroverzně jako například v Česku, na Slovensku nebo v Polsku.

Otevírání starých ran v podobě zákona o lustracích má ale i své odpůrce, a to nejen mezi příslušníky establishmentu, který drží citlivé dokumenty pod zámkem.

Známý ochránce lidských práv a bývalý disident Sergej Kovaljov zpochybňuje případné plošné vinění všech lidí, které by seznamy mohly odhalit. Stejně jako podle jeho mínění mimosoudní charakter případného lustračního zákona.

Nikdy není pozdě

Jak připomíná novinář, redaktor ruského vysílání Svobodné Evropy Michajl Sokolov, bouřlivé debaty o minulosti dělily společnost ostře už v 90. letech. Právě proto je podle něj ale nezbytné mluvit o ní i dnes, kdy část ruské veřejnosti začíná zapomínat, jaká byla pravá povaha komunistického režimu.

„Debata je to velmi prospěšná předně proto, že Rusko se sice už před lety zbavilo komunistického režimu, demokracii tu ale stále nemáme,“ dodává Michajl Sokolov.

Že na řešení citlivých otázek není ani dnes pozdě, si myslí Pavel Žáček z pražského Ústavu pro studium totalitních režimů, který společně s novinářkou a ochránkyní lidských práv Petruškou Šustrovou prezentoval ruskému publiku české zkušenosti.

„Nové demokratické režimy ve všech možných variantách jednoznačně potřebují nastavovat zrcadlo, jednoznačně potřebují vědět, jaký byl minulý totalitní režim, kdo v něm hrál jakou roli, byť třeba kontroverzní, byť velmi citlivou. Vztah mezi režimem, který se v čase měnil, je prostře třeba zkoumat,“ připomíná Pavel Žáček.

Lenka Kabrhelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít